Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Editorial 111 / Když se o vás pere Wolverine
editorial / Jindřiška Bláhová / 24. 6. 2017
Pod novým šéfem produkce Scottem Stuberem má v plánu desítky filmů ročně. Dva z nich se letos dostaly i do hlavní soutěže v Cannes: sci-fi Okja korejského režiséra Bong Joon-hoa a komedie Noaha Baumbacha The Meyerowitz Stories s Dustinem Hoffmanem. Rozhodnutí uměleckého ředitele Thierryho Frémauxe bylo zpočátku bráno jako odvážné. V momentě, kdy Netflix oznámil, že snímky neuvede do francouzských kin, ale pouze na své vlastní platformě, se odvaha změnila v podrývání francouzských kinařů. Následně vedení Cannes změnilo statut festivalu s tím, že pokud chce film soutěžit, bude muset mít napříště premiéru i v kinech. Není pochyb o tom, že sledujeme v přímém přenosu proměnu audiovizuálního trhu a nastavování nových pravidel. O tom, co roztržka vlastně znamená, jak je možné jí rozumět a kam se bude vyvíjet její další dějství, píše ve své reportáži z Cannes Jakub Felcman na s. 6.
Pohledem do jiné éry kinematografie je pak rozsáhlý portrét loni zesnulého polského režiséra Andrzeje Wajdy (s. 20), doplněný o kritiku jeho posledního, nejednoznačně přijatého biografického snímku Mžitky (s. 47). Jsme-li u jiných ér, je namístě jedno osobní přiznání. Aktuálně si doplňuji vzdělání v hollywoodské kinematografii osmdesátých let. Metoda je prostá, zábavná a někdy bolestivá. V žebříčku divácky nejnavštěvovanějších filmů každého roku si z prvních padesáti pouštím ty, které jsem nikdy neviděla. Což mě jednak vedlo odbočkou postupně ke všem filmům Chucka Norrise (ano, včetně naprosto fenomenálně béčkového a ideologicky bezostyšného Delta Force, který jsem si pustila pro radost znovu) a ke všem filmům Clinta Eastwooda. Norris i Eastwood jsou oba akční „chlapské“ hvězdy s nečekanými fasetami hvězdného obrazu, které jdou proti jejich ustanovené reputaci. O tom ale psát nechci. Jakkoli odlišné, při sledování jejich filmů intenzivně za sebou si divák uvědomí „to samozřejmé“. Jak jsou v porovnání se současnou produkcí světem s jiným tempem, rytmem, rychlostí a pravidly reprezentace. A jak i to, co dnes považujeme za přežité, může mít svoji poezii. O to více osvěžující bylo vidět osmdesátá léta a Eastwoodův odraz tam, kde by to čekal jen málokdo – v současném, komiksovém blockbusteru. Logan: Wolverine (kritika na s. 40) s kvintesenciálním „osmdesátkovým“ narativem („akční táta ochraňuje svoji dceru“) a vydařenou stylizací Hugha Jackmana do Clinta se stal nejpříjemnějším retrem letošního jara.
S lehkým rýpnutím do agresivně se prosazující linky o „kvalitě“ mimo bohapustě komerční Hollywood, která se pojí s produkcí Netflixu a festivalových filmů, i mimo ně jde najít divácká potěšení. Takže, pusťte si (on-line) televizi – inspiraci můžete načerpat i v aktuálním tématu věnovaném současným televizním trendům –, nebo jděte do kina. Je to na vás a je to tak trochu jedno. V obou případech jste totiž coby divák v pozici milované dcery, o niž se Wolverine pere se svým technologicky vyspělejším klonem. Na což je dobré v řinčení zbroje filmového průmyslu nezapomínat.
Přečteno 2958x
Článek vyšel v časopise Cinepur #111, červen 2017.
Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.
Ohodnoťte článek
Aktuální hodnocení článku
5 /2
Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.
DALŠÍ ČLÁNKY
DALŠÍ Z RUBRIKY editorial
Místo nekrologu EZ / Co taky neminout z nového čísla
Film jako písek na pláži / Editorial 139
DALŠÍ Z RUBRIKY
Hrát si s prázdným prostorem / Rozhovor s animátorem Michaëlem Dudokem de Wit
Ostrůvek náročného dokumentárního kina / Visions du Réel 2022
Trojúhelník smutku: Na rozbouřených vlnách satiry
Osamění nelze utéct? / 75. festival v Cannes
Dům je černý: Radikální poezie ošklivosti
POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA
Místo nekrologu EZ / Co taky neminout z nového čísla
RUBRIKY
anketa (31) / český film (116) / český talent (36) / cinepur choice (33) / editorial (116) / fenomén (83) / festival (104) / flashback (14) / fragment (18) / glosa (242) / kamera-pero (13) / kauza (1) / kniha (131) / kritika (1088) / mimo kino (190) / novinka (814) / pojem (36) / portrét (49) / profil (98) / reflexe (26) / report (146) / rozhovor (183) / scénář (4) / soundtrack (85) / téma (1013) / televize (128) / událost týdne (284) / videohra (81) / web (44) / zoom (171)
Tento článek vyšel v časopise Cinepur #111, červen 2017
Z obsahu tištěného čísla:
Naposledy povstat a padnout / Logan: Wolverine (Ondřej Pavlík, kritika)
Z(a)tracená sláva / Glory (Kamila Dolotina, kritika)
Bohéma / Fikce a realita v televizním seriálu (Jaroslav Pinkas, téma)
Staronové i nové cesty animace / Anifilm 2017 (Kamila Boháčková, report)
Nic si nevymezovat / Matyáš Trnka (Kamila Boháčková, profil)
Máme tlakovú níž / Richard Müller: Nepoznaný (Lucie Česálková, kritika)