Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Frankensteinovo monstrum / Vetřelec: Covenant

Frankensteinovo monstrum / Vetřelec: Covenant

kritika / Martin Bubrín / 19. 8. 2017

Po rozpačitě přijímaném prequelu k vetřelčí sérii Prometheus si Ridley Scott u odborné i laické veřejnosti bažící po sci-fi žánru napravil reputaci nenáročným crowdpleaserem Marťan, který se stal jak diváckým hitem, tak byl zmiňován i na různých výročních oceněních (získal Zlatý glóbus v kategorii Nejlepší komedie/muzikál). Očividný úspěch a obliba byla částečně dána tím, že nešlo o další z režisérových těžko přístupných, částečně experimentálních počinů (Robin Hood, Konzultant), nebo o polarizující velkofilm, jenž nedostál svým vysokým očekáváním (EXODUS: Bohové a králové).

Scottův třetí příspěvek k cyklu, který sám odstartoval, byl proto vyhlížen se značnou nadějí, že se tvůrce poučí z často vytýkaných chyb Promethea a posune univerzum zpět k hororovým kořenům, z nichž vzešel. Výsledek je nicméně ještě rozpačitější než jeho předchůdce. Obě polohy – brakový slasher a umělecky ambiciózní hard sci-fi – staví do mnohem extrémnějších protipólů, čímž vzbuzuje otázku, zda vedle sebe mohou bez problémů fungovat léty prověřená hororová klišé a komplexní filozofické disputace na téma Bůh, člověk a stroj.

Minimalistický až kubrickovsky opojný úvod proto láká na zcela odlišný typ filmu než ten, který následuje v další scéně, kdy se divák seznamuje s typizovanými postavami, jež jsou nuceny čelit náhlé překážce. Kolonizační vesmírná loď, která místo přistání na cílové planetě udělá zbrklou odbočku k neznámému neověřenému cíli, už totiž připomíná známý žánrový model, na jehož půdorysu se za chvíli objeví neznámé nebezpečí v podobě monstra likvidujícího jednotlivé členy posádky. Děj neustále přechází mezi různými polohami, ale nedaří se mu najít nosný motiv či postavu.

Když se ohnisko vyprávění najednou přesune k jedné z vedlejších postav, působí tento dějový zvrat nejprve jako příjemné ozvláštnění v poslední době stále rutinnějšího blockbusterového syžetu. Při náhlé změně tempa na až meditativní úroveň je snímek z hlediska stylu nejzajímavější – Scott například dialogovou úvahu nad stvořením (umělého) života rámuje extrémně dlouhými záběry za použití minimálního svícení, čímž vzniká působivá a pro vysokorozpočtový blockbuster atypická scéna. Film ale těmito „v čase zastavenými“ momenty ztratí veškerý prostor nejen pro od úvodu profilované lidské postavy, ale i pro titulní monstrum – jak vetřelec, tak i loď Covenant nakonec pozbudou zásadnějšího významu a poslouží jen jako prostředky vyšší významové hry, která je v aktuálním filmu teprve lehce poodhalena.

Zbytek mezi tím se sestává z nevýjimečných žánrových atrakcí, v nichž jsou bezmocné postavy zabíjeny a pronásledovány různými druhy geneticky upravených nepřátel. V těchto pasážích sice bohatě vynikne velkorysý rozpočet, dovolující bezchybné gore a vizuální efekty, stále se však jedná o několikeré variace konceptu „monstrum a oběť“, případně obměny scén, které fungovaly v prvním díle. Některé z nich však jdou tak daleko, že převracejí pravidla, která sám Scott v roce 1979 nastavil.

