Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

MFFKV: Český film Křižáček pozvolna šálí divácké smysly

MFFKV: Český film Křižáček pozvolna šálí divácké smysly

novinka / festival / Ondřej Pavlík / 5. 7. 2017

Dosavadní reakce na premiérové české filmy jsou zatím v Karlových Varech poměrně emotivní. Ukazují přitom, že žádný z domácích snímků nedokázal letos výrazněji přesvědčit. Kontroverzní dokument Svět podle Daliborka sice získal sympatie řady diváků a dokázal rozpoutat poměrně vášnivou diskuzi, ale to nic nemění na tom, že hned na několika rovinách (formální, morální, lidské) jde pořád o značně problematické dílo. Nezvládnutý hraný debut Absence blízkosti (sekce Na východ od Západu) dokonce budí frustraci a vztek, mírněný snad jen vědomím, že jeho vznik provázely různé nesnáze. Poetický snímek Křižáček režiséra Václava Kadrnky, který jako jediný domácí zástupce v Hlavní soutěži vstupuje do programu teprve ve středu, takto krajní odezvu zřejmě nevyvolá. Naopak u něj hrozí, že bude takříkajíc “odzíván”, ať už přímo na projekcích nebo v následném hodnocení.

Kadrnka se ve své krátkometrážní (Život dřeva) i celovečerní (Osmdesát dopisů) tvorbě vytrvale profiluje jako u nás stále vzácný typ vysoce uměleckého, kontemplativního filmaře. Oddramatizované vyprávění, umírněné herectví a asketický styl zafungovaly zejména v Osmdesáti dopisech jako vítaná alternativa početné vlny domácích retro filmů. Autobiografický snímek z doby normalizace portrétoval život za komunismu se vzácnou zdrženlivostí, aniž by se za ním ostalgicky ohlížel nebo jej karikoval. Nevzrušivé tempo tady účinkovalo jako hloubavý protipól k rozjařeným Pelíškům.

U středověkého Křižáčka se podobná opozice hledá mnohem hůř. Historická “road movie” o trmácivé pouti rytíře Bořka (Karel Roden) za ztraceným synkem Jeníkem v kontextu českého filmu spíše oživuje odkaz Františka Vláčila a jeho vrcholných děl z druhé poloviny 60. let (Údolí včel, Marketa Lazarová). Dnes bychom paralely ke Kadrnkovu snímku našli zejména v zahraničí, například v podobně koncipovaném, minimalistickém filmu Jauja argentinského režiséra Lisandra Alonsa, v němž armádní inženýr vyráží na koni do patagonské pouště pátrat po zmizelé dceři.

Pro dějově vyprázdněné, meditativní filmy, z nichž se v poslední době stal na festivalovém okruhu jeden z dominantních typů produkce, je ovšem klíčové, čím a jak tuto absenci konvenčního dramatu vynahrazují. Do popředí se ještě výrazněji dostává hra významů a stylu – nastupují tak různé vizuální metafory, filmy se proměňují barevně, strukturně. Ve zmíněném snímku Jauja se v průběhu vyčerpávající hrdinovy cesty transformuje okolní krajina, zalesněné pláně s jezírky a stromovím střídají čím dál drsnější, kamenité, na konci až popelavě našedlé pláně. Právě z těchto proměn, jež působí na naše smysly zásadně jinak než klasické filmy, může plynout divácké potěšení. Samozřejmě za předpokladu, že k nějakým podnětným proměnám vůbec dochází a že jsme zároveň ochotni si jich všímat.

V Křižáčkovi to není ani tak krajina, která by během Bořkovy výpravy procházela zásadnějším vývojem, ale “obraz” stále unikajícího Jeníka. Blonďatého chlapce v úvodních záběrech filmu vidíme polonahého, s kovovou mincí zavěšenou kolem krku. Při útěku z domovského hradu za lákavou vidinou křižáckého tažení jej pak sledujeme oblečeného do dětského brnění, ovšem jen krátkou dobu. Podobně jako hledajícímu otci, také nám Jeník záhy mizí “z dohledu” a objevuje se pouze zprostředkovaně, jako vyšívaný obličej na bílém kapesníku nebo v podobě identicky vyhlížejících chlapců, malých “křižáčků”.

