Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Člověk bestie / Rozpolcený

Člověk bestie / Rozpolcený

kritika / Janis Prášil / 20. 5. 2017

Postavy psychicky narušených jedinců mají ve filmografii M. Night Shyamalana dlouhou tradici, ať už je to zoufalý pacient ze Šestého smyslu, pro dobro společnosti vraždící invalida z Vyvoleného, slabomyslný násilník z Vesnice nebo psychicky narušený pár seniorů z The Visit. Až v Rozpolceném se však psychická anomálie stává ústředním tématem a v postavě Kevina trpícího disociativní poruchou osobnosti nabízí hned dvacet tři různých identit. Zápletka s rozpolcenou osobností posloužila jako marketingové lákadlo na filmovou novinku a zároveň vzbudila vysoká očekávání jak z hlediska psychologického ponoru do mysli postavy, tak v souvislosti s vyprávěním. Tato očekávání se však naplnila pouze částečně a Rozpolcený si udržuje vysoký standard především díky Shyamalanovu osvědčenému scenáristickému a režijnímu rukopisu.

Příběh muže, jehož traumatické dětství odstartovalo obrannou reakci v podobě duševní poruchy a vyústilo v únos a věznění tří mladých dívek, se drží jednoduchého lineárního vyprávění s odbočkami do traumatické minulosti jedné z obětí. Shyamalan se neuchýlili k sofistikovanější naraci ani při zprostředkování různých variant Kevinovy osobnosti a naložil tento ambiciózní úkol téměř výhradně na bedra představitele hlavní role. James McAvoy dokázal, že jeho herecký projev je natolik pružný, aby přesvědčivě obsáhnul univerzum osobností zahrnujících muže, ženu, devítiletého chlapce či monstrum. Protože však od scenáristy a režiséra dostal k dispozici místo trojrozměrných autonomních postav pouze typizované ploché figury, které mají zástupnou funkci a jejich smyslem je především zprostředkování pokřiveného světa narušené mysli, zůstává jeho herectví na povrchu a soustředí se hlavně na řeč těla, změnu vizáže a vystupování. Právě McAvoyovo fyzické herectví balancující na hraně karikatury zůstává nejviditelnější devizou snímku a zastiňuje mysteriózní rovinu.

Rozpolcený se dlouho pohybuje na půdě exploatačního thrilleru a vyčkává se zviditelněním iracionálního motivu. Myšlenkově přímočarý příběh dostává mysteriózní rozměr, teprve když se zásahem zvláštních efektů zhmotní Kevinova dvacátá čtvrtá bestiální identita a potvrdí se tak vykonstruovaná teorie nevěrohodně napsané postavy psycholožky o tom, že lidské tělo může působením mysli měnit svou podobu. Z realistického příběhu tak přecházíme do světa příšer a superhrdinů, v němž probíhá symbolický boj dobra a zla, který zároveň vytváří paralelu k překonávání osobního traumatu postavy. Právě způsob prostupování racionálního a iracionálního světa patří k osvědčeným postupům, jejichž pomocí Shyamalan buduje napětí.

Organizace fikčního světa patří k nejzajímavějším stránkám Rozpolceného. Otázky po tom, do jakého ze dvou světů postavy patří a jaká je jejich funkce v rámci racionální a iracionální roviny, zatím nejexplicitněji zazněly v Shyamalanově Ženě ve vodě. I Kevinův temný vnitřní však vesmír nabízí řadu otázek po funkcích, vzájemných vztazích, komunikaci a povaze jednotlivých identit. Zůstává nicméně téměř neprobádaný a na světlo se dostávají jen jeho záblesky v podobě několika stylizovaně ztvárněných poslů. Tento nedostatek Shyamalan vybalancoval osvědčenou relativizací dobra a zla jako proudů dvou různých řek, které vyvěrají z téhož pramene. Zasvěcení diváci si v závěru Rozpolceného mohou všimnout i toho, že Kevin uvažuje stejným způsobem jako pan Skleněný ve Vyvoleném. Oba hrdinové hlásají zvrácenou ideologii o nutnosti zabíjet z příkazu vyšší autority. Žijí ve světě, kde je cesta k dobru a mravní čistotě dlážděna utrpením a mrtvolami nevinných a únosce a oběť ocitají na opačných stranách stejné situace, pronásledováni démony minulosti.

