Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Křížová výprava za jiný (český) film / Křižáček
kritika / český film / Tomáš Gruntorád / 6. 11. 2017
Strategie kritiků vyjmenovávat v reflexích Křižáčka filmaře minulosti i současnosti, jejichž tvorba následuje podobné protimainstreamové principy, dokazuje, že nejde o východiska nová, nýbrž široce etablovaná. Ve světovém artovém filmu najdeme Kadrnkových souputníků dost, zato na poli současné české kinematografie status Křižáčka jako vzácného tvůrčího gesta úkroku k radikální, náročné, pomalé kinematografii skutečně platí. Shodným směrem minimalismu, vyprázdnění a otevřenosti formy se předloni vydal Vít Zapletal se svým Prachem. Kadrnka však na rozdíl od něj sahá po konvencích populárního žánru, zakládajícího zavádějící očekávání.
„Historické road-movie“ Křižáček je po Osmdesáti dopisech prostředním titulem plánované Kadrnkovy trilogie na téma „absence milovaného“. Vypráví o rodičovství a o truchlení po ztraceném dítěti a sleduje putujícího hrdinu, který věří ve shledání se svými drahými, ale podléhá nepotvrzeným zdáním a domnělým znamením, že jejich cesta je správná. Devítiletý Jeník odchází z domova z čisté víry, že spolu s dalšími dětmi dokáže to, co dospělí válečníci nezmohli silou – osvobodit hrob Krista v Jeruzalémě z muslimského držení. Jeho pouť přestává film hned po započetí sledovat, ovšem Jeníkův otec Bořek jedoucí ve stopách dítěte pln shodných citů téma rozvádí. Unikajícího potomka vidí v malých křižáčcích na náboženské ceremonii a ve tvářích vyřezávaných sošek kdesi na italském trhu. Dva konflikty, které na těchto zastaveních způsobí, načrtnou ve zkratce příčiny a důsledky fanatismu upřímně přesvědčeného člověka, stejně jako sklony k neporozumění, výsměchu a intoleranci okolí vůči tomu, kdo v něco pevně věří.
Další tematickou vrstvou Křižáčka je zdravý, ale i dusivý rodičovský sklon stále dohlížet na své děti, hraničící se snahou zakonzervovat si je v ideální podobě, aby nikdy nepřestaly dětmi být. Bořek je vybaven vyšívanou podobiznou Jeníka, která se mu během pouti třepí na důkaz toho, že jeho cíl je v rozporu se zákonitostmi času i s vůlí dítěte, hledajícího a následujícího své vzory mimo domov. Když krčmářka nabídne Bořkovi vyspravení výšivky, Bořkovo odmítnutí nese dvojí, protichůdný význam: může jím projevovat nechuť, aby mu na syna kdokoli sahal, stejně jako smíření s tím, že dítě už je životem a cizími vlivy omakáno a nevratně mu dospívá. Jeho pátrání je něčím mezi cílevědomou záchrannou misí a schlíplým tažením navzdory marnosti. Přesto záchranný pohyb podniká, stejně jako Jeník pro Krista a pravděpodobně i Kadrnka pro český film.
Křižáček souzní s filozofickým, bergmanovsko-bressonovským přístupem k historickému filmu, který v českých podmínkách během šedesátých let rozvíjel František Vláčil. Pevná data a významné události velkých dějin nehrály v těchto dílech roli a jejich příběhy se místy odrážely jen od mýtů jako v Bressonově Lancelotovi od jezera. Podstatnější byly snahy upozornit historickou stylizací na nadčasovost obecných témat či vyobrazit často neutěšené existenční podmínky ve specifickém časoprostoru. Kadrnka první z těchto tradic (filozofující) následuje a s druhou (historicky realistickou) se osobitě rozchází.