S tím, jak Bořek svého syna stále nenachází a začíná propadat zoufalství, přestává být zřejmé, kde začíná skutečnost a kde pokračuje toužebná představa. Vyšívaná chlapcova tvář začne pouštět nitě a obrazně “slzet”, nakonec se ze sukna vytrácí takřka celá. Jeníka najednou připomínají postavičky na nástěnných malbách i malí divadelní herci. A protože zároveň ubíhá čím dál víc času od chvíle, kdy jsme “opravdového” Jeníka naposledy ve filmu zahlédli, také nám se může zdát, že nás šálí smysly – můžeme pochybovat, zda se Jeník přeci jen neschovává v hereckém souboru, zda se neproměnil v nedostižný přízrak, zachytitelný pouze v přibližných uměleckých podobiznách. Právě tímto účinkem “šálení smyslů” Křižáček nejvýrazněji opodstatňuje svoji percepčně náročnou formu a meditativní tempo, které podivně “ukolébává”, konejší, ale zároveň znejisťuje a mate.

Neznamená to přitom, že Kadrnkův film automaticky patří do světové špičky soudobé minimalistické tvorby. Především s ohledem na řemeslné kvality má stále určité rezervy, není tak soustředěně prokomponovaný, působí snad i trochu zastarale, archaicky. Českou tvorbu ale přesto ojediněle obohacuje o typ filmu, který jinde než v kině zřejmě nemá smysl vidět. Právě v přítmí kinosálu se můžeme do zdánlivě statického, obřadně budovaného světa souvisle ponořit – jedině pak mohou hmatatelně vyvstat i jindy těžko postřehnutelné drobné posuny a nuance.

Přečteno 1815x

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
3.5 /6

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #114

#114

prosinec 2017



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY novinka

Restaurované Satanské tango se příští rok vrátí do kin

Český film Nikdo mě nemá rád míří na koprodukční trh do Berlína

Sergej Loznica na Ukrajině natáčí nový snímek Donbas

Werner Herzog bude vyučovat filmařinu v peruánské džungli

Zlaté glóby opanoval film Tři billboardy kousek za Ebbingem

Oceňovaný seriál Atlanta se vrátí na obrazovky v březnu

O Ceny filmové kritiky se utkají Špína, Křižáček a Bába z ledu

Bratři Safdieové natočí remake parťáckého filmu 48 hodin


DALŠÍ Z RUBRIKY festival

Srozumitelná jinakost / MFF Benátky

Dál, jinam, drzeji / Rozhovor s uměleckým ředitelem festivalu v Rotterdamu

Hranice dokumentu, hranice Ji.hlavy / MFDF Ji.hlava 2017

Vítězný film z Ji.hlavy Opera o Polsku / Ukřižovat orla

Portréty v umírajících očích / 70. Festival del film Locarno

Filmy, které musíte vidět v kině / MFF Karlovy Vary 2017

MFFKV: Vnitřní slunce září mezi řádky milostného rejstříku

MFFKV: Krásně smutný Přízrak dává zažít intenzivní stesk


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Mindhunter / V náruči sadistického monstra

Streamování na veřejnosti mění společenské normy, tvrdí Netflix

Vidět znamená žít / Dunkerk

The Deuce: Špína Manhattanu / Nahota nejen na prodej

MFFKV: Vnitřní slunce září mezi řádky milostného rejstříku


RUBRIKY

anketa (22) / český film (71) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (120) / editorial (88) / fenomén (67) / festival (57) / fragment (18) / glosa (209) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (110) / komiks (10) / kritika (713) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (624) / objev (3) / pojem (36) / portrét (5) / profil (96) / reflexe (24) / report (95) / rozhovor (151) / scénář (4) / soundtrack (35) / téma (836) / televize (85) / tisková zpráva (1) / událost týdne (196) / video (2) / videoart (16) / videohra (52) / web (40) / zoom (149)