Stávání se neviditelným / Performance identity ve filmech s Bobem Dylanem
Písničkář Bob Dylan si vždy dával záležet na tom, aby nebyl spojován s jakoukoli fixní identitou. Během své tvůrčí dráhy prošel již tolika proměnami, že pátrání po „pravém“ Bobu Dylanovi ztrácí smysl. Na neustálém přetváření zpěvákovy (ne)identity měly zásluhu také mnohdy nepříliš známé filmy, na nichž se výrazným způsobem podílel. Jestliže chceme význam Dylanova mnohoznačného a neproniknutelného obrazu lépe pochopit, jsou pro nás tyto snímky neocenitelným svědectvím.
Letošní udělení Nobelovy ceny za literaturu Bobu Dylanovi mělo význam přinejmenším ve dvou ohledech. Stihlo už vzbudit plodnou debatu o tom, zda lze literární text oddělit od jeho ústního podání a zároveň přineslo novou kapitolu do dějin dylanovského mýtu. Zpěvákovy eskapády kolem přijetí ocenění mohly překvapit jen někoho, kdo Dylana dlouhodobě nesleduje. I ve svých nejslabších tvůrčích etapách se snažil být co nejméně čitelný, aby jej nebylo možné uzavřít ve skořápce jakékoli pevné identity či světonázoru. Teatrální svéráznost se stala doménou mnoha hvězd populární hudby, Dylan nicméně zůstává specifickým případem. Neupozorňuje na sebe totiž šokujícím vystupováním či neustálými změnami image, nýbrž zamlžováním odpovědi na otázku, kdo je vůbec Bob Dylan. K formování této (ne)identity...