Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

…a pátá loď je fantazie / Pátá loď

…a pátá loď je fantazie / Pátá loď

kritika / Šárka Gmiterková / 24. 6. 2017

Ve svém zdůvodnění udělení Křišťálového medvěda snímku Pátá loď dětská porota při festivalu Berlinale vyzdvihla autenticitu a kreativitu druhého celovečerního filmu Ivety Grófové. Slova malých a dospívajících soudců nečekaně přesně vystihla dva nejsilnější atributy vítězného snímku ve vztahu k převládajícím tendencím slovenské kinematografie. Zatímco autenticita představuje jeden z hlavních rysů dosavadní slovenské tvorby (alespoň v příbězích mladých dívek na přelomu dětství a dospělosti), kreativita zastřešuje invenční nakládání s tempem a vývojem příběhu i celkovým stylovým pojetím. První polovina Páté lodi totiž přináší dobře známé drama dívky vyrůstající na okraji společnosti, nepříliš vzdálené dřívějšímu snímku Grófové Až do města Aš či Zázraku Juraje Lehotského. Druhá část, v níž hlavní hrdinka zcizí dvojčata a začne si v zahradním domečku vytvářet vlastní svět, a zejména pak od reality zcela odpoutaný závěr film překlápí směrem k únikové fantazii.

Tento obrat umožňuje několik faktorů, v prvé řadě nižší věk hlavní představitelky. Desetiletá Jarka má díky umírající babičce, laxní matce a tíživé situaci na budoucí problémy zaděláno, ale příběh ji zastihne v období, kdy dětská představivost ještě nekapitulovala před bezvýchodností dospělého světa. Aniž by Pátá loď zavírala oči před reálnými důsledky dívčina činu, obeplouvá je ve vědomém příklonu k pohádkovému řešení. Toto tvůrčí rozhodnutí podporuje vyzdvihování alegorické vizuální stránky filmu na úkor čistě popisných, autenticky laděných pasáží. Jak ostatně přiznává sama režisérka, preferenci někdy více, někdy méně subtilních obrazových metafor zapříčinila povaha stejnojmenné knižní předlohy, již Grófová v rozhovorech hodnotila jako velmi fotogenickou. Nezvykle koncentrovaná pozornost věnovaná scénografii a výpravě z Páté lodi vyvěrá na řadě míst – od personálního zaštítění produkčního designu minimálně třemi jmény, přes výmluvnou práci s jednotlivými prostory až po drobné detaily typu šperků či kostýmů, k nimž film opakovaně poutá naši pozornost.

Ladění jednotlivých scén se však nikdy nenese v samoúčelně líbivém a pitoreskním duchu, jak by se ostatně hodilo očekávat od filmu určeného dětskému a dospívajícímu publiku, na to má magický realismus v podání Grófové stále o něco syrovější, lokálně specifickou podobu. Jeden panelový dům na předměstí Bratislavy tak může skýtat chátrající partaj i asepticky bílý byt, odlupující se tapeta funguje jako průhled do sytě zeleného stromoví a zahrádkářská kolonie se pak nad městem vznáší jako snová oáza. Mísení poeticky laděných výjevů ve smyslu krátkých animovaných vsuvek s prudkou sociální kritičností provázelo už předchozí snímek filmařky Až do města Aš, avšak námět, prostředí i postavy strhávaly výsledné dílo téměř na hranici dokumentu. I ve svém debutu však Grófová subtilně pracovala například s výrazovým potenciálem kostýmování a oděvy rovněž nenásilně podtrhují nefunkční vztah matky a dcery v Páté lodi. Charismatická, ale nezodpovědná Lucia často obléká dceřiny příliš krátké a příliš těsné svršky, aby k sobě přitáhla pozornost okolí; později se Jarka s Kristianem halí v zapomenuté zahrádkářské ustrojení dívčiny babičky. Pracovní košile nebo nepromokavé pláště dětem propůjčují neúměrně velkou siluetu, která přerůstá ve sdílnou vizuální metaforu jejich věku neúměrným starostem, úkolům a přáním.

