Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Prohrát s hrdostí / Masaryk
kritika / Martin Šrajer / 28. 7. 2017
Jeden z pravděpodobných důvodů zahraničního odmítnutí ovšem v recenzích z Berlína pojmenován nebyl. Drama sledující osud syna prvního československého prezidenta v nestálých předválečných letech oproti jiným výpravným dobovým snímkům nevypráví o vítězství, nýbrž o porážce, v jejímž zachycení se navíc flagelantsky vyžívá. Karla Rodena coby Jana Masaryka poprvé vidíme poté, co se koncem října 1938 vloupal do cizího domu. Zlomený muž sedí za pianem a hraje českou hymnu, která slouží jako coda uzavírající státníkovu neúspěšnou snahu uhájit československou autonomii a navázat na otcův státotvorný odkaz. Po zadržení policii Masaryk žádá, aby byl umístěn do psychiatrické léčebny, na jediné místo, kde mu, jak sám říká, bylo dobře. Většinu filmu tvoří rekapitulace okolností, jež protagonistově ztrátě kontaktu s realitou předcházely. Masaryk tak má charakter anamnézy, jež prostřednictvím asociativních retrospektiv nehledá řešení vnitřní krize, ale převážně jen popisuje symptomy, odvíjející se pro změnu od krize vnější. Filmový Jan Masaryk je totiž mužem, který ještě více než ženy a kokain miloval svou vlast a neúspěchy československé diplomacie vnímal jako osobní selhání.
Nikam nevedoucí vyjednávání se státníky zpřítomňuje Masarykovu bezmoc a tragédie jedince, připraveného nejprve vůdci zahraničních mocností, posléze otupujícími léky a řemeny, které jej poutají k lůžku, o možnost svobodného rozhodování, odráží tragédii země, jež ztratila svou suverenitu. Tvůrci si introspektivním rámcem vytvořili alibi pro absenci uceleného dramatického oblouku i uspokojivého vyústění. K dynamizaci precizně rozvrženého vyprávění jim namísto toho slouží kontrast politického vyjednávání, zachyceného s chladnou objektivitou, a subjektivních sekvencí, v nichž delirický Masaryk pozoruje, jak jeho zesnulý bratr Herbert leze po stropě.
Zvolená forma ovšem neslouží ke kritické reflexi Masarykova přijetí defétistického postoje, jenž proniká i do způsobu, jakým navazuje kontakt se ženami, a k přehodnocení mýtu o zrazeném národu, ale naopak k zesílení naléhavosti příběhu. Ševčík v jednom rozhovoru prozradil, že někdejšího ministra zahraničí vnímá jako člověka, jenž se postavil diktatuře a prokázal tím podobné hrdinství jako muž, který na pekingském náměstí Nebeského klidu zůstal stát před jedoucími tanky. Nepřiměřenost režisérem zvoleného příměru odpovídá patosu, s jakým jsou Masarykovy prohry inscenovány. Nejen během sekvence s prostřihy na představení Verdiho Aidy připomíná hrdinův neúspěšný boj za národní ideály operní představení, v němž existují pouze vypjaté situace a postavy v nepříliš decentní narážce na současnou sociopolitickou situaci pronášejí patetické věty jako „Zlu se musíme postavit včas“. Hollywoodský sentiment paradoxně pomáhá překrýt pachuť nevyhnutelné porážky, v čemž spočívá zásadní rozpor filmu. Vypráví o prohře způsobem, který nás nevede k poučení z minulosti, ale vzbuzuje (národní) hrdost a stvrzuje provinciální narativ o malém státě, který občas semelou velké dějiny. Z toho důvodu může být Ševčíkův film obtížně přijatelný i pro domácí diváky bez silného vlasteneckého cítění a slabosti pro překonané dějinné interpretace, natož pro zahraniční publikum.
Masaryk (ČR, Slovensko, 2016, IMDb)
Režie: Julius Ševčík, scénář: Petr Kolečko, Alex Koenigsmark, Julius Ševčík, kamera: Martin Štrba, střih: Marek Opatrný, hudba: Michał Lorenc, Kryštof Marek, hrají: Karel Roden, Hanns Zischler, Oldřich Kaiser, Arly Jover, Jiří Vyorálek, Emília Vášáryová, Eva Herzigová, Martin Hofmann, Zuzana Kronerová ad., 113 min., distribuce: Bioscop (premiéra v ČR 9. 3. 2017).
Masaryk (ČR, Slovensko, 2016, IMDb)
Režie: Julius Ševčík, scénář: Petr Kolečko, Alex Koenigsmark, Julius Ševčík, kamera: Martin Štrba, střih: Marek Opatrný, hudba: Michał Lorenc, Kryštof Marek, hrají: Karel Roden, Hanns Zischler, Oldřich Kaiser, Arly Jover, Jiří Vyorálek, Emília Vášáryová, Eva Herzigová, Martin Hofmann, Zuzana Kronerová ad., 113 min., distribuce: Bioscop (premiéra v ČR 9. 3. 2017).
Přečteno 3143x
Článek vyšel v časopise Cinepur #111, červen 2017.
Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.
Ohodnoťte článek
Aktuální hodnocení článku
4.9 /19
Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.
DALŠÍ ČLÁNKY
DALŠÍ Z RUBRIKY kritika
Top Gun: Maverick / Mentor, který nedokáže přestat být hrdinou
KVIFF: Objímání stromů pro začátečníky
The Tragedy of Macbeth - Král šedivý a znavený
Cannes: Západ, Východ i Asie by potřebovaly vyšetřit
DALŠÍ Z RUBRIKY
Top Gun: Maverick / Mentor, který nedokáže přestat být hrdinou
KVIFF: Co letos vidět ve Varech? 5 tipů Cinepuru
Hrát si s prázdným prostorem / Rozhovor s animátorem Michaëlem Dudokem de Wit
Ostrůvek náročného dokumentárního kina / Visions du Réel 2022
Trojúhelník smutku: Na rozbouřených vlnách satiry
POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA
Jak vycvičit své vnitřní zvíře / Muž se zaječíma ušima
Vzpomínky na lásku / Marťanské lodě
RUBRIKY
anketa (31) / český film (116) / český talent (36) / cinepur choice (33) / editorial (116) / fenomén (83) / festival (109) / flashback (14) / fragment (18) / glosa (243) / kamera-pero (13) / kauza (1) / kniha (131) / kritika (1092) / mimo kino (190) / novinka (814) / pojem (36) / portrét (49) / profil (98) / reflexe (26) / report (146) / rozhovor (183) / scénář (4) / soundtrack (85) / téma (1013) / televize (128) / událost týdne (284) / videohra (81) / web (44) / zoom (171)
Tento článek vyšel v časopise Cinepur #111, červen 2017
Z obsahu tištěného čísla:
Naposledy povstat a padnout / Logan: Wolverine (Ondřej Pavlík, kritika)
Obrátit se k divákům zády / Rozhovor s Chou Siao-sienem (Jindřiška Bláhová, rozhovor)
Indiáni, marxismus a italský western / Vinnetou pro 21. století (Jan Švábenický, fenomén)
Polák Andrzej Wajda / Vzdorná gesta poražených hrdinů (Stanislava Přádná, portrét)
Staronové i nové cesty animace / Anifilm 2017 (Kamila Boháčková, report)
Prohrát s hrdostí / Masaryk (Martin Šrajer, kritika)