Všude kolem nás svět, a my uprostřed něho slepí / Happy End podle Michaela Hanekeho
Happy End, nový film Michaela Hanekeho, byl na letošním festivale v Cannes přijat spíše rozporuplně. Zatímco anglosaská kritika rakouského režiséra působícího ve Francii vesměs chválila za návrat v plné formě ke starému stylu a „hanekeovským“ tématům, francouzští novináři v čele s časopisem Cahiers du Cinéma snímek „popravili“ jako dílo padlého mistra, který už začíná tvořit snímky à la značka Cannes, tak jako jiní jimi „odsouzení“ režiséři – Ruben Östlund, Yorgos Lanthimos, Andrej Zvjagincev či Kornél Mundruczó. Ti podle nich točí namyšlené, nenávistné černé vize plné násilí na efekt, jež mají údajně reflektovat naši současnost, jsou ale přitom jen prázdné a vyrobené podle předvídatelného vzorce. Mimochodem, autorem-mistrem pro kruh kolem prestižního francouzského filmového časopisu zůstává David Lynch, jenž v seriálu Twin Peaks potvrdil, že každé pravdivé umění je svojí povahou experimentální.
Jde o dobrý postřeh. Zvjagincev podává v Nemilované vizi Ruska, jak je na ni už zřejmě Západ zvyklý a má ji rád – je to země bez lásky a naděje, zanořená v depresi a egoismu. Vizi cyklického zla, z něhož nejde uniknout, protože zlo rodí zlo (v Zvjagincevově filmu jsou špatní rodiče dětmi špatných rodičů), tematizuje...