Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Bon appétit / Oklamaný

Bon appétit / Oklamaný

kritika / Martin Šrajer / 12. 11. 2017

Nový film Sofie Coppola začíná jako pohádka. V době války Severu proti Jihu kráčí zamlženým lesem dívka. Pobrukuje si písničku a do košíku sbírá houby. Vzdálené dunění děl ji nechává klidnou. Její činnost přeruší až zraněný desátník unionistické armády McBurney. V klasickém pohádkovém narativu by muž pro dívku stejně jako vlk pro Karkulku představoval ohrožení. V Oklamaném jsou role rozděleny jinak. Děvčátko se vojáka ujímá a z lesa, ve kterém by nejspíš vykrvácel, jej vyvádí. Ještě zřetelněji si mužovu odkázanost na pomoc druhých uvědomíme poté, co je mu poskytnuto útočiště v nedaleké soukromé dívčí škole.

Pro ředitelku institutu, jednu učitelku a pětici žaček představuje zesláblý muž zprvu oživení neměnného řádu. Dny v rozlehlém sídle jinak vyplňují lekce francouzštiny, výuka vyšívání nebo společné večerní modlitby. Stejně jako určité činnosti se během cyklicky strukturovaného filmu opakují také některé záběry. Mění se ovšem okolnosti.

Schopnosti, jejichž osvojení by z dívek mělo udělat kultivované dámy, získávají temný podtext. Lekce šití přichází vhod při stehování vaku s mrtvolou. Znalost botaniky lze uplatnit při sběru jedovatých hub, s jejichž zpracováním zas pomůže kuchařské umění.

Dívky jsou vedeny k tomu, aby nikdy neodkládaly masku civilizovaných jižanských krásek a zejména před muži skrývaly, po čem skutečně touží. Zájem o osobu opačného pohlaví nicméně projevují alespoň nepřímo. Zdobí se náušnicemi a brožemi, oblékají si nejlepší šaty. V přítomnosti muže se také dívky dobrovolně zříkají části své moci a stávají se atraktivními objekty. Pohledy naplněné potlačenou sexualitou, které si voják se svými opatrovatelkami vyměňuje, jsou zároveň tím, co jednotlivé ženy vyčleňuje z kolektivu. Jejich snímání v celcích připomínajících viktoriánské malby v daných okamžicích nahrazují detailní záběry dychtivých tváří, vyjmutých z okolního prostoru také pomocí malé hloubky ostrosti. Muž možná představuje zkázu žen, ale příslušnice opačného pohlaví si díky němu na chvíli uvědomují svou jedinečnost.

Dokud jsou vášně drženy pod povrchem, počáteční rozdělení rolí se nemění. Pravidla určují ženy. Osud muže závisí na jejich přízni. McBurney proto odhaluje skryté touhy jednotlivých žen a dívek, aby před každou z nich mohl hrát takovou roli, která mu zajistí sympatie dotyčné. Pro ředitelku školy slečnu Farnsworthovou zosobňuje ztracenou jistotu rodinného života. Učitelka Edwina v něm spatřuje šanci na únik z konvencemi sešněrovaného školního prostředí. Mladé Amy nahrazuje staršího bratra, který zahynul ve válce. V bílém matriarchálním mikrosvětě, který se slečna Farnsworthová snaží ochránit před okolní realitou, tak oproti skutečnému světu nejsou ke střídání rolí v zájmu přežití nuceny ženy, nýbrž muž.

Zdánlivá idyla končí poté, co se sexuální napětí stává déle neudržitelným. Daní za přítomnost v posteli jedné z dívek je pro McBurneyho symbolická kastrace. Ztrátu nevinnosti stvrzuje krev na šatech slečny Farnsworthové. Desátník přichází o nohu, která je ženami společně s vírou v pokojné soužití dvou pohlaví pohřbena na zahradě. Vlídné pastelové barvy střídají chladnější tóny, v podkresu se začíná ozývat ponurá hudba. Frustrovaný voják po ztrátě fyzické převahy přestává skrývat svou touhu po uzpůsobení světa vlastní představě, dosud nejzřetelněji projevenou během práce na zahradě, při které zastoupil nepřítomné černé otroky.

