Výkladní skříň animace? / ANIONT
Jedním z mála českých filmů, kterým se za uplynulý rok podařilo vzbudit zájem v zahraničí, byl krátkometrážní studentský snímek Jana Sasky Happy End (2015). Vedle uvedení v Cannes a na přehlídkách animovaného filmu v Annecy, Záhřebu a Ottawě se černohumorná groteska dostala i do užšího výběru pro nominaci na Oscara – přesto se však film představil tuzemskému publiku jen v omezených projekcích. Případ Happy Endu odhaluje distribuční limbo, do něhož velká část krátkých snímků upadá navzdory úspěšnému uvedení na festivalovém okruhu. Situace trvá přibližně od začátku devadesátých let, kdy kinům skončila povinnost uvádět v programu předfilmy, a dodnes se filmařům nepodařilo vyvinout dostatečnou náhradu, ať už ve formě programového okna v televizi či zviditelnění na VOD platformách. Tím trpí všechny krátkometrážní snímky, studentské i profesionální. Na rozdíl od hraného filmu je však pro animaci kratší stopáž klíčová a to zejména pro autorskou tvorbu.
Vzhledem k časové i finanční náročnosti musí většina českých animátorů na svůj celovečerní projekt dlouho čekat a část z nich na něj nikdy nedosáhne. Ve spojení s minimálními distribučními možnostmi pro tuzemské krátko- a středometrážní snímky roste mezi tvůrci pochopitelná frustrace a...