Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Frankofonie / Cesty umění
kritika / Tomáš Gruntorád / 8. 3. 2017
Louvre je stejně jako Ermitáž pro Sokurova svatyní, v níž ožívají národní (francouzské) dějiny a kde se zjevují a setkávají autentičtí i alegoričtí historičtí aktéři z různých, povětšinou válečných časů. V chodbách Louvru narazíme například na naparujícího se Napoleona, jehož sběratelská vášeň jej hnala do válečných tažení. Důsledkem nejen jeho ziskuchtivých bitev se z muzea stalo skladiště umění z různých koutů světa, kde za exponáty stojí historie jejich uchvácení a přestěhování. V paralelním vyprávění příběhu neobyčejného přátelství ředitele Louvru Jacquese Jaujarda a německého hraběte v Hitlerových službách, Franze Wolffa-Metternicha, probíhá opačný, defenzivní a vyklízecí způsob stěhování umění: pryč z okupované Paříže do bezpečí venkovských depozitářů. Francouzský vlastenec s reprezentantem nacistické okupační moci společně pracují na ochraně sbírek před diktátorem s napoleonskou zálibou v dobývání a jindy bok po boku pozorují obraz italského mistra, čímž stvrzují, že umění je hodnotou mocnou spojit zdánlivě neslučitelné na lidském základě.
Biografickým zájmem o aktéry z dějin Louvru dodává Sokurov narativní řád svému asociativnímu monologickému těkání mezi řadou postřehů o odlišnostech kultur (např. o přístupu německých okupantů k Paříži a Petrohradu, či o významu portrétů, tváří a pohledů pro evropské malířství a jejich nepodstatnosti v umění muslimského světa). Kontemplační ráz Frankofonie nejvíce působí skrze Sokurovův klidný hlas doplněný decentními, takřka neslyšnými ruchy pravidelných rytmů upomínajících na pomalé, ale nelítostné plynutí času: líný chod kyvadlových hodin, tiché kroky rozléhající se po chodbách, jemné vyzvánění telefonu. Jeho svérázná koláž obrazů, zvuků a jen načatých myšlenek stojí na několikerém pomezí: mezi kontemplací klasického umění a narací, mezi dokumentovanou realitou a její imaginativní rekonstrukcí, mezi iluzivní klasičností a brechtovským distancováním diváka od iluzí, mezi analogovými kořeny kinematografie a její digitální přítomností.
Stylisticky je Frankofonie rovněž poutí pomyslným muzeem kinematografie, uchovávajícím a volně rekonstruujícím historické a estetické podoby proměňujícího se média. S autentickými dokumentárními záběry z druhé světové války sousedí hrané sekvence imitující technické parametry kinematografie 40. let a zároveň zcizující tento tvar barevným laděním, anachronickou mizanscénou, záběry klapek a rozhovory štábu z natáčení či Sokurovovým oslovováním postav, které mu vracejí pohledy do kamery. Střet odlišných historických časů a jim vlastních filmových poetik zviditelňují scény videohovorů Sokurova s kapitánem na moři, během nichž se na monitoru počítače množí obrazové artefakty, než nevábná kompozice ztrátou signálu zamrzne. Těmito videokonverzacemi film vystihuje slabiny digitálního archivnictví a umění vzniklého v digitální formě – archa převážející digitalizované dědictví se může utopit kdykoliv, netřeba k tomu ani války.
Frankofonie (Francofonia, Francie, Německo, Nizozemsko, 2015, IMDb)
Režie a scénář: Alexandr Sokurov, kamera: Bruno Delbonnel. střih: Hansjörg Weissbrich. hudba: Murat Kabardokov, hrají: Louis-Do de Lencquesaing, Benjamin Utzerath, Vincent Németh, Johanna Korthals Altes, Andrey Chelpanov ad., 88 min., distribuce: Film Europe (premiéra v ČR 24. 11. 2016).
Frankofonie (Francofonia, Francie, Německo, Nizozemsko, 2015, IMDb)
Režie a scénář: Alexandr Sokurov, kamera: Bruno Delbonnel. střih: Hansjörg Weissbrich. hudba: Murat Kabardokov, hrají: Louis-Do de Lencquesaing, Benjamin Utzerath, Vincent Németh, Johanna Korthals Altes, Andrey Chelpanov ad., 88 min., distribuce: Film Europe (premiéra v ČR 24. 11. 2016).
Přečteno 3066x
Článek vyšel v časopise Cinepur #109, únor 2017.
Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.
Ohodnoťte článek
Aktuální hodnocení článku
3.7 /6
Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.
DALŠÍ ČLÁNKY
DALŠÍ Z RUBRIKY kritika
Od všeho trochu moc najednou / Všechno, všude, najednou
Království: Exodus / Von Trierův vánoční žertík z nemocnice
Zábavný – punkový, ale málo / Seriál Pistol a jeho hudba
Skandály ve službách Jejího Veličenstva / Koruna
Kvík / Až si zase příště dáte klobásku
DALŠÍ Z RUBRIKY
Od všeho trochu moc najednou / Všechno, všude, najednou
Momentální fascinace a králičí nory / Editorial 145
Australská kriminální historie Justina Kurzela
Mezi konceptem a zvnitřněním aneb Jak zdokumentovat masakr
Temným lesem do hlubin / Noirové vraždy v současných severských seriálech
POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA
Obrazy starého světa / Služebníci
Balzám zdatných alchymistů / Alchymická pec
Kroužení kolem banálních pravd / Krajina ve stínu
RUBRIKY
anketa (33) / český film (119) / český talent (39) / cinepur choice (33) / editorial (120) / fenomén (83) / festival (117) / flashback (18) / fragment (18) / glosa (244) / kamera-pero (17) / kauza (1) / kniha (133) / kritika (1122) / mimo kino (193) / novinka (825) / pojem (36) / portrét (53) / profil (100) / reflexe (27) / report (150) / rozhovor (187) / scénář (4) / soundtrack (89) / téma (1035) / televize (139) / událost týdne (292) / videohra (84) / web (46) / zoom (174)
Tento článek vyšel v časopise Cinepur #109, únor 2017
Z obsahu tištěného čísla:
Úvod: Film a hudba (Lukáš Skupa, téma)
Nejlepší filmy roku 2016, část 2. (Redakce, anketa)
Zamést si před vlastním prahem (Zdeněk Holý, glosa)
Frankofonie / Cesty umění (Tomáš Gruntorád, kritika)
Jak přežít sezonu cen (Jindřiška Bláhová, editorial)
Souhry hudebních a filmových variací / Tvorba skladatele Michaela Nymana (Janis Prášil, téma)