Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

MFFKV: Český film Křižáček pozvolna šálí divácké smysly
novinka / festival / Ondřej Pavlík / 5. 7. 2017
Kadrnka se ve své krátkometrážní (Život dřeva) i celovečerní (Osmdesát dopisů) tvorbě vytrvale profiluje jako u nás stále vzácný typ vysoce uměleckého, kontemplativního filmaře. Oddramatizované vyprávění, umírněné herectví a asketický styl zafungovaly zejména v Osmdesáti dopisech jako vítaná alternativa početné vlny domácích retro filmů. Autobiografický snímek z doby normalizace portrétoval život za komunismu se vzácnou zdrženlivostí, aniž by se za ním ostalgicky ohlížel nebo jej karikoval. Nevzrušivé tempo tady účinkovalo jako hloubavý protipól k rozjařeným Pelíškům.
U středověkého Křižáčka se podobná opozice hledá mnohem hůř. Historická “road movie” o trmácivé pouti rytíře Bořka (Karel Roden) za ztraceným synkem Jeníkem v kontextu českého filmu spíše oživuje odkaz Františka Vláčila a jeho vrcholných děl z druhé poloviny 60. let (Údolí včel, Marketa Lazarová). Dnes bychom paralely ke Kadrnkovu snímku našli zejména v zahraničí, například v podobně koncipovaném, minimalistickém filmu Jauja argentinského režiséra Lisandra Alonsa, v němž armádní inženýr vyráží na koni do patagonské pouště pátrat po zmizelé dceři.
Pro dějově vyprázdněné, meditativní filmy, z nichž se v poslední době stal na festivalovém okruhu jeden z dominantních typů produkce, je ovšem klíčové, čím a jak tuto absenci konvenčního dramatu vynahrazují. Do popředí se ještě výrazněji dostává hra významů a stylu – nastupují tak různé vizuální metafory, filmy se proměňují barevně, strukturně. Ve zmíněném snímku Jauja se v průběhu vyčerpávající hrdinovy cesty transformuje okolní krajina, zalesněné pláně s jezírky a stromovím střídají čím dál drsnější, kamenité, na konci až popelavě našedlé pláně. Právě z těchto proměn, jež působí na naše smysly zásadně jinak než klasické filmy, může plynout divácké potěšení. Samozřejmě za předpokladu, že k nějakým podnětným proměnám vůbec dochází a že jsme zároveň ochotni si jich všímat.
V Křižáčkovi to není ani tak krajina, která by během Bořkovy výpravy procházela zásadnějším vývojem, ale “obraz” stále unikajícího Jeníka. Blonďatého chlapce v úvodních záběrech filmu vidíme polonahého, s kovovou mincí zavěšenou kolem krku. Při útěku z domovského hradu za lákavou vidinou křižáckého tažení jej pak sledujeme oblečeného do dětského brnění, ovšem jen krátkou dobu. Podobně jako hledajícímu otci, také nám Jeník záhy mizí “z dohledu” a objevuje se pouze zprostředkovaně, jako vyšívaný obličej na bílém kapesníku nebo v podobě identicky vyhlížejících chlapců, malých “křižáčků”.
S tím, jak Bořek svého syna stále nenachází a začíná propadat zoufalství, přestává být zřejmé, kde začíná skutečnost a kde pokračuje toužebná představa. Vyšívaná chlapcova tvář začne pouštět nitě a obrazně “slzet”, nakonec se ze sukna vytrácí takřka celá. Jeníka najednou připomínají postavičky na nástěnných malbách i malí divadelní herci. A protože zároveň ubíhá čím dál víc času od chvíle, kdy jsme “opravdového” Jeníka naposledy ve filmu zahlédli, také nám se může zdát, že nás šálí smysly – můžeme pochybovat, zda se Jeník přeci jen neschovává v hereckém souboru, zda se neproměnil v nedostižný přízrak, zachytitelný pouze v přibližných uměleckých podobiznách. Právě tímto účinkem “šálení smyslů” Křižáček nejvýrazněji opodstatňuje svoji percepčně náročnou formu a meditativní tempo, které podivně “ukolébává”, konejší, ale zároveň znejisťuje a mate.
Neznamená to přitom, že Kadrnkův film automaticky patří do světové špičky soudobé minimalistické tvorby. Především s ohledem na řemeslné kvality má stále určité rezervy, není tak soustředěně prokomponovaný, působí snad i trochu zastarale, archaicky. Českou tvorbu ale přesto ojediněle obohacuje o typ filmu, který jinde než v kině zřejmě nemá smysl vidět. Právě v přítmí kinosálu se můžeme do zdánlivě statického, obřadně budovaného světa souvisle ponořit – jedině pak mohou hmatatelně vyvstat i jindy těžko postřehnutelné drobné posuny a nuance.
Ohodnoťte článek
Aktuální hodnocení článku
3.5 /6
Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.
POSLEDNÍ ČÍSLO

#133
únor 2021
DALŠÍ ČLÁNKY
DALŠÍ Z RUBRIKY novinka
David Fincher chystá film podle komiksové série The Killer
Bertrand Bonello připravuje nové sci-fi melodrama La Bête
Darren Aronofsky natočí film o přejídajícím se tlouštíkovi
Lars Von Trier se vrací do Království, natočí třetí sezónu
Luca Guadagnino vyhlíží seriálový Návrat na Brideshead
3Kino Fest nabídne online středoevropské filmy i workshopy
DALŠÍ Z RUBRIKY festival
Anifilm 2020 / Za zvuků animace
Spolu tady a teď / 24. MFDF Jihlava
Oko, které se dívá / 77. MFF v Benátkách
LFŠ: Atlantida exhumuje jedovatý odpad ukrajinské minulosti
Visions du Réel 2020 / Referát z digitálního Nyonu
POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA
Dámský gambit / Vítězství mimo šachovnici
LFŠ: Atlantida exhumuje jedovatý odpad ukrajinské minulosti
RUBRIKY
anketa (27) / český film (107) / český talent (34) / cinepur choice (33) / editorial (107) / fenomén (73) / festival (96) / flashback (7) / fragment (18) / glosa (214) / horizont (29) / hudba (24) / kamera-pero (4) / kauza (33) / kniha (126) / kritika (996) / mimo kino (165) / nekrolog (1) / novinka (792) / objev (2) / pojem (36) / portrét (19) / profil (112) / reflexe (25) / report (120) / rozhovor (170) / scénář (4) / soundtrack (53) / téma (960) / televize (114) / událost týdne (268) / videohra (70) / web (42) / zoom (165)