Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Máme tlakovú níž / Richard Müller: Nepoznaný
kritika / Lucie Česálková / 7. 8. 2017
Další z Remových loňských dokumentů Cooltúra byl povrchní a na atraktivitě panoptikální selanky založenou snahou o mozaiku nejrůznějších kulturních kuriozit, jež neproblematicky slučovala showbyznys s bizarními venkovskými soutěžemi či přehlídkami a nakonec nepřinesla hlubší vhled do ničeho konkrétního. Portrét Richarda Müllera naštěstí od tohoto vulgárně-bulvárního pohledu upouští. Stylová ústrojnost snímku, založená na kombinaci pouze dvou druhů audiovizuálního materiálu, jednak vlastního, natočeného v době zpěvákova turné s kapelou Fragile v letech 2013–2016, a jednak Müllerových soukromých videí z let devadesátých, konvenuje citlivému, a přece napínavému a gradujícímu vyprávění, jež zvládá v drobných náznacích komentovat množství rovin Müllerova života i odkazovat na obecnější praktiky někdejšího i současného showbyznysu. Jedinou výjimku v této ústrojnosti tvoří úvodní sekvence reflexí Richarda Müllera známými osobnostmi – o zpěvákově talentu s jeho vzlety i pády dokument následně zvládne pojednat sebevědomě sám, aniž by k tomu potřeboval explicitní svědectví Heleny Vondráčkové či Adély Banášové.
Již během úvodních útrap na prvních zkouškách se coby důležitý motiv profiluje vztah Richarda Müllera a lidí z hudební branže, kteří jeho značku pomáhají udržovat a současně na ní zakládají i své vlastní živobytí. Počáteční nezdary pak navozují očekávání, jak úspěšně se podaří rozjetou akci zrealizovat, a současně dobře ukazují na dvě Müllerovy tváře – přirozenou, soukromou a často zcela selhávající, a oficiální tvář performera, který před kamerami a v záři reflektorů působí stále profesionálně.
Dalším hlasem umně vkomponovaným do této směsi je hlas Müllerovy vlastní umělecké tvorby. Písně, které v mnoha případech vznikaly coby komentáře autorova života, nejčastěji vztahových kolizí (Tlaková níž, Už asi nie si, Nahý), ve filmu fungují metaforicky, k decentnímu vyzdvižení konkrétních návratných motivů. Amatérská videa z devadesátých let pak dokumentují zákulisí tehdejších Müllerových koncertů i rodinné a partnerské zážitky. Zároveň jsou vhledem do vizuálního myšlení umělce, v němž se, podobně jako u Petra Lébla ve snímku Jana Kačeny a Nikoly Krutilové Člověk si sám se sebou vystačí, respektive nevystačí, snoubí intimita, performativita a obsese. Remo v Müllerově vidění i lyrice nachází podobné motivy, když záběry propojuje s konkrétními písňovými úryvky (například záběry nohou žen a píseň Nohy).
Poselství snímku je jemně sdělováno skrze autentické poznámky či komentáře aktérů vyskytujících se v Müllerově příběhu. Tímto způsobem se daří nepřímo poukazovat na obě hlavní témata: komplikované napětí mezi tvorbou, alkoholem a drogami a partnerskými vztahy, a současnou vzájemnou závislost Müllera a aparátu, který jej obklopuje. Výmluvným komentářem je například video z rodinného modlení se u babičky Müllerovy první ženy Soni či glosy dcery Emy o zpěvákově současném štábu. Skrze toto naznačené, ale nikterak vulgarizované parazitní přátelství v rámci týmu se daří stereotypní témata portrétů umělce pojednat coby přirozené, tu trapně, tu nepříjemně, tu naopak lidsky působící aspekty složitého příběhu a kompaktního filmového díla.
Richard Müller: Nepoznaný (Richard Müller: Nespoznaný, Slovensko, ČR, 2016, IMDb)
Režie: Miro Remo, scénář: Miro Remo, Marek Kučera, kamera: Miro Remo, Richard Müller, střih: Marek Kráľovský, hudba: Richard Müller, 90 min., distribuce: AČFK (premiéra v ČR 2. 2. 2017).
Richard Müller: Nepoznaný (Richard Müller: Nespoznaný, Slovensko, ČR, 2016, IMDb)
Režie: Miro Remo, scénář: Miro Remo, Marek Kučera, kamera: Miro Remo, Richard Müller, střih: Marek Kráľovský, hudba: Richard Müller, 90 min., distribuce: AČFK (premiéra v ČR 2. 2. 2017).
Přečteno 4125x
Článek vyšel v časopise Cinepur #111, červen 2017.
Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.
Ohodnoťte článek
Aktuální hodnocení článku
4.8 /4
Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.
DALŠÍ ČLÁNKY
DALŠÍ Z RUBRIKY kritika
Hranice klimatického hraní / Terra Nil
Anatomie pádu / Spravedlnost, manželství a jeden pád z okna
KVIFF: Brutální vedro svědí a pálí jako nezhojená rána
KVIFF: Defraudanti se vtipně zpronevěřují normám žánru i práce
KVIFF: Karlovarský Toni Erdmann odbourává zábrany i bránici
DALŠÍ Z RUBRIKY
Argentinu i Batmana nabídne letošní Noir Film Festival
Přišla v noci i do Litoměřic, festval zahájí zjevení letošní sezony
Festival v Litoměřicích bude překračovat hranice
Na LFŠ přijedou Lav Diaz i Rajko Grlić
Kvíření po česku / Queer motivy ve službách „normálnosti“
Třeseme se Standou Pekárkem / Volha jako konvenční prestižní televize
RUBRIKY
anketa (33) / český film (119) / český talent (39) / cinepur choice (33) / editorial (122) / fenomén (84) / festival (124) / flashback (20) / fragment (18) / glosa (244) / kamera-pero (18) / kauza (1) / kniha (135) / kritika (1135) / mimo kino (195) / novinka (835) / pojem (36) / portrét (55) / profil (102) / reflexe (27) / report (152) / rozhovor (188) / scénář (4) / soundtrack (91) / téma (1048) / televize (141) / událost týdne (296) / videohra (86) / web (46) / zoom (175)
Tento článek vyšel v časopise Cinepur #111, červen 2017
Z obsahu tištěného čísla:
Indiáni, marxismus a italský western / Vinnetou pro 21. století (Jan Švábenický, fenomén)
Zabijácké zvíře na lovu / Safari (Michal Böhm, kritika)
Televize pro hráče / YouTube kanál Machinima (Antonín Tesař, téma)
Obrátit se k divákům zády / Rozhovor s Chou Siao-sienem (Jindřiška Bláhová, rozhovor)
Počátek obrození Uber festivalu / 70. MFF v Cannes 2017 (Jakub Felcman, report)
Nostalgický pokrok v mezích formátu / Česko v éře globální televize (Lucie Česálková, téma)