Tvůrci se tak stále hlouběji propracovávají mytologií, jež byla na chatrných základech vybudována již v Prometheovi a nyní se dostává do další fáze. V té je ale samotný vetřelec (nyní pouhá plakátová atrakce) nezajímá, více prostoru je věnováno všeobsáhlým otázkám přesahující rámec vetřelčího univerza. Paradoxní kloubení takto ambiciózního kusu s pokleslou, až sebeironickou hororovou pastiší se nejeví jako šťastné řešení, byť jde v rámci blockbusterové produkce o pozoruhodný hybrid. Tvůrcům tak pod rukama nechtěně vyrostlo neposlušné monstrum, které se obrátilo proti svému stvořiteli.

Vetřelec: Covenant (Alien: Covenant, USA, 2017, IMDb)
Režie: Ridley Scott, scénář: John Logan, Dante Harper, kamera: Dariusz Wolski, střih: Pietro Scalia, hudba: Jed Kurzel, hrají: Michael Fassbender, Katherine Waterston, Billy Crudup, Danny McBride ad., 123 min., distribuce: CinemArt (premiéra v ČR 18. 5. 2017).

Vetřelec: Covenant (Alien: Covenant, USA, 2017, IMDb)
Režie: Ridley Scott, scénář: John Logan, Dante Harper, kamera: Dariusz Wolski, střih: Pietro Scalia, hudba: Jed Kurzel, hrají: Michael Fassbender, Katherine Waterston, Billy Crudup, Danny McBride ad., 123 min., distribuce: CinemArt (premiéra v ČR 18. 5. 2017).

Přečteno 695x

Článek vyšel v časopise Cinepur #112, srpen 2017.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
3.5 /2

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.

Hodnocení filmu

Vetřelec: Covenant

****  ČTENÁŘI (2)

Ohodnoťte film na Cinepur.cz


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #113

#113

říjen 2017



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Tak trochu roadmovie / Skokan

Ztraceni v Evropě / Král Belgičanů

Hádej, kdo se bude bát na večeři / Uteč

Život na narušených základech / Klient

Poetizace krutosti / Sibiřský deník

Vlamovat se do jakýchkoli dveří / Poslední rodina

Útočiště pro outsidery / Strážci Galaxie Vol. 2

Frankensteinovo monstrum / Vetřelec: Covenant


DALŠÍ Z RUBRIKY

Nicolas W. Refn spustí online platformu s filmy, hudbou a texty

Polibek konvertovavšího psíka / Druhá strana naděje

Abrakadabra! Olomoucký festival PAF láká na první jména

Editorial 113: Werner Herzog

Od Nezlomného po Sůl a oheň / Filmy se stále starší pamětí

Transcendentální zážitky reality / Dokumentární tvorba Wernera Herzoga

Srdce ze skla / Herzogovy variace na heimatfilm

Werner goes to Hollywood / Herzog a americká filmová kultura


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Komorná / Laciné vzrušení, provinilé potěšení


RUBRIKY

anketa (22) / český film (68) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (119) / editorial (87) / fenomén (67) / festival (54) / fragment (18) / glosa (209) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (109) / komiks (10) / kritika (703) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (596) / objev (3) / pojem (36) / portrét (4) / profil (95) / reflexe (24) / report (94) / rozhovor (150) / scénář (4) / soundtrack (34) / téma (831) / televize (83) / tisková zpráva (1) / událost týdne (188) / video (2) / videoart (16) / videohra (51) / web (39) / zoom (148)

Cinepur #112 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #112, srpen 2017

Z obsahu tištěného čísla:

Čechy a Morava, krásná zem audiovize / Výtvarníci a divadelníci jako z filmu (Matěj Nytra, téma)

Twin Peaks / Vytěžování minulosti a narušování času (Jiří Špičák, soundtrack)

Editorial 112: České filmové obrození? (Jindřiška Bláhová, editorial)

Volání Divokého východu / „Nové naděje“ českého žánrového filmu (Antonín Tesař, téma)

Ghost in the Shell / Neodpustitelný upgrade (Anna Krejčířová, dvd)

Ruben Östlund / Čas vyznačit svůj vlastní čtverec (Vít Schmarc, portrét)

+ více...