Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Paterson / Paterson z Patersonu
kritika / Lucie Česálková / 23. 2. 2017 / komentáře (2)
Sedm dní v životě hlavní postavy zachycuje obyčejný život jako sled rituálů a variovaných repetic Patersonovy každodennosti. Město, život a báseň jako by se tu do sebe navzájem vepisovaly. Paterson je postava je město je báseň. A to doslova. Jarmusch totiž město působící na první pohled vyprázdněně zalidnil skrze literární, hudební, filmové i jiné kulturní odkazy nejrůznějšími rodáky a dalšími osobnostmi veřejného života města, od hudebníků až po anarchisty, reflektované na hospodské zdi slávy či v hovorech lidí. Z nich nejvýraznějším je Patersonův oblíbený básník William Carlos Williams, jenž roku 1926 během procházek městem napsal epickou báseň Paterson, sestavenou z útržků autentických rozhovorů obyvatel Patersonu. Využití reálných fakt a výpovědí tu bylo Williamsovou klíčovou tvůrčí metodou. Do básně ostatně zakomponoval i úryvky ze skutečných dopisů s Allenem Ginsbergem, ale také básnířkou Marciou Nardi, již přiměl k vydání dlouho pouze soukromého díla. Právě tato reference vysvětluje o Jarmuschově práci s motivy mnohé.
Patersonův příběh je variací Williamsovy básně a postupů jejího psaní. I Jarmuschova postava prochází či projíždí městem, poslouchá hovory jeho obyvatel a do svých básní vplétá konkrétní detaily typu krabičky zápalek. Svou manželkou je pak Paterson neustále ponoukán k tomu, aby se básně pokusil vydat. Jejich životy jsou prodchnuty uměleckou tvořivostí, byť každý jiným způsobem. Patersonovy dny jsou díky pevné pracovní rutině cyklické a jeho básnění má meditativní ráz. Tvořivost bytostně prostupuje celým jeho na první pohled fádním životem tak, že se ten sám stává otevřeným uměleckým dílem. Lauřiny tvůrčí nápady se naopak mění ze dne na den a mají konkrétní cíle – uspět na farmářském trhu s domácími cupcakey, stát se úspěšnou country zpěvačkou. Její záliba v černobílých variacích i tyto záměry působí jako chvílemi protivná, chvílemi roztomilá gesta, která Paterson se stoickým klidem toleruje.
Jarmusch současně tyto dva přístupy k významu tvorby v životě, dalo by se říci zenový a cílevědomý, interpretuje coby spjaté s jinou dobou. Patersonův technologický skepticismus, ruční psaní a odmítání mobilu a digitálních technologií, asociuje dobu umělců, kteří se živili jinými profesemi, tvořili z potřeby a nebyli během svého života vůbec doceněni. Přesto pro ně tvorba neztrácela smysl. Tento postoj je konfrontován se současnější situací kariérně orientovaného umělce, jenž si je vědom potenciálu sociálních sítí, využívá moderní technologie a očekává pozornost publika. Ačkoli hrají v Patersonově životě důležitou roli opakující se rituály, pomalý tep všednosti zvíří několik mimořádností – návštěva kina, porucha autobusu či rvačka v hospodě. Díky nim se také narušuje zjednodušující představa o Patersonově antihrdinství. Paterson je hrdinou, ale hrdinou z jiné doby – nepřehánějící, nedramatizující, přecházející i zásadní problémy s klidem a jakoby mimochodem.
Paterson jakožto amalgám města a lidí je těkavou mapou plnou podnětů, na níž se básnivému vidění v konkrétních souvislostech vždy zvýrazní odpovídající motivy a emoce. Motivy a emoce, které tato mapa zahrnuje neustále, jeden den za druhým, avšak aktualizované vždy jen na chvíli. Vypráví-li Laura Patersonovi sen o dvojčatech, setkává se jakoby častěji s dvojčaty. Černobílé variace domácího interiéru mají svůj ozvuk ve střetech a setkáních černošské a bělošské komunity města (zejména v hospodě). Krádeže psa před hospodou se bojíme jen ve chvíli, kdy nás někdo upozorní, že se takoví psi kradou, druhý a natož další den už ne. Paterson je tiše humorný a snílkovský film, podle nějž spočívá kouzlo zdánlivě banálních životů v rozmanitosti (zá)pletek mezilidských vztahů, kultury a prostoru, v němž žijeme. Ty za fasádou všednosti vedou neustálý a často rušný dialog.
