Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Obyčejný žal / Místo u moře
kritika / Martin Šrajer / 27. 4. 2017
Ztraceně působící Casey Affleck byl typově přesně obsazen do role Leeho, který pracuje jako správce několika domů v Bostonu. Stejně údržbářský přístup jako k domácnostem nájemníků zaujal Lee ke svému životu. Útržkovité flashbacky, náznaky rozeseté v dialozích nebo odstup, z jakého je hrdina snímán (často přes sklo), přitom naznačují, že něco podstatného zůstává skryto. Postupně vychází najevo, že vykonávání rutinních činností Leemu pomáhá nemyslet na tragédii, ke které došlo před mnoha lety. Z letargického přežívání jej vytrhává až zpráva o smrti staršího bratra, který po sobě zanechal nezaopatřeného syna Patricka, o jehož hledisko je vyprávění rozšířeno. Bolestivý proces vyrovnávání se se ztrátou tak sledujeme paralelně z pohledu dvou různě starých a povahově odlišných mužů. Složité emoce zpracovává každý z nich po svém, ale v lecčem podobně. Oba například vyjadřují frustraci fyzickou agresivitou. Zatímco Lee se občas porve v hospodě, Patrick si vybíjí vztek na hokejovém hřišti nebo hraním v rockové kapele. Podobné paralely nás upozorňují, jak blízko k sobě oba hrdinové díky prožívanému smutku mají, byť si to zprvu sami neuvědomují, a předjímají jejich pozvolné sblížení.
Snímek navenek připomínající dnes již vzácně vznikající ambiciózní rodinná melodramata se známými herci a středně vysokými rozpočty (Kramerová versus Kramer, Obyčejní lidé, Cena za něžnost) ve skutečnosti pracuje s konvencemi žánru poměrně nezvykle. Emocionální vrchol filmu přichází již krátce před polovinou stotřicetiminutové stopáže, kdy si Lee v hlavě znovu přehraje událost, během které se proměnil z aktivního účastníka života v jeho pasivního pozorovatele. Retrospektiva vystupňovaná v rytmu Albinoniho Adagia plní stejnou funkci jako ostatní flashbacky – vyjadřuje to, pro co Lee nedokáže najít slova. Tím, že o sobě potlačené emoce dávají vědět prostřednictvím flashbacků a vážné hudby, zásadně ovlivňují styl i kompozici filmu, založenou právě na protikladu emocionálně bohaté minulosti se spoustou hádek, pláče i smíchu a „zamrzlé“, citově vyprázdněné přítomnosti. Ve druhé polovině filmu se ovšem tato dynamika mění. Přítomné dění je díky břitkým slovním výměnám mezi Patrickem a Leem živější a flashbacky, v nichž se Lee po tragédii znovu zapojuje do života, působí chladněji.
Skutečná katarze a návrat k harmonii zachycené v první scéně filmu ovšem nepřichází. Čas nelze vrátit zpět a vysvobození, smíření nebo útěcha nemusí nikdy přijít. Nezbývá, než se naučit žít s vědomím ztráty. Patrick a Lee toho možná jednou budou schopni i díky vzájemnému porozumění, které marně hledají u jiných postav. Společnou řeč přitom paradoxně nacházejí zásluhou neštěstí, které je potkalo a přispělo k jejich větší otrlosti. V situacích s melodramatickým potenciálem si díky tomu dokážou zachovat nadhled. Okamžiky, kdy řeší, jak naložit s otcovou zmraženou mrtvolou, mají žánrově blízko k buddy movie a důstojnost smutečního obřadu v kostele, zesílená vážnou hudbou a zpomalenými záběry, je znevážena Patrickovým vyzvánějícím mobilem. Toto inspirativní pnutí mezi melodramatičností a civilností, prostupující celý film, ukazuje, že život může být plný žalu a bolesti, ale málokdy vám dovolí nezabývat se kromě vlastního utrpení i jinými, mnohem banálnějšími starostmi všedních dnů.
Místo u moře (Manchester by the Sea, USA, 2016, IMDb)
Režie a scénář: Kenneth Lonergan, kamera: Jody Lee Lipes, střih: Jennifer Lame, hudba: Lesley Barber, hrají: Casey Affleck, Michelle Williams, Kyle Chandler, Lucas Hedges ad., 137 min., distribuce: Falcon (premiéra v ČR 2. 2. 2017).
Místo u moře (Manchester by the Sea, USA, 2016, IMDb)
Režie a scénář: Kenneth Lonergan, kamera: Jody Lee Lipes, střih: Jennifer Lame, hudba: Lesley Barber, hrají: Casey Affleck, Michelle Williams, Kyle Chandler, Lucas Hedges ad., 137 min., distribuce: Falcon (premiéra v ČR 2. 2. 2017).
Přečteno 3609x
Článek vyšel v časopise Cinepur #110, duben 2017.
Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.
Ohodnoťte článek
Aktuální hodnocení článku
4.6 /20
Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.
Hodnocení filmu
Místo u moře
**** CINEPUR (3.6)
**** ČTENÁŘI (3.5)
DALŠÍ ČLÁNKY
DALŠÍ Z RUBRIKY kritika
KVIFF: Objímání stromů pro začátečníky
KVIFF: Co letos vidět ve Varech? 5 tipů Cinepuru
The Tragedy of Macbeth - Král šedivý a znavený
Cannes: Západ, Východ i Asie by potřebovaly vyšetřit
Cannes: Trojúhelník ambicí bývalého vítěze
DALŠÍ Z RUBRIKY
KVIFF: Co letos vidět ve Varech? 5 tipů Cinepuru
Hrát si s prázdným prostorem / Rozhovor s animátorem Michaëlem Dudokem de Wit
Ostrůvek náročného dokumentárního kina / Visions du Réel 2022
Trojúhelník smutku: Na rozbouřených vlnách satiry
Osamění nelze utéct? / 75. festival v Cannes
POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA
Jak vycvičit své vnitřní zvíře / Muž se zaječíma ušima
Vzpomínky na lásku / Marťanské lodě
RUBRIKY
anketa (31) / český film (116) / český talent (36) / cinepur choice (33) / editorial (116) / fenomén (83) / festival (106) / flashback (14) / fragment (18) / glosa (242) / kamera-pero (13) / kauza (1) / kniha (131) / kritika (1091) / mimo kino (190) / novinka (814) / pojem (36) / portrét (49) / profil (98) / reflexe (26) / report (146) / rozhovor (183) / scénář (4) / soundtrack (85) / téma (1013) / televize (128) / událost týdne (284) / videohra (81) / web (44) / zoom (171)
Tento článek vyšel v časopise Cinepur #110, duben 2017
Z obsahu tištěného čísla:
Na efemérních křídlech nezávislosti / festival Sundance (Tomáš Stejskal, report)
Tvorba emocionálních krajin / Květa Přibylová (Kamila Boháčková, profil)
Béčka pro nové milénium / Produkce společnosti The Asylum (Antonín Tesař, téma)
Scorseseho zabřednutí do křesťanské bažiny / Mlčení (Antonín Tesař, kritika)
Editorial 110 - Filmová paralýza (Jindřiška Bláhová, editorial)
Google Earth a fotogeničnost špíny / Lion (Ivo Michalík, kritika)