Před hlubokým nadechnutím / Současná česká animace
Nálepka „zlatý věk české animace“ evokuje především bezmála šedesátiletou historii doma i v zahraničí oslavované tvorby – počínaje filmy Hermíny Týrlové či Karla a Ireny Dodalových z třicátých let a konče loutkovými počiny Jana Švankmajera v raných letech devadesátých. Od dob privatizace státního filmového monopolu se ale domácí animovaná produkce i distribuce utlumily a tento stav trvá dodnes. V současnosti se sice mluví o tom, že česká animace „nabírá nový dech“, a objevují se mladí animátoři s velkým potenciálem, kteří dokážou zaujmout i v mezinárodním měřítku, avšak skutečné obrození české animované tvorby se zatím nekoná.
Neschopnost spolupracovat
Je pravda, že s přijetím nového zákona o audiovizi v roce 2013 a citelným navýšením rozpočtu Státního fondu kinematografie (SFK) za poslední dva roky se zvýšila i podpora udělovaná animovaným filmům. V roce 2014 a 2015 bylo animovaným projektům ve vývoji a ve výrobě přiděleno 17 a 16 milionů Kč, tedy dvakrát více než v předešlých letech. Pro rok 2016 plánoval fond animovaným projektům vyhradit až 46 milionů korun. Ale i přes zdánlivé zlepšení materiálních podmínek díky vyššímu financování zůstává situace pro tvůrce animovaných filmů stále komplikovaná.
Základní problémy...