Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

MFFKV: Český film Křižáček pozvolna šálí divácké smysly

MFFKV: Český film Křižáček pozvolna šálí divácké smysly

novinka / festival / Ondřej Pavlík / 5. 7. 2017

Dosavadní reakce na premiérové české filmy jsou zatím v Karlových Varech poměrně emotivní. Ukazují přitom, že žádný z domácích snímků nedokázal letos výrazněji přesvědčit. Kontroverzní dokument Svět podle Daliborka sice získal sympatie řady diváků a dokázal rozpoutat poměrně vášnivou diskuzi, ale to nic nemění na tom, že hned na několika rovinách (formální, morální, lidské) jde pořád o značně problematické dílo. Nezvládnutý hraný debut Absence blízkosti (sekce Na východ od Západu) dokonce budí frustraci a vztek, mírněný snad jen vědomím, že jeho vznik provázely různé nesnáze. Poetický snímek Křižáček režiséra Václava Kadrnky, který jako jediný domácí zástupce v Hlavní soutěži vstupuje do programu teprve ve středu, takto krajní odezvu zřejmě nevyvolá. Naopak u něj hrozí, že bude takříkajíc “odzíván”, ať už přímo na projekcích nebo v následném hodnocení.

Kadrnka se ve své krátkometrážní (Život dřeva) i celovečerní (Osmdesát dopisů) tvorbě vytrvale profiluje jako u nás stále vzácný typ vysoce uměleckého, kontemplativního filmaře. Oddramatizované vyprávění, umírněné herectví a asketický styl zafungovaly zejména v Osmdesáti dopisech jako vítaná alternativa početné vlny domácích retro filmů. Autobiografický snímek z doby normalizace portrétoval život za komunismu se vzácnou zdrženlivostí, aniž by se za ním ostalgicky ohlížel nebo jej karikoval. Nevzrušivé tempo tady účinkovalo jako hloubavý protipól k rozjařeným Pelíškům.

U středověkého Křižáčka se podobná opozice hledá mnohem hůř. Historická “road movie” o trmácivé pouti rytíře Bořka (Karel Roden) za ztraceným synkem Jeníkem v kontextu českého filmu spíše oživuje odkaz Františka Vláčila a jeho vrcholných děl z druhé poloviny 60. let (Údolí včel, Marketa Lazarová). Dnes bychom paralely ke Kadrnkovu snímku našli zejména v zahraničí, například v podobně koncipovaném, minimalistickém filmu Jauja argentinského režiséra Lisandra Alonsa, v němž armádní inženýr vyráží na koni do patagonské pouště pátrat po zmizelé dceři.

Pro dějově vyprázdněné, meditativní filmy, z nichž se v poslední době stal na festivalovém okruhu jeden z dominantních typů produkce, je ovšem klíčové, čím a jak tuto absenci konvenčního dramatu vynahrazují. Do popředí se ještě výrazněji dostává hra významů a stylu – nastupují tak různé vizuální metafory, filmy se proměňují barevně, strukturně. Ve zmíněném snímku Jauja se v průběhu vyčerpávající hrdinovy cesty transformuje okolní krajina, zalesněné pláně s jezírky a stromovím střídají čím dál drsnější, kamenité, na konci až popelavě našedlé pláně. Právě z těchto proměn, jež působí na naše smysly zásadně jinak než klasické filmy, může plynout divácké potěšení. Samozřejmě za předpokladu, že k nějakým podnětným proměnám vůbec dochází a že jsme zároveň ochotni si jich všímat.

V Křižáčkovi to není ani tak krajina, která by během Bořkovy výpravy procházela zásadnějším vývojem, ale “obraz” stále unikajícího Jeníka. Blonďatého chlapce v úvodních záběrech filmu vidíme polonahého, s kovovou mincí zavěšenou kolem krku. Při útěku z domovského hradu za lákavou vidinou křižáckého tažení jej pak sledujeme oblečeného do dětského brnění, ovšem jen krátkou dobu. Podobně jako hledajícímu otci, také nám Jeník záhy mizí “z dohledu” a objevuje se pouze zprostředkovaně, jako vyšívaný obličej na bílém kapesníku nebo v podobě identicky vyhlížejících chlapců, malých “křižáčků”.

