Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Zabijácké zvíře na lovu / Safari

Zabijácké zvíře na lovu / Safari

kritika / Michal Böhm / 24. 6. 2017

Seidlův zatím poslední dokumentární film Safari se opět strefuje do režisérových rakouských krajanů, pokrytecké vyšší střední třídy, která své úchylky obvykle maskuje pod fasádou spořádaných občanů. Zatímco v předchozím snímku Ve sklepě se fetiše Rakušanů materializovaly v jejich sklepeních, která zároveň sloužila jako psychologická metafora nevědomí, v Safari je Seidlova aktuální rakouská úchylka – zabíjení exotických zvířat – exponována na přímém africkém slunci, jelikož jde o legitimní a institucionalizovanou službu. Seidl tentokrát představuje protagonisty s nikterak specifickým etickým cítěním: Lidi, kteří přijímají jako morální jednoduše to, co se vejde do mantinelů zákonů, tedy všechno to, „co se smí“.

Režisér se tentokrát ke svým aktérům staví jednoznačně kriticky. Někdy jejich odpovědi i účelově zkracuje a nechává je vyslovit například jen: „Ano, zabíjíme zvířata,“ ale již ne dokončit myšlenku. Kromě práce s výpověďmi, které jsou staticky komponované ve stylu Seidlových trademarkových (pohanských) oltářů, zdůrazňuje tvůrce své opovržení lovci i dalšími, poměrně lacinými způsoby. Postavu upoceného rakouského důchodce (která je spojujícím článkem se snímkem Ve sklepě) zachycuje v přirozeně nelichotivých polohách – podřimujícího v posedu, opalujícího svůj obrovský pupek, opile se potácejícího savanou po lovu, a zvukem zdůrazňuje veškeré jeho tělesné a živočišné projevy jako chrápání, srkání piva, kručení v břiše. Seidl jako by se snažil charakterizovat člověka ve stylu pesimistických antropologů – ukazuje ho jako „zabijácké zvíře“, jež od ostatních živočišných druhů odlišuje zejména tím, že dokáže zabíjet rafinovaně a s potěšením.

Kromě několika bizarních figurek, jež bývají pro Seidlův výběr typické a téměř i prvoplánové, spočívá jeho největší triumf ve výběru čtveřice hlavních protagonistů, které tvoří dva páry z různých generací. Ty nejsou typickými seidlovskými postavičkami už jen díky svému tuctovému zevnějšku a ničím zajímavé sebeprezentaci. Zatímco ve Ve sklepě byly všechny postavy až nepřirozeně neemotivní, v Safari cítíme ze zmíněné čtveřice během lovu nefalšované nadšení, které je pro celou rodinu pozitivně stmelující. Naposledy se Seidlovi takto bezprostřední dojem autentické citovosti podařilo evokovat ve filmu Ráj: Naděje, kde se navíc vyprávění o zakázané prázdninové romanci na táboře pro obézní děti obešlo bez jakéhokoli zesměšňování.

Safari má jednodušší a méně mozaikovitou strukturu než Seidlovy předchozí dokumenty. Posloupnost scén je dána zabíjením zvířat zmíněnou čtveřicí od těch „nejlacinějších“ po ty nejmajestátnější a „nejdražší“. Film tak vygraduje lovem žirafy – nebo lépe řečeno popravou –, které se přirozeně zhostí nejmaskulinnější člen klanu, otec. Očekávané zhnusení celé rodiny nad sebou samými nenastává a počáteční adrenalin z „lovu“ brzy střídá ono upřímné, ale nijak exaltované veselí, které by za jiných okolností mohlo být divákem s postavami sdílené. Místo toho se divák naopak ztotožňuje s okolními žirafami, které jako by nechtěly uvěřit vlastním očím: pouze postávají na svých původních místech, celou situaci pozorují a nereagují.

