Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Máme tlakovú níž / Richard Müller: Nepoznaný

Máme tlakovú níž / Richard Müller: Nepoznaný

kritika / Lucie Česálková / 7. 8. 2017

Velkoryse pojaté dokumentární portréty umělců, hudebníků obzvlášť (z poslední doby What Happened, Miss Simone?, Kurt Cobain: Montage of Heck nebo Amy) obvykle profitují z kontroverzních obrazů, které o sledovaných osobnostech vytvořila média. Díky nim snadno osloví fanouškovskou základnu daných umělců i širší publikum několika druhy potěšení spjatého se sledováním celebrit. Nabízejí pohled do zákulisí toho, co může vidět běžný divák, slibují sledování různorodých vztahů tvůrců, obvykle v duchu hesla „sex, drugs and rock´n´roll“, a přinášejí i nostalgicky zabarvené potěšení prostřednictvím známých písní či klipů. Přestože do značné míry těží z bulvárnosti či přinejmenším provokativnosti, nestaly se uvedené snímky populárními právě z tohoto důvodu. Příčinou je spíš to, že dokázaly najít umělci a jeho příběhu adekvátní způsob (vizuálního) vyprávění. V tomto ohledu lze do této skupiny směle řadit i snímek slovenského dokumentaristy Mira Rema Richard Müller: Nepoznaný.

Další z Remových loňských dokumentů Cooltúra byl povrchní a na atraktivitě panoptikální selanky založenou snahou o mozaiku nejrůznějších kulturních kuriozit, jež neproblematicky slučovala showbyznys s bizarními venkovskými soutěžemi či přehlídkami a nakonec nepřinesla hlubší vhled do ničeho konkrétního. Portrét Richarda Müllera naštěstí od tohoto vulgárně-bulvárního pohledu upouští. Stylová ústrojnost snímku, založená na kombinaci pouze dvou druhů audiovizuálního materiálu, jednak vlastního, natočeného v době zpěvákova turné s kapelou Fragile v letech 2013–2016, a jednak Müllerových soukromých videí z let devadesátých, konvenuje citlivému, a přece napínavému a gradujícímu vyprávění, jež zvládá v drobných náznacích komentovat množství rovin Müllerova života i odkazovat na obecnější praktiky někdejšího i současného showbyznysu. Jedinou výjimku v této ústrojnosti tvoří úvodní sekvence reflexí Richarda Müllera známými osobnostmi – o zpěvákově talentu s jeho vzlety i pády dokument následně zvládne pojednat sebevědomě sám, aniž by k tomu potřeboval explicitní svědectví Heleny Vondráčkové či Adély Banášové.

Již během úvodních útrap na prvních zkouškách se coby důležitý motiv profiluje vztah Richarda Müllera a lidí z hudební branže, kteří jeho značku pomáhají udržovat a současně na ní zakládají i své vlastní živobytí. Počáteční nezdary pak navozují očekávání, jak úspěšně se podaří rozjetou akci zrealizovat, a současně dobře ukazují na dvě Müllerovy tváře – přirozenou, soukromou a často zcela selhávající, a oficiální tvář performera, který před kamerami a v záři reflektorů působí stále profesionálně.

Dalším hlasem umně vkomponovaným do této směsi je hlas Müllerovy vlastní umělecké tvorby. Písně, které v mnoha případech vznikaly coby komentáře autorova života, nejčastěji vztahových kolizí (Tlaková níž, Už asi nie si, Nahý), ve filmu fungují metaforicky, k decentnímu vyzdvižení konkrétních návratných motivů. Amatérská videa z devadesátých let pak dokumentují zákulisí tehdejších Müllerových koncertů i rodinné a partnerské zážitky. Zároveň jsou vhledem do vizuálního myšlení umělce, v němž se, podobně jako u Petra Lébla ve snímku Jana Kačeny a Nikoly Krutilové Člověk si sám se sebou vystačí, respektive nevystačí, snoubí intimita, performativita a obsese. Remo v Müllerově vidění i lyrice nachází podobné motivy, když záběry propojuje s konkrétními písňovými úryvky (například záběry nohou žen a píseň Nohy).

