„Film je jako Faëthonův vůz, který je potřeba zkrotit“ / Václav Kadrnka

Občas se i v českém filmu objeví dílo, které není divácky vstřícné a poddajné, ale o to déle a výrazněji doznívá po závěrečných titulcích v hlavě. Dalo by se dokonce říct, že jeho čas přichází, až když se rozsvítí v sále. Přitom jde o tvorbu nekompromisní, s jasnou tvůrčí vizí a stylovou čistotou. Mezi taková díla patří filmy Václava Kadrnky. Před šesti lety natočil svůj oceňovaný debut Osmdesát dopisů a letos v srpnu přichází do kin jeho druhý snímek, Křižáček. „Na tématu mě lákal motiv cesty, neustálé cesty za něčím; cesty, která dohání děj,“ říká, proč si mimo jiné zvolil jako předlohu méně známou epickou báseň Jaroslava Vrchlického. Václav Kadrnka si s námi povídal  nejen o stylové a ideové koncepci svých filmů, ale i o tom, jak se za těch zmíněných šest let mezi jeho debutem a druhým snímkem proměnila česká kinematografie.

Čím vás Vrchlického báseň Svojanovský křižáček zaujala?  

Svojanovský křižáček je epická báseň, kterou napsal Vrchlický na sklonku života. Báseň vyšla jen jednou, v roce 1906, a Vrchlický ji věnoval svému malému synovi. Na básni mě zaujalo, že její příběh se začíná odvíjet z perspektivy chlapce, pak ho ze zorného pole ztratíme a zbytek příběhu vnímáme...