Ujímá se kontroly. Pro ženy se z domu i okolí stává nebezpečné místo. Předvídatelný běh událostí je rozbit, kontinuita scén narušena. Nevíme, jak se McBurney dostal ven ze zamčeného pokoje nebo jak se znenadání ocitl u brány, na kterou Amy umísťuje signál pro vojáky Konfederace. Zosobněním zmrzačeného mužství je nevyzpytatelné hororové monstrum. Teprve zásluhou dobré výchovy, které se jim dostalo a kterou využijí v rozporu s požadavky patriarchátu, navracejí ženy původní řád a obnovují své privilegované postavení.

První filmové zpracování téhož námětu z roku 1971 vyjadřovalo mužskou paranoiu z nenaplněné ženské sexuální touhy. Sofia Coppola přistupuje ke genderové politice podvratněji, vtipněji a nuancovaněji. Pro Colina Farrella, označujícího příslušnice opačného pohlaví za „mstivé svině“, díky tomu lze najít stejné pochopení jako o něco později pro Nicole Kidman, vyzývající svou oběť k pozření otrávené krmě distingovaným „bon appétit“.

Oklamaný (The Beguiled, USA, 2017, IMDb)
Režie a scénář: Sofia Coppola, kamera: Philippe Le Sourd, střih: Sarah Flack, hudba: Laura Karpman, hrají: Colin Farrell, Nicole Kidman, Kirsten Dunst, Elle Fanning ad. 94 minut, distribuce: CinemArt (premiéra v ČR 13. 7. 2017).

Oklamaný (The Beguiled, USA, 2017, IMDb)
Režie a scénář: Sofia Coppola, kamera: Philippe Le Sourd, střih: Sarah Flack, hudba: Laura Karpman, hrají: Colin Farrell, Nicole Kidman, Kirsten Dunst, Elle Fanning ad. 94 minut, distribuce: CinemArt (premiéra v ČR 13. 7. 2017).

Přečteno 3230x

Článek vyšel v časopise Cinepur #113, říjen 2017.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
4.7 /22

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #137

#137

říjen 2021



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Vzpomínky na lásku / Marťanské lodě

Jak se mrtví naučili žít / Duše

Návštěva muzea lásky / Undine

Gramatika nekonečna / O nekonečnu

Stylově spíchnutá antihrdinka / Cruella

Znásilnění, pomsta a žvýkačka / Nadějná mladá žena

Vydolovat dobrý příběh / Nová šichta

Hlediště jsou ti druzí / Annette


DALŠÍ Z RUBRIKY

Úvod k tématu: Film a ekologie

Editorial 137

Zeleně, šetrně, úsporně / O možnostech a rizicích udržitelné audiovizuální produkce

Filmové ekohorory / Když příroda vrací úder

Mezi poezií a přírodou / Estetická ekologie Abbáse Kiarostamího

Dvě věže pomalé kinematografie / Ekoestetika filmů Jamese Benninga a Andyho Warhola

O tom až někdy příště / Klimatická krize ve filmovém a televizním vyprávění

Oslav mučedníka, polituj konformistu, proklej režim / Není zla mezi námi


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Vzpomínky na lásku / Marťanské lodě

Vydolovat dobrý příběh / Nová šichta

Vidět ticho / Sound of Metal

Řez globalizující se Indií / Bílý tygr

Nabouraný film / Bourák


RUBRIKY

anketa (28) / český film (111) / český talent (34) / cinepur choice (33) / editorial (111) / fenomén (81) / festival (104) / flashback (11) / fragment (18) / glosa (214) / kamera-pero (8) / kauza (33) / kniha (128) / kritika (1030) / mimo kino (186) / novinka (804) / pojem (36) / portrét (46) / profil (94) / reflexe (25) / report (126) / rozhovor (174) / scénář (4) / soundtrack (81) / téma (987) / televize (123) / událost týdne (278) / videohra (76) / web (43) / zoom (169)

Cinepur #113 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #113, říjen 2017

Z obsahu tištěného čísla:

Editorial 113: Werner Herzog (Jindřiška Bláhová, editorial)

Bon appétit / Oklamaný (Martin Šrajer, kritika)

Probudit obrazy hluboko v nás / Rozhovor Edgara Reitze s Wernerem Herzogem (Edgar Reitz, téma)

Vstupní brána kosmických syntetizátorů Daniela Lopatina / Good Time (Jiří Špičák, soundtrack)

Paradox něžného nácka / Svět podle Daliborka (Antonín Tesař, kritika)

Úvod k tématu 113: Werner Herzog (Lukáš Skupa, téma)

+ více...