Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Osamělá pouť perverzním rájem / Stát pevně
kritika / Tomáš Stejskal / 25. 5. 2017
Neznámý od jezera svou směsí buñuelovské absurdity a hitchcockovského napětí učinil z Guiraudieho mezinárodně sledovaného režiséra. Z repetetivního sledu banálních situací rámujících pobývání skupiny homosexuálů na odlehlé nudapláži a v nedalekém lesíku, který slouží jako dějiště jejich sexuálních hrátek, režisér postupně utváří mysteriózní časoprostor, kde si absurdita a všednost podávají ruce, či spíše navzájem nabízejí pozadí. Loni na festivalu v Cannes, kde se s novinkou Stát pevně poprvé dostal do hlavní soutěže, režisér poznamenal, že se až zaleknul hitchcockovské nálepky, které se Neznámému od jezera dostalo, a rozhodl se ukročit někam úplně jinam. Z podobných úkroků do nových teritorií je ovšem složená celá jeho filmografie.
Stát pevně nicméně navazuje na Neznámého od jezera přinejmenším v tom, že staví na variování podobných situací. Scenárista Léo přijíždí na venkov, kde potká nejprve pohledného mladíka žijícího s nerudným starcem, a poté farmářku se stádem ovcí a puškou v ruce. Na prvního si myslí, s druhými dvěma se přinejmenším jednou vyspí. V průběhu filmu se na tato místa stále znovu vrací, přičemž tu hledá především sám sebe. Podobně i Guiraudieho film jako by se neustále hledal a zároveň si unikal. Jde o ponor do kraje, kudy chodí vlci a kde vládnou živelné, primordiální síly i zvláštní smysl pro humor.
Léo se stává otcem, ale brzy zůstane na výchovu synka sám. Na statku mu dělá společnost jen jeho tchán a stádo ovcí, ale občas podniká návštěvy do stavení, kde žije mladík a starý farmář, co miluje art rock a nejspíš i svého spolubydlícího, byť by to nikdy nedal najevo. Pak se najednou vydá loďkou po řece k chýši z proutí, kde na jeho nahou hruď jakási lesní vědma přikládá zelené výhonky. Ve filmu se střídají výjevy jako z úzkostného snu či z perverzní verze ráje. Vše se tu přitom odehrává nenuceně a samozřejmě, ať už jde o pohyb přírodou, detailní záběr ženského přirození před sexem či během porodu, nebo o asistovanou sebevraždu s pomocí homosexuálního styku a artrockového kytarového sóla. Homosexualita je dalším Guiraudieho konstantním tématem. Už v Neznámém od jezera působila navzdory explicitnosti mnohých záběrů nenuceně, bez nádechu něčeho skandálního. Zde ke styku či alespoň svádění dochází za mnohem absurdnějších okolností, přesto jako by to vše patřilo k přirozenosti vylidněného, takřka mytického kraje, kde skoro nikdo nežije, kde málomluvnost a přímé mezilidské i „mezichlapské“ vztahy nabývají až surreálných rozměrů, přitom se však nijak neakcentuje jejich zvláštnost.
Léo uniká před povinností napsat scénář, ale především před nutností postavit se jakýmkoli událostem čelem. I syna si neustále tiskne k hrudi stejnou měrou jako fetiš i jako předmět lásky. Venkov není idylickým místem, kde by nalezl kýženou vnitřní rovnováhu a klid na práci. Ale není to ani nepřátelský svět obývaný sveřepými či zdegenerovanými venkovany, jak jej ukazují některé filmy Bruna Dumonta. Podobný princip platí i ve městě, kam Léo v průběhu celého snímku odjíždí a zase vrací, neschopný zakotvit či vůbec jakkoli jednat. Pouze pasivně pluje mezi hrozivými a trýznivými situacemi, absurdně ironickými chvilkami a pustou krajinou. Ale v nejsilnějších scénách, jakou je především závěrečný střet s jinakostí i sebou samým, se všechny ty momenty protnou. Pak se konečně vyjeví, proč je třeba zůstat stát zpříma a také proč filmařsky riskovat, bez ohledu na to, jaké budou následky.
Stát pevně (Rester vertical, Francie, 2016, IMDb)
Režie a scénář: Alain Guiraudie, kamera: Claire Mathon, střih: Jean-Christophe Hym, hrají: Damien Bonnard, India Hair, Raphaël Thiéry ad., 100 min., distribuce: Film Europe (premiéra v ČR 2. 3. 2017).
Stát pevně (Rester vertical, Francie, 2016, IMDb)
Režie a scénář: Alain Guiraudie, kamera: Claire Mathon, střih: Jean-Christophe Hym, hrají: Damien Bonnard, India Hair, Raphaël Thiéry ad., 100 min., distribuce: Film Europe (premiéra v ČR 2. 3. 2017).
Přečteno 3031x
Článek vyšel v časopise Cinepur #110, duben 2017.
Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.
Ohodnoťte článek
Zatím nikdo nehodnotil.
Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.
DALŠÍ ČLÁNKY
DALŠÍ Z RUBRIKY kritika
The Tragedy of Macbeth - Král šedivý a znavený
Cannes: Západ, Východ i Asie by potřebovaly vyšetřit
Cannes: Trojúhelník ambicí bývalého vítěze
Cannes: Ženy spoutané korzety a šílenstvím
Lehkonohá arabeska s Gretou / Křížová výprava
Strýček Júsuke na zadním sedadle / Drive My Car
Pro a proti - Francouzská depeše / Výprava na souostroví Novinařina
Pro a proti - Francouzská depeše / Wes Anderson a kapustňáci
DALŠÍ Z RUBRIKY
Hrát si s prázdným prostorem / Rozhovor s animátorem Michaëlem Dudokem de Wit
Ostrůvek náročného dokumentárního kina / Visions du Réel 2022
Trojúhelník smutku: Na rozbouřených vlnách satiry
Osamění nelze utéct? / 75. festival v Cannes
Dům je černý: Radikální poezie ošklivosti
POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA
Nikdo není bez viny / Zkouška dospělosti
Na efemérních křídlech nezávislosti / festival Sundance
Sieranevada / Pohádky, rituály a rostoucí hlad
RUBRIKY
anketa (31) / český film (116) / český talent (36) / cinepur choice (33) / editorial (116) / fenomén (83) / festival (104) / flashback (14) / fragment (18) / glosa (242) / kamera-pero (13) / kauza (1) / kniha (131) / kritika (1088) / mimo kino (190) / novinka (814) / pojem (36) / portrét (49) / profil (98) / reflexe (26) / report (146) / rozhovor (183) / scénář (4) / soundtrack (85) / téma (1013) / televize (128) / událost týdne (284) / videohra (81) / web (44) / zoom (171)
Tento článek vyšel v časopise Cinepur #110, duben 2017
Z obsahu tištěného čísla:
Procházky virtuální přírodou / Firewatch (Michal Böhm, videohra)
Člověk bestie / Rozpolcený (Janis Prášil, kritika)
Obyčejný žal / Místo u moře (Martin Šrajer, kritika)
Sexuální násilí a smrt ve městě / Sedmilhářky (Ondřej Pavlík, televize)
Tvorba emocionálních krajin / Květa Přibylová (Kamila Boháčková, profil)
Na efemérních křídlech nezávislosti / festival Sundance (Tomáš Stejskal, report)