Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Poetizace krutosti / Sibiřský deník

Poetizace krutosti / Sibiřský deník

kritika / Janis Prášil / 11. 9. 2017

Zlo a utrpení, které doprovází dějiny lidské společnosti, se stalo námětem řady příběhů, historických analýz nebo psychologických studií o traumatizovaných obětech a vinících s pokřivenou morálkou. Historické biografické drama Sibiřský deník jde proti těmto žánrovým konvencím a život zdeformovaný totalitním režimem líčí nikoli prostřednictvím práce s fakty, jako například Alexandr Solženicyn v knize Souostroví Gulag, ale unikátním stylem navozujícím fyzický a psychický prožitek postavy.

Lotyšský divadelní a filmový režisér Viesturs Kairišs zpracoval s neobvyklou mírou intimity a obrazové poetičnosti vzpomínky Melanie Vanags, jejíž dopisy z let 1941–1957 zaznamenávají životní příběh jedné a zároveň tisíců dalších žen z Pobaltí, které byly počátkem čtyřicátých let odtrženy od svých rodin a deportovány do pracovních táborů na Sibiř. Intimní a niterné zobrazení historické zkušenosti vyvěrá také z originálního stylistického uchopení. Kamera Gintse Bērziņše oceněná na festivale v Tallinnu využívá expresivity i poetičnosti černobílého obrazu. Odkazuje jak na tradici němé kinematografie, tak na současnou avantgardní tvorbu, jmenovitě na extrémně subjektivizované sondy do lidského soukromí z dílny ruského režiséra Alexandra Sokurova. Bērziņš pracuje se specifickou kompozicí záběrů, snímá postavy a předměty z extrémní blízkosti, rozostřuje obrazové pole a deformuje tvary, aby divákovi přiblížil smyslové vjemy hrdinky v sugestivním hereckém pojetí Sabine Timoteo.

Sibiřský deník má kromě unikátního obrazového ztvárnění ještě další výjimečnou vlastnost. V motivech telepatie, setkání s mrtvými nebo v okamžicích zázraku se dostává za hranici racionality. Extrémní zostření smyslů, halucinativnost, delirické stavy a metafyzické útěky z kruté reality do jakéhosi surreálného bezčasí budí klamný dojem, jako by se vše odehrávalo v jiném světě odtrženém od toho uchopovaného pomocí rozumu. Cílem však není odhalit, zda mysteriózní motivy pocházejí z nadpozemského zdroje, nebo jsou projevem těžce zkoušené lidské psychiky. Doba, kterou snímek zachycuje, není racionální a na toto vyšinutí z normy odkazuje právě jeho snovost a mystičnost. Obtížně uchopitelný svět totality a pocity jedince čekajícího na zázrak vystihují záběry na krajinu. Monumentální lesy tajgy, v nichž je hrdinka donucena žít, mohou v paprscích slunce nebo pod sněhovou pokrývkou působit neskutečně a poeticky. Jejich šalebná krása a nekonečnost však skrývá smrtonosné vězení, příbytek, jehož mátožní obyvatelé podléhají tíživým podmínkám, hladu, vyčerpanosti a frustraci a postupně z nich vyprchává život. Metafyzický nádech syrového příběhu ještě zesiluje éterický soundtrack, pomalé tempo a dlouhé záběry.

Tento specifický přístup k historické látce omezuje kontext na nejzákladnější vstupní informace, atakuje diváka explicitním zobrazením krutosti a utrpení a ponechává hrdinku téměř v anonymitě. Může proto zpočátku působit jako nedostatek, především pro publikum, které očekává konvenčně vyprávěný příběh. Jde však o chytrý tah tvůrčího týmu, jenž namísto objektivní historické analýzy předkládá neobvyklou syntézu naturalismu a surrealistické poetiky. Ocitáme se na půdě extrémně silných obrazů historie vyvěrajících ze subjektivní a selektivní paměti, která vedle sebe zvrhle staví traumatické události a extatické okamžiky prchavého štěstí.