Z výše uvedeného je tedy patrné, že Pátá loď nevyniká pouze jako pevně vedený příběh, ale její síla spočívá nejprve v odpozorovaných situacích a různorodých sociálních prostředích. Prvotní příklon k realistickému ladění podporuje také casting, kdy v celém obsazení najdeme pouze jedinou profesionální herečku, zbytek početný castingový tým hledal podle typologického klíče mezi dětskými performery a neherci. Takové osazenstvo nejlépe funguje mimo spletité dialogy nebo vrstevnaté psychologické profily, neboť samotná tvář odráží požadovanou kombinaci pocitů a vlastností. Z tohoto nastavení pak více těží druhá část snímku, kdy dětští protagonisté pouze neilustrují svoje prostředí, ale vytvářejí si svoje vlastní univerzum. Tehdy Pátá loď skutečně vyplouvá do dosud málo probádaných vod.

Pátá loď (Piata loď, Slovensko, ČR, 4084, IMDb)
Režie: Iveta Grófová, scénář: Marek Leščák, Iveta Grófová, kamera: Denisa Buranová, střih: Anton Fabian, hudba: Matej Hlaváč, hrají: Vanessa Szamuhelová, Matúš Bačišin, Katarína Kamencová, Johanna Tesařová ad., 85 min., distribuce: CinemArt (premiéra v ČR 6. 4. 2017).

Pátá loď (Piata loď, Slovensko, ČR, 4084, IMDb)
Režie: Iveta Grófová, scénář: Marek Leščák, Iveta Grófová, kamera: Denisa Buranová, střih: Anton Fabian, hudba: Matej Hlaváč, hrají: Vanessa Szamuhelová, Matúš Bačišin, Katarína Kamencová, Johanna Tesařová ad., 85 min., distribuce: CinemArt (premiéra v ČR 6. 4. 2017).

Přečteno 926x

Článek vyšel v časopise Cinepur #111, červen 2017.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Zatím nikdo nehodnotil.

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #124

#124

srpen 2019



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Pohádka o Eltonovi / Rocketman

Ingimundur staví dům / Bílý bílý den

Almodóvarovy vycpávky / Bolest a sláva

Eastwoodovo Carpe diem! / Pašerák

Bumtarata bum bum bum / The Beach Bum

Nůž na stereotypy / Ostrým nožom

Jak nežít v mistrovském díle / Skleněný pokoj

Hands Across (Black) America / My


DALŠÍ Z RUBRIKY

Všichni v naší rodině / Poznámky k vlně i nevlně

La Gomera / Komedie svědomí i evropský film par excellence

Sám proti systému / Rumunská nová vlna a umlčovaná minulost

Odvážní se nevzdávají / Rumunské kino od starověku do konce druhého tisíciletí

Z bodu nula na západ od Bukurešti / Vznik a vývoj rumunské nové vlny

Úvod k tématu: Rumunská nová vlna

Jak navždy zůstat v roce 1969 / Tenkrát v Hollywoodu

Vnitřní exil a mystická nevyhnutelnost oběti / Andrej Tarkovskij


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Hádej, kdo se bude bát na večeři / Uteč

Joy / Ekonomie dotyku

Hunger Games: Síla vzdoru 2. část / Katniss, bohyně plodnosti

Muž na laně / Nostalgie po ztracené dominantě

Amy / Neschopnost odvrátit zrak


RUBRIKY

anketa (24) / český film (83) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (121) / editorial (99) / fenomén (73) / festival (87) / fragment (18) / glosa (213) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (118) / komiks (10) / kritika (813) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (730) / objev (3) / pojem (36) / portrét (12) / profil (106) / reflexe (24) / report (111) / rozhovor (161) / scénář (4) / soundtrack (46) / téma (905) / televize (104) / tisková zpráva (1) / událost týdne (239) / výstava (1) / video (2) / videoart (16) / videohra (63) / web (42) / zoom (158)

Cinepur #111 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #111, červen 2017

Z obsahu tištěného čísla:

Moratorium na neotřelé postupy / Mžitky (Martin Mišúr, kritika)

Nostalgický pokrok v mezích formátu / Česko v éře globální televize (Lucie Česálková, téma)

Nostalgické ultranásilí / Doom (Antonín Tesař, videohra)

Televize pro hráče / YouTube kanál Machinima (Antonín Tesař, téma)

Úvod k tématu 111: Současné televizní formáty (Lukáš Skupa, téma)

Editorial 111 / Když se o vás pere Wolverine (Jindřiška Bláhová, editorial)

+ více...