Paterson (USA, Německo, Francie, 2016, IMDb)
Režie a scénář: Jim Jarmusch, kamera: Frederic Elmes, střih: Affonso Gonçalves, hudba: Jim Jarmusch, Carter Logan, Sqürl, hrají: Adam Driver, Golshifteh Farahani, Kara Hayward, Sterling Jerins, Luis Da Silva Jr. ad.,118 min., distribuce: Aerofilms (premiéra v ČR 5. 1. 2017).
Paterson (USA, Německo, Francie, 2016, IMDb)
Režie a scénář: Jim Jarmusch, kamera: Frederic Elmes, střih: Affonso Gonçalves, hudba: Jim Jarmusch, Carter Logan, Sqürl, hrají: Adam Driver, Golshifteh Farahani, Kara Hayward, Sterling Jerins, Luis Da Silva Jr. ad.,118 min., distribuce: Aerofilms (premiéra v ČR 5. 1. 2017).
Přečteno 5484x
Článek vyšel v časopise Cinepur #109, únor 2017.
Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.
Ohodnoťte článek
Aktuální hodnocení článku
4.7 /10
Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.
Hodnocení filmu
Paterson
**** CINEPUR (2.9)
**** ČTENÁŘI (3.1)
komentáře
Moc pěkně napsáno a souhlasím zcela. Ale. Rozmohl se nám tady takový nešvar. Už druhý článek Cinepuru (pokaždé od jiného autora), ve kterém dnes čtu, že "něco (Paterson) je amalgám něčeho (města)". Můj ty smutku, to je u vás v redakci nějaké nové modní spojení? Vždyť to ani není moc přiléhavé. Amalgám je čistě a pouze slitina kovu používaná na zuby. Tohle dentální přirovnání mi přijde tak bezzubé, že by mu amalgán nepomohl. Pokud chcete psát poutavě, nepotřebujete k tomu vymýšlet vlastní slova/tvary, opravdu ne.
pěkné. je potěšující, když má někdo vůli zamyslet se nad filmem, který spousta nafrněných kritiků šmahem posílá do domova důchodců
DALŠÍ ČLÁNKY
DALŠÍ Z RUBRIKY kritika
Hranice klimatického hraní / Terra Nil
Anatomie pádu / Spravedlnost, manželství a jeden pád z okna
KVIFF: Brutální vedro svědí a pálí jako nezhojená rána
KVIFF: Defraudanti se vtipně zpronevěřují normám žánru i práce
KVIFF: Karlovarský Toni Erdmann odbourává zábrany i bránici
DALŠÍ Z RUBRIKY
Argentinu i Batmana nabídne letošní Noir Film Festival
Přišla v noci i do Litoměřic, festval zahájí zjevení letošní sezony
Festival v Litoměřicích bude překračovat hranice
Na LFŠ přijedou Lav Diaz i Rajko Grlić
Kvíření po česku / Queer motivy ve službách „normálnosti“
Třeseme se Standou Pekárkem / Volha jako konvenční prestižní televize
POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA
Dětský film pro dospělé / Po strništi bos
RUBRIKY
anketa (33) / český film (119) / český talent (39) / cinepur choice (33) / editorial (122) / fenomén (84) / festival (124) / flashback (20) / fragment (18) / glosa (244) / kamera-pero (18) / kauza (1) / kniha (135) / kritika (1135) / mimo kino (195) / novinka (835) / pojem (36) / portrét (55) / profil (102) / reflexe (27) / report (152) / rozhovor (188) / scénář (4) / soundtrack (91) / téma (1048) / televize (141) / událost týdne (296) / videohra (86) / web (46) / zoom (175)
Tento článek vyšel v časopise Cinepur #109, únor 2017
Z obsahu tištěného čísla:
Stávání se neviditelným / Performance identity ve filmech s Bobem Dylanem (Jiří Anger, téma)
Frankofonie / Cesty umění (Tomáš Gruntorád, kritika)
Rozpolceně o válce / Battlefield 1 (Jan Švelch, videohra)
Nejlepší filmy roku 2016, část 1. (Redakce, anketa)
Rocknrollové noční můry / Průnik metalu do hororového žánru v 80. letech (Antonín Tesař, téma)
Hudba v kině: Rok 2016 byl rokem vizuálních alb (Jiří Špičák, soundtrack)