Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Tak trochu roadmovie / Skokan
kritika / český film / Lucie Česálková / 1. 10. 2017 / komentáře (1)
Julia propouštějí z vězení a jeho vyhlídky na svobodě nejsou valné. Jeho okolí žije na hraně zákona, a návrat tudíž znamená být znovu jednou nohou v kriminálu. Julius se z této situace chce vymanit radikálním rozhodnutím: po vzoru herce, z nějž filmový festival v Cannes udělal hvězdu, vyráží spontánně stejným směrem v naději, že jej potká podobné štěstí. Jako vzpomínka, sen či iluze jej na této cestě doprovází někdejší přítelkyně Aneta. V její latentní přítomnosti se cesta (do Cannes) stále zřetelněji ukazuje být pouze zástupným cílem, jenž překrývá dojem, že tím správným východiskem z Juliova tápání může být obnovení vztahu s Anetou.
Žánrový rámec roadmovie Skokan současně naplňuje i shazuje. V přiznané inspiraci klasickými francouzskými cestopisy Jakub fatalista a Candide rozvíjí Václav Juliovu cestu coby řetězec drobných příhod a náhod, jež mění plány a rozhodnutí. Podobně jako řada evropských roadmovie objevuje specifickou poetiku venkovské krajiny v okolí silničních tahů a staví ji do kontrastu s pozlátkem francouzské riviéry a festivalového života. Skrze bloudícího naivního hrdinu, jeho krátkodeché nápady a naplnění, se mu nicméně daří řadu potenciálně nosných témat pouze naznačit. Tematizace či problematizace možnosti svobodného rozhodnutí, reflexe obecnější krize kultury a společnosti prostřednictvím krize hlavního hrdiny, komentář národních, kulturních, třídních, jazykových a obecně zvyklostních hranic – tradiční témata evropské roadmovie – zůstávají nerozvinuty v jakémsi motivickém stínu snímku.
Pro takto vyprázdněný koncept je příznačné i to, že Skokan v důsledku přeskakuje i cestu samu. Motiv cestování, pro roadmovie klíčový, je přítomný pouze v první části snímku, kdy Julius stopuje směrem do Cannes. Etapa, během níž se hrdina dostává z Cannes do Itálie, přes Janov do Říma, vlastní cestování nezobrazuje a k silnici se hrdina vrací až v samotném závěru. Zůstává tedy osamělé bloumání v konkrétních místech, prosté přílišných konfrontací, během nějž Julius nenachází naplnění ani v sexu, ani u církevního hodnostáře, následované poměrně rychlým a snadným setkáním s teplickým známým, jenž Juliovi pomohl již na počátku, a neméně hladkou epizodou nálezu milované Anety.
Podle svých slov Václav natáčel „pohádku s dokumentárními rysy, či snad dokonce i dokument s rysy pohádky“ a v kombinaci s roadmovie se tak vědomě vystavil riziku kloubení poměrně nesourodých prvků – autenticity a bezprostřednosti dokumentárně laděné roadmovie s idealizací a stylizací šťastného pohádkového konce. Snaha dotýkat se vážnějších témat jako společenské vykořenění Romů či organizovaná prostituce se pak v atmosféře letní bezstarostnosti mnohdy scvrkává v didaktickou zkratku. Didakticky působících scén a prvků najdeme ve snímku více, včetně citátu z Diderotova Jakuba fatalisty a vysvětlení, že za skokana označuje vězeňský slang člověka, který se vyhýbá překážkám a nezabývá se podstatou problémů, jimiž je film uvozen. Tyto definice mají být obhajobou výše zmiňované „letní“ povahy snímku – lehkovážného příběhu o lehkovážném hrdinovi, jenž překážky přeskakuje tak, že se vyhýbá střetům, zůstává uvězněn sám v sobě, v bezradnosti zlodějíčka odkázaného na náhodnou pomocnou ruku, jenž neprochází takřka žádným vývojem. Skokan je tak další variací na Václavova typická témata – romské hrdiny a nenaplněné vztahy –, variací, která pro letní rozevlátost nenašla svůj vnitřní rytmus a nezavadila o kritický osten.
Skokan (ČR, Francie, 2017, IMDb)
Režie a scénář: Petr Václav, kamera: Štěpán Kučera, Petr Václav, Priscila Guedes, střih: Florent Mangeot, hrají: Julius Oračko, Klaudia Dudová, Zdeněk Godla, Karidja Touré ad., 94 min., distribuce: Pilot Film (premiéra v ČR 8. 6. 2017).
Skokan (ČR, Francie, 2017, IMDb)
Režie a scénář: Petr Václav, kamera: Štěpán Kučera, Petr Václav, Priscila Guedes, střih: Florent Mangeot, hrají: Julius Oračko, Klaudia Dudová, Zdeněk Godla, Karidja Touré ad., 94 min., distribuce: Pilot Film (premiéra v ČR 8. 6. 2017).
Přečteno 3230x
Článek vyšel v časopise Cinepur #112, srpen 2017.
Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.
Ohodnoťte článek
Zatím nikdo nehodnotil.
Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.
DALŠÍ ČLÁNKY
DALŠÍ Z RUBRIKY kritika
Od všeho trochu moc najednou / Všechno, všude, najednou
Království: Exodus / Von Trierův vánoční žertík z nemocnice
Zábavný – punkový, ale málo / Seriál Pistol a jeho hudba
Skandály ve službách Jejího Veličenstva / Koruna
Kvík / Až si zase příště dáte klobásku
DALŠÍ Z RUBRIKY český film
Něžný vypravěč dětských příběhů / Jiří Hanibal
Nevadí mi označení „ženský film“, vadí mi jeho konotace
Distribuce 2022 / Návrat k normálu?
Na FAMU nás učili, že žánr je „fuj“ / Rozhovor s režisérkou Terezou Nvotovou
A pak přišla láska… / Tarot a terapie
Návraty kamarádů do deště / Pokračování normalizačních trháků po roce 1989
POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA
Dětský film pro dospělé / Po strništi bos
Máme tlakovú níž / Richard Müller: Nepoznaný
RUBRIKY
anketa (33) / český film (119) / český talent (39) / cinepur choice (33) / editorial (120) / fenomén (83) / festival (117) / flashback (18) / fragment (18) / glosa (244) / kamera-pero (17) / kauza (1) / kniha (133) / kritika (1122) / mimo kino (193) / novinka (825) / pojem (36) / portrét (53) / profil (100) / reflexe (27) / report (150) / rozhovor (187) / scénář (4) / soundtrack (89) / téma (1035) / televize (139) / událost týdne (292) / videohra (84) / web (46) / zoom (174)
Tento článek vyšel v časopise Cinepur #112, srpen 2017
Z obsahu tištěného čísla:
„Film je jako Faëthonův vůz, který je potřeba zkrotit“ / Václav Kadrnka (Kamila Boháčková, rozhovor)
Poetizace krutosti / Sibiřský deník (Janis Prášil, kritika)
Život na narušených základech / Klient (Martin Šrajer, kritika)
Filmy, které musíte vidět v kině / MFF Karlovy Vary 2017 (Antonín Tesař, report)
The Get Down / První selhání Netflixu (Anna Krejčířová, web)
Twin Peaks / Vytěžování minulosti a narušování času (Jiří Špičák, soundtrack)