Poselství snímku je jemně sdělováno skrze autentické poznámky či komentáře aktérů vyskytujících se v Müllerově příběhu. Tímto způsobem se daří nepřímo poukazovat na obě hlavní témata: komplikované napětí mezi tvorbou, alkoholem a drogami a partnerskými vztahy, a současnou vzájemnou závislost Müllera a aparátu, který jej obklopuje. Výmluvným komentářem je například video z rodinného modlení se u babičky Müllerovy první ženy Soni či glosy dcery Emy o zpěvákově současném štábu. Skrze toto naznačené, ale nikterak vulgarizované parazitní přátelství v rámci týmu se daří stereotypní témata portrétů umělce pojednat coby přirozené, tu trapně, tu nepříjemně, tu naopak lidsky působící aspekty složitého příběhu a kompaktního filmového díla.

Richard Müller: Nepoznaný (Richard Müller: Nespoznaný, Slovensko, ČR, 2016, IMDb)
Režie: Miro Remo, scénář: Miro Remo, Marek Kučera, kamera: Miro Remo, Richard Müller, střih: Marek Kráľovský, hudba: Richard Müller, 90 min., distribuce: AČFK (premiéra v ČR 2. 2. 2017).

Richard Müller: Nepoznaný (Richard Müller: Nespoznaný, Slovensko, ČR, 2016, IMDb)
Režie: Miro Remo, scénář: Miro Remo, Marek Kučera, kamera: Miro Remo, Richard Müller, střih: Marek Kráľovský, hudba: Richard Müller, 90 min., distribuce: AČFK (premiéra v ČR 2. 2. 2017).

Přečteno 646x

Článek vyšel v časopise Cinepur #111, červen 2017.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
4.8 /4

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #113

#113

říjen 2017



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Vítězný film z Ji.hlavy Opera o Polsku / Ukřižovat orla

Tak trochu roadmovie / Skokan

Ztraceni v Evropě / Král Belgičanů

Hádej, kdo se bude bát na večeři / Uteč

Život na narušených základech / Klient

Poetizace krutosti / Sibiřský deník

Vlamovat se do jakýchkoli dveří / Poslední rodina

Útočiště pro outsidery / Strážci Galaxie Vol. 2


DALŠÍ Z RUBRIKY

Clooney se vrací do televize s adaptací románu Hlava XXII

Podívejte se zdarma na vítězný film z letošního Locarna

Bon appétit / Oklamaný

Park Chan-wook natočí minisérii podle románu Johna le Carrého

Na největší dokumentární festival míří početná česká delegace

Nominacím na evropské Oscary vévodí Östlundův film Čtverec

Režisér Semestru dokončil natáčení celovečerního debutu

Vidět znamená žít / Dunkerk


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Tak trochu roadmovie / Skokan

Paterson / Paterson z Patersonu

Lily Lane / Matní běsi

Objektiv a styl / České filmy na MFDF Jihlava

James White / Být smutný je v pořádku


RUBRIKY

anketa (22) / český film (71) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (119) / editorial (87) / fenomén (67) / festival (55) / fragment (18) / glosa (209) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (109) / komiks (10) / kritika (704) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (606) / objev (3) / pojem (36) / portrét (4) / profil (95) / reflexe (24) / report (94) / rozhovor (150) / scénář (4) / soundtrack (34) / téma (831) / televize (83) / tisková zpráva (1) / událost týdne (190) / video (2) / videoart (16) / videohra (51) / web (39) / zoom (148)

Cinepur #111 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #111, červen 2017

Z obsahu tištěného čísla:

True crime / Nejen televizní fenomén (Milan Kruml, téma)

Moratorium na neotřelé postupy / Mžitky (Martin Mišúr, kritika)

Úvod k tématu 111: Současné televizní formáty (Lukáš Skupa, téma)

Ghost in the Shell / Chybí překvapení i odvaha (Jiří Špičák, soundtrack)

Prohrát s hrdostí / Masaryk (Martin Šrajer, kritika)

Editorial 111 / Když se o vás pere Wolverine (Jindřiška Bláhová, editorial)

+ více...