Být tvůrcem v podivné době / Generace normalizace

Nová kniha Generace normalizace z nakladatelství NFA přináší zejména dvě podstatné věci. Jednak se zaměřuje na v české historiografii přehlížené období normalizace a na tvůrce, kteří v tomto období začínali, a zadruhé vybízí k většímu využívání metody orální historie a sama sebe předkládá jako model, jak takový výzkum může být přínosný v praxi. Publikace je díky tomu především strukturovaným pohledem samotných tvůrců, kteří nastoupili těsně po nové vlně. 

Autorky Tereza Czesany Dvořáková a Marie Barešová nešly cestou zpracování rozhovorů do uceleného vyprávění s občasným užíváním citací. Naopak nechaly zaznít rozhovory v co nejpůvodnější možné podobě, byť výrazně zkrácené a stylisticky učesané. Kromě úvodu, kde popisují nejsymptomatičtější tendence, které se v rozhovorech vynořily, je tak spíše na čtenáři, aby si z nich učinil obecnější obrázek o generaci režisérů a scenáristů, které autorky nazvaly generací ztracenou. 

Hovořit o celé generaci se může zdát troufalé, vezmeme-li v potaz, že kniha obsahuje pouze třináct rozhovorů. Avšak autorky použily poměrně přísná a logická kritéria pro výběr respondentů a s ohledem na opakující se témata lze některé závěry, které z rozhovorů vyvstávají, považovat skutečně za generační. Logický se zdá...