S tím, jak Bořek svého syna stále nenachází a začíná propadat zoufalství, přestává být zřejmé, kde začíná skutečnost a kde pokračuje toužebná představa. Vyšívaná chlapcova tvář začne pouštět nitě a obrazně “slzet”, nakonec se ze sukna vytrácí takřka celá. Jeníka najednou připomínají postavičky na nástěnných malbách i malí divadelní herci. A protože zároveň ubíhá čím dál víc času od chvíle, kdy jsme “opravdového” Jeníka naposledy ve filmu zahlédli, také nám se může zdát, že nás šálí smysly – můžeme pochybovat, zda se Jeník přeci jen neschovává v hereckém souboru, zda se neproměnil v nedostižný přízrak, zachytitelný pouze v přibližných uměleckých podobiznách. Právě tímto účinkem “šálení smyslů” Křižáček nejvýrazněji opodstatňuje svoji percepčně náročnou formu a meditativní tempo, které podivně “ukolébává”, konejší, ale zároveň znejisťuje a mate.

Neznamená to přitom, že Kadrnkův film automaticky patří do světové špičky soudobé minimalistické tvorby. Především s ohledem na řemeslné kvality má stále určité rezervy, není tak soustředěně prokomponovaný, působí snad i trochu zastarale, archaicky. Českou tvorbu ale přesto ojediněle obohacuje o typ filmu, který jinde než v kině zřejmě nemá smysl vidět. Právě v přítmí kinosálu se můžeme do zdánlivě statického, obřadně budovaného světa souvisle ponořit – jedině pak mohou hmatatelně vyvstat i jindy těžko postřehnutelné drobné posuny a nuance.

Přečteno 2860x

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
3.5 /6

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #124

#124

srpen 2019



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY novinka

Nejvyšší podporu Fondu dostal film o bratrech Mašínech

Do San Sebastianu míří James Franco i film s Ninou Hoss

Petr Václav v Itálii natáčí snímek o skladateli Myslivečkovi

Benátky zahájí francouzská novinka Hirokazu Koreedy

Christian Petzold natáčí snímek o novodobé Rusalce

KVIFF: Film Až přijde oheň ukazuje děsivou krásu živlů

Soutěž: Vyhrajte lístky na premiéru filmu Bílý, bílý den

KVIFF: Čínský Portrét mozaikou patří k vrcholům soutěže


DALŠÍ Z RUBRIKY festival

Nevyzpytatelné rituály / MFF Karlovy Vary

Filmy bez kofeinu / Hlavní soutěž 54. MFF Karlovy Vary

KVIFF: Film Až přijde oheň ukazuje děsivou krásu živlů

KVIFF: Čínský Portrét mozaikou patří k vrcholům soutěže

KVIFF: Bulharský soutěžní film Otec není žádná Sláva

KVIFF: Škop volá Budiž světlo, ale zůstává v bezpečném šeru

10 filmových tipů z programu Karlových Varů

Ve jménu anidoku / Anifilm


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Bumtarata bum bum bum / The Beach Bum

KVIFF: Film Až přijde oheň ukazuje děsivou krásu živlů

KVIFF: Čínský Portrét mozaikou patří k vrcholům soutěže

KVIFF: Bulharský soutěžní film Otec není žádná Sláva

KVIFF: Škop volá Budiž světlo, ale zůstává v bezpečném šeru


RUBRIKY

anketa (24) / český film (82) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (121) / editorial (98) / fenomén (73) / festival (86) / fragment (18) / glosa (213) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (117) / komiks (10) / kritika (803) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (727) / objev (3) / pojem (36) / portrét (11) / profil (105) / reflexe (24) / report (110) / rozhovor (160) / scénář (4) / soundtrack (45) / téma (898) / televize (102) / tisková zpráva (1) / událost týdne (238) / výstava (1) / video (2) / videoart (16) / videohra (62) / web (42) / zoom (157)