S duchovním světem postav, žijících kdesi mezi ideály a skutečností, souvisí i vizuální stylizace středověku jako světa běloskvoucí čistoty všech a všeho, v němž se pohybují samé plavovlasé děti a lidé dobrých srdcí. Tímto pojetím, pro nějž je typická zářivá mizanscéna, přesvětlený statický obraz a akademický formát s důsledně centrální kompozicí, se Křižáček nejvíce vzpírá srovnání s vláčilovskou tradicí historického filmu a působí více jako současný unikát.
Křižáček (ČR, Slovensko, Itálie, 2017, IMDb)
Režie: Václav Kadrnka, scénář: Vojtěch Mašek, Jiří Soukup, Václav Kadrnka, kamera: Jan Baset Střítežský, střih: Pavel Kolaja, hudba: Irena Havlová, Vojtěch Havel, hrají: Karel Roden, Aleš Bílík, Matouš John, Jana Semerádová, ad., 90 minut, distribuce: CinemArt (premiéra v ČR 3. 8. 2017).
Křižáček (ČR, Slovensko, Itálie, 2017, IMDb)
Režie: Václav Kadrnka, scénář: Vojtěch Mašek, Jiří Soukup, Václav Kadrnka, kamera: Jan Baset Střítežský, střih: Pavel Kolaja, hudba: Irena Havlová, Vojtěch Havel, hrají: Karel Roden, Aleš Bílík, Matouš John, Jana Semerádová, ad., 90 minut, distribuce: CinemArt (premiéra v ČR 3. 8. 2017).
Přečteno 3924x
Článek vyšel v časopise Cinepur #113, říjen 2017.
Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.
Ohodnoťte článek
Aktuální hodnocení článku
4.1 /7
Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.
Hodnocení filmu
Křižáček
**** CINEPUR (1.8)
**** ČTENÁŘI (2.3)
DALŠÍ ČLÁNKY
DALŠÍ Z RUBRIKY kritika
V dark roomu s Jane Austen / Fire Island
Sex, celebrity a video / Pam & Tommy
KVIFF: Hádej, kdo zas přijde na večeři
Top Gun: Maverick / Mentor, který nedokáže přestat být hrdinou
DALŠÍ Z RUBRIKY český film
Ladislav Rychman: Tvůrce Starci prokletý
Michaela Pavlátová: K čemu to všechno?
Mezi meditativním filmem a gangsterkou / Terézia Halamová
Kylo Ren filmové kritiky? / Síla
Umění skrytého před-pohybu / Terezie Unzeitigová
Komická společnost bez strojvedoucího / Mimořádná událost
POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA
Obrazy starého světa / Služebníci
Balzám zdatných alchymistů / Alchymická pec
Kroužení kolem banálních pravd / Krajina ve stínu
RUBRIKY
anketa (31) / český film (116) / český talent (37) / cinepur choice (33) / editorial (116) / fenomén (83) / festival (113) / flashback (14) / fragment (18) / glosa (243) / kamera-pero (13) / kauza (1) / kniha (131) / kritika (1095) / mimo kino (190) / novinka (817) / pojem (36) / portrét (49) / profil (99) / reflexe (27) / report (146) / rozhovor (183) / scénář (4) / soundtrack (85) / téma (1013) / televize (130) / událost týdne (285) / videohra (81) / web (44) / zoom (171)
Tento článek vyšel v časopise Cinepur #113, říjen 2017
Z obsahu tištěného čísla:
Naděje na konci světa lidí / Válka o planetu opic (Ivo Michalík, kritika)
Bon appétit / Oklamaný (Martin Šrajer, kritika)
Od fanouškovského webu k české streamovací databázi / Filmtoro (Anna Krejčířová, web)
Zpochybněné poznání / Purpurový vrch a aktualizace vědy v gotickém žánru (Tomáš Kolich, fenomén)
Vidět znamená žít / Dunkerk (Ondřej Pavlík, kritika)
Být tvůrcem v podivné době / Generace normalizace (Vítězslav Chovanec, kniha)