Poezie jako obraz / Poetry-filmy Jaromíra Typlta

6. 4. 2017 / Janis Prášil
téma
Placený

Idea propojení básnického textu s filmovým obrazem se vynořila už v počátcích samotného uvažování o filmu jako médiu. Ve dvacátých letech 20. století hledala filmová avantgarda v poezii způsob, jak se vymezit vůči dominantní hrané kinematografii a prosadit film jako uměleckou disciplínu. Objevila tím fascinující prostor, v němž se protíná verbální a vizuální rovina imaginace. O několik desetiletí později se předpoklad tohoto propojení vrací v žánru tzv. poetry-filmu. Bránu do tohoto světa otevírají v domácím prostředí audiovizuální díla na texty experimentálního básníka Jaromíra Typlta.

Podle příslušníků meziválečné francouzské avantgardy spočívala analogie experimentálního filmu a poezie v tom, že se obě tyto disciplíny vymezují vůči dominantním narativním formám. Namísto využití básnického textu v kinematografii však avantgardní tvůrci hledali spíše specifickou poetiku filmové řeči. Zastánci hnutí cinéma pur se distancovali od ostatních uměleckých oblastí a trvali na využití výhradně filmového výraziva. Averze experimentálních filmařů vůči slovu se ještě zvýšila po nástupu zvuku a trvala až do sedmdesátých let. Přesto bychom i v tomto starším období našli několik výjimek: Man Ray v L'étoile de mer (1928, na báseň Roberta...

Zpět

Přečtěte si celý článek

Tento článek je zamčený.
Přečíst si jej můžete po zakoupení daného čísla časopisu.

Koupit časopis

Máte číslo už zakoupené? Přihlaste se.

Přihlásit se

Sdílet článek

Článek vyšel v čísle

Okraje kinematografie

110 / duben 2017
Více