Shyamalanova novinka v práci se žánry, zručným budováním napětím a originální organizací fikčního světa navazuje na vysoký standard režisérových ranějších mysteriózních thrillerů. Velký potenciál zápletky však beze zbytku vytěžil především představitel hlavní role, který se stal doslova tváří snímku a zastínil mysteriózní linku vyvolávající řadu pochyb o věrohodnosti jejího začlenění do reálného světa obydleného plochými postavami.

Rozpolcený (Split, USA, 2016, IMDb)
Režie a scénář: M. Night Shyamalan, kamera: Mike Gioulakis, střih: Luke Franco Ciarrocchi, hudba: West Dylan Thordson, hrají: James McAvoy, Anya Taylor-Joy, Betty Buckley ad., 117 min., distribuce: CinemArt (premiéra v ČR 19. 1. 2017).

Rozpolcený (Split, USA, 2016, IMDb)
Režie a scénář: M. Night Shyamalan, kamera: Mike Gioulakis, střih: Luke Franco Ciarrocchi, hudba: West Dylan Thordson, hrají: James McAvoy, Anya Taylor-Joy, Betty Buckley ad., 117 min., distribuce: CinemArt (premiéra v ČR 19. 1. 2017).

Přečteno 247x

Článek vyšel v časopise Cinepur #110, duben 2017.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Zatím nikdo nehodnotil.

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.

Hodnocení filmu

Rozpolcený

Ohodnoťte film na Cinepur.cz


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #110

#110

duben 2017



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

American Honey / Leporelo sociální lyriky

Snowden / Velký bratr tě sleduje

Příchozí / Test hollywoodské gramatiky

Noční zvířata / Glamour estetika a žánrová transgrese

Frankofonie / Cesty umění

Rogue One / Ukradené plány na Star Wars pro dospělé

Červená želva / Sen o globálním jazyku

Paterson / Paterson z Patersonu


DALŠÍ Z RUBRIKY

Cannes: Film Okja ze stáje Netflixu se hrál ve špatném formátu

Bergman se vrací. Vznikne dokument i film z jeho ostrova Fårö

Legenda o konci klasického princeznovského světa / Odvážná Vaiana

Autor filmu Kaili blues připravuje drama o tajemné ženě

Mezery identity / Moonlight

Festival v Cannes kvůli Netflixu změní soutěžní pravidla

Na Anifilmu zvítězil francouzsko-kanadský film Louise na pobřeží

Radu Jude chystá další historický film v české koprodukci


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Noční zvířata / Glamour estetika a žánrová transgrese

Hedi / Portrét vnitřní (r)evoluce

Jihlava 2016 / Festival na cestě

Je to jen konec světa / Stylizovaná apoteóza citů

Já, Olga Hepnarová / Deník, dokument, rekonstrukce


RUBRIKY

anketa (22) / český film (62) / český talent (32) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (116) / editorial (84) / fenomén (65) / festival (44) / fragment (18) / glosa (209) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (108) / komiks (9) / kritika (677) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (550) / objev (3) / pojem (36) / portrét (2) / profil (91) / reflexe (24) / report (89) / rozhovor (147) / scénář (4) / soundtrack (30) / téma (814) / televize (77) / tisková zpráva (1) / událost týdne (174) / video (2) / videoart (16) / videohra (48) / web (36) / zoom (146)

Cinepur #110 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #110, duben 2017

Z obsahu tištěného čísla:

Google Earth a fotogeničnost špíny / Lion (Ivo Michalík, kritika)

Osamělá pouť perverzním rájem / Stát pevně (Tomáš Stejskal, kritika)

Béčka pro nové milénium / Produkce společnosti The Asylum (Antonín Tesař, téma)

Mezery identity / Moonlight (Ondřej Pavlík, kritika)

Úvod k tématu 110: Okraje kinematografie (Lukáš Skupa, téma)

O čistotě duše & kvalitě masa / Berlinale 2017 (Aleš Stuchlý, report)

+ více...