Sibiřský deník není ve stylizovaném zobrazení historie tak radikální jako Saulův syn, v němž László Nemes depersonalizoval hlavní postavu natolik, že jí nevidíme do tváře a vraždění v nacistickém vyhlazovacím táboře pojímá jako hrůznou kulisu. Černobílé experimentální estonské drama Ve větru režiséra Marttiho Heldeho zase volí jasnější a údernější koncept, když podobný příběh vycházející z deníků jiné deportované ženy inscenuje do živých obrazů. Kairišsův baladický snímek však nalézá další neotřelý přístup k historické látce. Obrazovou poetičností a důrazem na smyslové vjemy zdařile zprostředkovává sugestivní obraz života na hranici mezi nadějí a šílenstvím.

Sibiřský deník (Melānijas hronika, Lotyšsko, Česko, Finsko, 2016, IMDb)
Režie a scénář: Viesturs Kairišs, kamera: Gints Bērziņš, střih: Jussi Rautaniemi, hudba: Arturs Maskats, Kārlis Auzāns, Aleksandrs Vaicahovskis, hrají: Sabine Timoteo, Edvīns Mekšs, Ivars Krasts, Guna Zariņa, Maija Doveika ad., 120 minut, distribuce: Bontonfilm (premiéra v ČR 18. 5. 2017).

Sibiřský deník (Melānijas hronika, Lotyšsko, Česko, Finsko, 2016, IMDb)
Režie a scénář: Viesturs Kairišs, kamera: Gints Bērziņš, střih: Jussi Rautaniemi, hudba: Arturs Maskats, Kārlis Auzāns, Aleksandrs Vaicahovskis, hrají: Sabine Timoteo, Edvīns Mekšs, Ivars Krasts, Guna Zariņa, Maija Doveika ad., 120 minut, distribuce: Bontonfilm (premiéra v ČR 18. 5. 2017).

Přečteno 718x

Článek vyšel v časopise Cinepur #112, srpen 2017.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Zatím nikdo nehodnotil.

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #114

#114

prosinec 2017



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Ozu chudých / Po bouři

Naděje na konci světa lidí / Válka o planetu opic

Příliš ambiciózní jízda / Baby Driver

Dětský film pro dospělé / Po strništi bos

Bon appétit / Oklamaný

Křížová výprava za jiný (český) film / Křižáček

Vidět znamená žít / Dunkerk

Vítězný film z Ji.hlavy Opera o Polsku / Ukřižovat orla


DALŠÍ Z RUBRIKY

Nejvíc nominací na Zlaté glóby získala romance Tvar vody

Pokračování seriálu Sedmilhářky bude režírovat Andrea Arnold

Berlinale zahájí animovaný Psí ostrov Wese Andersona

Editorial 114: Visegrádská animace

Loutka stále žije! / Příklady z české a polské animace

Oči kočky, úsměv pantera / Smyslnost, melancholie a úzkost v soudobé maďarské animaci

Polsko: Na hraně emocí i žánrů

Chvála soudržnosti i rivality / Současný stav visegrádské animace


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Člověk bestie / Rozpolcený

Noční zvířata / Glamour estetika a žánrová transgrese

Hedi / Portrét vnitřní (r)evoluce

Jihlava 2016 / Festival na cestě

Je to jen konec světa / Stylizovaná apoteóza citů


RUBRIKY

anketa (22) / český film (71) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (120) / editorial (88) / fenomén (67) / festival (56) / fragment (18) / glosa (209) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (110) / komiks (10) / kritika (713) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (613) / objev (3) / pojem (36) / portrét (5) / profil (96) / reflexe (24) / report (95) / rozhovor (151) / scénář (4) / soundtrack (35) / téma (836) / televize (85) / tisková zpráva (1) / událost týdne (192) / video (2) / videoart (16) / videohra (52) / web (40) / zoom (149)

Cinepur #112 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #112, srpen 2017

Z obsahu tištěného čísla:

Čechy a Morava, krásná zem audiovize / Výtvarníci a divadelníci jako z filmu (Matěj Nytra, téma)

Útočiště pro outsidery / Strážci Galaxie Vol. 2 (Anna Krejčířová, kritika)

Filmy, které musíte vidět v kině / MFF Karlovy Vary 2017 (Antonín Tesař, report)

Editorial 112: České filmové obrození? (Jindřiška Bláhová, editorial)

„Film je jako Faëthonův vůz, který je potřeba zkrotit“ / Václav Kadrnka (Kamila Boháčková, rozhovor)

Ghost in the Shell / Neodpustitelný upgrade (Anna Krejčířová, dvd)

+ více...