V Safari je Seidl nejsilnější, když nevyumělkovaným dokumentárním způsobem zachycuje proces lovu, který tvoří velkou část filmu. Jeho autorská výpověď ovšem začíná slábnout ve chvíli, kdy se snaží pomocí skladby stylizovaných obrazů o nějaké jasně kritické stanovisko – tedy obvinění imperialistické společnosti. Podobně jako ve filmu Ráj: Láska kritizuje Seidl opět evropskou exploataci afrického kontinentu, jen to tentokrát místo „sexuálního turismu“ činí na poli „loveckého turismu“. Seidl používá návodné obrazy černochů ohlodávajících kosti před zátiším se zvířecími trofejemi, a dokonce se i zříká konkretizace země, v níž se film odehrává. Snaha o co největší zobecnění takto samozřejmé teze ale ve výsledku jeho film nejvíce oslabuje.

Safari (Rakousko, Dánsko, 2016, IMDb)
Režie: Ulrich Seidl, scénář: Ulrich Seidl, Veronika Franz, kamera: Wolfgang Thaler, Jerzy Palacz, střih: Christof Schertenleib, 91 min., distribuce: Film Europe (premiéra v ČR 13. 4. 2017).

Safari (Rakousko, Dánsko, 2016, IMDb)
Režie: Ulrich Seidl, scénář: Ulrich Seidl, Veronika Franz, kamera: Wolfgang Thaler, Jerzy Palacz, střih: Christof Schertenleib, 91 min., distribuce: Film Europe (premiéra v ČR 13. 4. 2017).

Přečteno 2481x

Článek vyšel v časopise Cinepur #111, červen 2017.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
5 /1

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #141

#141

květen 2022



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Top Gun: Maverick / Mentor, který nedokáže přestat být hrdinou

KVIFF: Dějiny za dveřmi

KVIFF: Objímání stromů pro začátečníky

KVIFF: A co dále, Íáčku

The Tragedy of Macbeth - Král šedivý a znavený

Cannes: Západ, Východ i Asie by potřebovaly vyšetřit

Cannes: Trojúhelník ambicí bývalého vítěze

Cannes: Ženy spoutané korzety a šílenstvím


DALŠÍ Z RUBRIKY

Top Gun: Maverick / Mentor, který nedokáže přestat být hrdinou

KVIFF: Co letos vidět ve Varech? 5 tipů Cinepuru

Hrát si s prázdným prostorem / Rozhovor s animátorem Michaëlem Dudokem de Wit

Ostrůvek náročného dokumentárního kina / Visions du Réel 2022

Editorial 141

Trojúhelník smutku: Na rozbouřených vlnách satiry

Osamění nelze utéct? / 75. festival v Cannes

Dům je černý: Radikální poezie ošklivosti


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Lepší zůstat vně / Berlinale 2018

Berlinale: Z českých filmů nejvíc zaujal dokument Až přijde válka

Berlinale: Politika zatím ustupuje hvězdám z červeného koberce

Feťácký nihilismus pro starší a pokročilé / T2 Trainspotting

Talos Principle / Strašně nesmyslná náplň existence


RUBRIKY

anketa (31) / český film (116) / český talent (36) / cinepur choice (33) / editorial (116) / fenomén (83) / festival (109) / flashback (14) / fragment (18) / glosa (243) / kamera-pero (13) / kauza (1) / kniha (131) / kritika (1092) / mimo kino (190) / novinka (814) / pojem (36) / portrét (49) / profil (98) / reflexe (26) / report (146) / rozhovor (183) / scénář (4) / soundtrack (85) / téma (1013) / televize (128) / událost týdne (284) / videohra (81) / web (44) / zoom (171)

Cinepur #111 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #111, červen 2017

Z obsahu tištěného čísla:

Naposledy povstat a padnout / Logan: Wolverine (Ondřej Pavlík, kritika)

Zabijácké zvíře na lovu / Safari (Michal Böhm, kritika)

Pixar v kostce (Veronika Hanáková, web)

Velká čínská zeď / Rozestavěný pomník čínsko-amerického přátelství (Anna Krejčířová, mimo kino)

Editorial 111 / Když se o vás pere Wolverine (Jindřiška Bláhová, editorial)

Temna zrozenec / Verhoevenova pravidla hry v Elle (David Čeněk, zoom)

+ více...