Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Příliš ambiciózní jízda / Baby Driver
kritika / Jarmila Křenková / 21. 11. 2017
O novou etapu ostatně usilují i sami tvůrci. Zatímco Pegg se prosazuje ve franšízách Star Trek či Mission Impossible, Wright po komiksové adaptaci Scott Pilgrim proti zbytku světa a spolupráci na marvelovském Ant-Manovi přichází s ryze autorským projektem, natočeným bez opory v již existující předloze či stálých spolupracovnících. Přestože snímek Baby Driver vypráví o zcela jiné generaci ve zcela jiné zemi, Wright i tady systematicky pracuje s již osvojenými charakteristickými rysy. Historku o drobném zlodějíčkovi, jenž se zaplete s lokálním kmotrem, opět zasadil do prostředí nerdů a vyšinutých asociálů, přičemž rámec akční podívané koresponduje s jeho citem pro načasování a dynamiku akce.
Dokonce i vztahy mezi postavami či způsob a míra vzájemné komunikace podléhají spádu akčních scén. Na komplexnější práci s charaktery tak nezbývá prostor, a až když se zmíněné pravidlo poruší, vynikne potenciál Wrighta-scenáristy. Například proměna citlivého gangstera ze sousedství v podání Jona Hamma v maniakální monstrum odkazuje na hercovo působení v seriálu Šílenci z Manhattanu, v němž ztvárnil muže různých identit.
Kromě podobných vybočení je vyprávění striktně podřízeno perspektivě hlavního hrdiny, která ospravedlňuje překotné tempo a styl hraničící s vizuálním autismem. Pro mladíka Babyho je totiž příznačná existence na okraji a pohyb v šedé zóně, jež však není vymezena touhou po rebelii, ale osobní neukotveností: nepatří do gangsterské komunity, protože je „pouze“ řidič, ovšem zdaleka nezapadá ani do většinové společnosti. Od vnějšího prostředí jej izolují sluchátka iPodu a tmavé brýle, které v daném případě nejsou gestem vzdoru, ale spíš symptomem neschopnosti vstupovat do běžných interakcí.
Život Babyho tak formuje zvuk a ke světu se vztahuje především prostřednictvím milované hudby. Díky této premise se soundtrack stává neoddělitelnou součástí mizanscény a děj ovlivňuje i jeho nepřítomnost. Dvacetiletý hrdina, který má zálibu ve starém rocku, folkařích či soulu a mixuje vlastní skladby, které přechovává na archaických magnetofonových kazetách, zároveň působí jako fascinující, ale nepravděpodobný konstrukt, ultimátní mix banalit a klišé. V tomto ohledu je jméno Baby – slovy jeho dívky „součást každého druhého songu“ – skutečně nomen omen. Soundtrack jakožto stěžejní složka stylizace tedy nevyjadřuje Babyho postoje, ale stává se spíš ornamentem, jenž zvýznamňuje infantilní nostalgii coby ústřední emoci, již Baby Driver zprostředkovává.
Wrightovi se podařilo funkčně propojit gangsterku a romantický muzikál, tedy žánry, pro něž je určující pohyb a dynamika vycházející z proměn rytmu. Byl to pragmatický krok, který mu umožnil soustředit se na to, v čem je autorsky silný. Určujícím principem je vrstvení a prolínání, doznívání obrazů a překryvy dlouhých sekvencí-scén, které tvoří iluzi neustálého pohybu a hladkého plynutí, v němž jsou dokonce i diskontinuity pečlivě načasovány a každý motiv nachází využití. Taktéž dialogy mají specificky jednotný tón a přepjatá dikce, pro niž je typické opakování určitých slov či celých frází, působí spolu s důslednou choreografií herců, kteří ladně proplouvají prostorem, muzikálně.
Z propracované struktury však paradoxně vystupují autorovy tvůrčí limity. V mnoha ohledech jde o jeho nejdotaženější projekt, ovšem přes veškerou preciznost vyznívají jeho rané filmy vtipněji a energičtěji. Baby Driver sice převyšuje standard letní filmové zábavy, ale stylizace, z níž je znát extrémní úsilí, působí místy až příliš ambiciózně. Jako by chtěl Edgar Wright trochu nadřazeně předvést, jak moc dokáže být cool.
Baby Driver (UK, USA, 2017, IMDb)
Režie a scénář: Edgar Wright, kamera: Bill Pope, střih: Paul Machliss, Jonathan Amos, hudba: Steven Price, hrají: Ansel Elgort, Kevin Spacey, Jon Hamm, Jamie Foxx ad., 113 minut, distribuce: Falcon (premiéra v ČR 27. 7. 2017).
Baby Driver (UK, USA, 2017, IMDb)
Režie a scénář: Edgar Wright, kamera: Bill Pope, střih: Paul Machliss, Jonathan Amos, hudba: Steven Price, hrají: Ansel Elgort, Kevin Spacey, Jon Hamm, Jamie Foxx ad., 113 minut, distribuce: Falcon (premiéra v ČR 27. 7. 2017).
Přečteno 2000x
Článek vyšel v časopise Cinepur #113, říjen 2017.
Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.
Ohodnoťte článek
Zatím nikdo nehodnotil.
Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.
Hodnocení filmu
Baby Driver
**** CINEPUR (0.9)
**** ČTENÁŘI (2)
POSLEDNÍ ČÍSLO

#133
únor 2021
DALŠÍ ČLÁNKY
DALŠÍ Z RUBRIKY kritika
Bolest na hranici ráje / Lux Æterna
Kdo je Amerika a kdo je Borat? / Borat Subsequent Moviefilm
Systematický film o boji se systémem / Chicagský tribunál
Domácí násilí jako mýtus i videohra / Žáby bez jazyka
Existenciální pijáctví / Chlast
Od eschatologie k entropii / Last and First Men
Přisprostlé tancování osmdesátkovým rychlodabingem / Králové videa
DALŠÍ Z RUBRIKY
David Fincher chystá film podle komiksové série The Killer
Režisér, který dává největší tuzéry / Nechte je všechny mluvit
POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA
Hororové nedochůdče / Další jehňátko
Velkej chlap potřebuje velkej diamant / Drahokam
Žít jako mafián, zemřít jako člověk / První zrádce
RUBRIKY
anketa (27) / český film (107) / český talent (34) / cinepur choice (33) / editorial (107) / fenomén (73) / festival (96) / flashback (7) / fragment (18) / glosa (214) / horizont (29) / hudba (24) / kamera-pero (4) / kauza (33) / kniha (126) / kritika (996) / mimo kino (165) / nekrolog (1) / novinka (792) / objev (2) / pojem (36) / portrét (19) / profil (113) / reflexe (25) / report (120) / rozhovor (170) / scénář (4) / soundtrack (53) / téma (960) / televize (114) / událost týdne (267) / videohra (70) / web (42) / zoom (165)
Tento článek vyšel v časopise Cinepur #113, říjen 2017
Z obsahu tištěného čísla:
Ozu chudých / Po bouři (Antonín Tesař, kritika)
Polibek konvertovavšího psíka / Druhá strana naděje (Kamila Dolotina, kritika)
Vidět znamená žít / Dunkerk (Ondřej Pavlík, kritika)
Být tvůrcem v podivné době / Generace normalizace (Vítězslav Chovanec, kniha)
Srdce ze skla / Herzogovy variace na heimatfilm (Lukáš Skupa, téma)
Transcendentální zážitky reality / Dokumentární tvorba Wernera Herzoga (Janis Prášil, téma)