Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

MFFKV: Vnitřní slunce září mezi řádky milostného rejstříku

MFFKV: Vnitřní slunce září mezi řádky milostného rejstříku

novinka / festival / Ondřej Pavlík / 4. 7. 2017

Vedle napjatě očekávané sci-fi High Life, které francouzská auteurka Claire Denis připravuje jako svůj anglicky mluvený debut, se její poslední snímek Vnitřní slunce zdá být jako takový „oddechový“ meziprojekt. Zpráva o tom, že Denis natáčí film podle spisu Fragmenty milostného diskurzu poststrukturalistické superstar Rolanda Barthese, se vynořila teprve letos v lednu. A několik měsíců poté už dokončený snímek zahajoval paralelní sekci Dva týdny režisérů na festivalu v Cannes. Je tedy narychlo rozsvícené Vnitřní slunce spíše zhroucenou hvězdou, nebo naopak žhavým červeným obrem?

V souvislostech filmografie Claire Denis připomíná Vnitřní slunce nenápadného „trpaslíka“ i proto, že ustupuje od některých režisérčiných značkových postupů: složitě srozumitelného vyprávění nebo zvýšeného důrazu na taktilitu. Navíc není ani zdaleka tak pochmurné jako autorčiny nedávné snímky Parchanti spí dobře, Sama v Africe nebo L’Intrus. Epizody milostného soužení ze života zralé malířky (Juliette Binoche) místo toho Denis se svou dvorní kameramankou Agnès Godard maluje v hřejivých sytých barvách a odlehčuje je úsměvnými situacemi. Ze zdánlivě banálních dialogových výměn, jež Isabelle vede s řadou milenců a nápadníků, nicméně bez ustání prosvítá obtížně definovatelný přesah. Vnitřní slunce není tuctový příběh ženy, která se po nedávném rozvodu ne a ne šťastně (tj. trvale) zamilovat, ale ucelený katalog obecně sdílených „milostných figur“ – rejstřík svádění se všemi jeho rozporuplnými, k zbláznění nelogickými nuancemi.

Přestože se Denis inspirovala teoretickou knihou o lásce, která vysoce emoční pochody převádí do racionálně uchopitelných kategorií, není ve svém filmu popisná, odtažitá a neempatická. Schází jakékoli členění na kapitoly, rušivé odrážky a jiné zcizující fígle, které by naváděly k vědoucně pobavenému, distancovanému sledování. Poté, co se po boku Isabelle postupně vystřídá několik mužů (každý jinak založený, každý v jiné situaci), ale začne katalogizující rozměr snímku nenápadně vystupovat na povrch. Rozhovory jako by se odehrávaly v jemně namalovaných uvozovkách, postavy jako by nevědomky vstupovaly do různých rolí, určovaných právě oním „milostným diskurzem“, neustále přítomným kdesi v pozadí.

Kouzelné rande Isabelle s úspěšným divadelním hercem tak například probíhá v synkopickém rytmu pohybů a protipohybů, nechtěně matoucích signálů a nerozhodného, zdráhavého váhání. Původně pracovní schůzku od počátku narušují jeho intimní konfese. Lahev vína zůstává nenačatá, proud nikam nevedoucích slov zastaví až mlčelnivé objetí, následované prvním polibkem, když se on – v domnění, že k ničemu nedojde – ocitá na odchodu před otevřenými dveřmi jejího bytu. Nic z toho přitom nevypadá jako součást promyšlené strategie, vše se odehrává v doprovodu protichůdných výroků, nedokončených gest a iracionálních piruet o sto osmdesát stupňů. Zároveň ale postavy zůstávají v zajetí neviditelných, byť naprosto určujících sil, které jejich jednání ovládají. Když si Isabellin exmanžel v jedné postelové scéně olízne prostředníček a zamíří s ním pod peřinu, ona najednou ztuhne překvapením. „To nejsi ty. Někde jsi to odkoukal,“ vyčte hrdinka svému bývalému a otočí se k němu zády. Stačí jediné gesto, které je v rozporu s představou o tom druhém, a k milostnému aktu nemůže dojít.

Claire Denis natočila film, který někteří možná budou označovat za nepříliš originální „červenou knihovnu“, marginální dílo, jež nesnese srovnání s režisérčinými vrcholy. Jde sice o lehkonohý, ale zároveň nenápadně komplexní snímek, který neustále odkazuje do skrytých prostorů kamsi „za" všední starosti postav a zároveň si uchovává smyslnost a půvab, typický pro autorčiny romanticky laděná dramata, jakým je například Páteční večer. Vnitřní slunce možná nežhne oslňující silou, ale mezi řádky milostného rejstříku září o to vytrvaleji.

Přečteno 5257x

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Zatím nikdo nehodnotil.

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #148

#148

srpen 2023



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY novinka

Argentinu i Batmana nabídne letošní Noir Film Festival

Přišla v noci i do Litoměřic, festval zahájí zjevení letošní sezony

Festival v Litoměřicích bude překračovat hranice

Na LFŠ přijedou Lav Diaz i Rajko Grlić

KVIFF: Na co jít ve Varech? Těchto 6 filmů si nenechte utéct

Locarno ocení Tsai Ming-lianga

Hlynur Pálmason: „Film je zvláštní rostlina.“

AFO uvede filmy s oscarovou nominací i Herzogův výlet do mozku


DALŠÍ Z RUBRIKY festival

KVIFF: Brutální vedro svědí a pálí jako nezhojená rána

KVIFF: Defraudanti se vtipně zpronevěřují normám žánru i práce

KVIFF: Karlovarský Toni Erdmann odbourává zábrany i bránici

KVIFF: Blažiny lekce uštědřují divákům pořádný monokl

KVIFF: Alegorická detektivka Úsvit není ani ryba, ani rak

KVIFF: Na co jít ve Varech? Těchto 6 filmů si nenechte utéct

Kulantně extravagantní restart / 73. Berlinale

Cinefilní potěšení / Mezinárodní festival Clermont-Ferrand


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

KVIFF: Brutální vedro svědí a pálí jako nezhojená rána

KVIFF: Defraudanti se vtipně zpronevěřují normám žánru i práce

KVIFF: Karlovarský Toni Erdmann odbourává zábrany i bránici

KVIFF: Blažiny lekce uštědřují divákům pořádný monokl

KVIFF: Alegorická detektivka Úsvit není ani ryba, ani rak


RUBRIKY

anketa (33) / český film (119) / český talent (39) / cinepur choice (33) / editorial (122) / fenomén (84) / festival (124) / flashback (20) / fragment (18) / glosa (244) / kamera-pero (18) / kauza (1) / kniha (135) / kritika (1135) / mimo kino (195) / novinka (835) / pojem (36) / portrét (55) / profil (102) / reflexe (27) / report (152) / rozhovor (188) / scénář (4) / soundtrack (91) / téma (1048) / televize (141) / událost týdne (296) / videohra (86) / web (46) / zoom (175)