Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

64. MFF San Sebastián / Dostředivý festival

64. MFF San Sebastián / Dostředivý festival

festival / Martin Horyna / 2. 1. 2017

V říjnovém Cinepuru (#107) zahájil Jakub Felcman svůj článek o letošním festivalu v Locarnu povzdechem nad stigmatem „těch menších“ mezi velkými festivaly. Bývá o nich referováno sice pravidelně, ale jen v omezeném rozsahu. Zatímco filmy premiérované na festivalech s nejvíce rozvinutými trhy (kritici, filmaři, sales agenti, distributoři a další filmoví profesionálové za ně zpravidla považují Cannes, Berlinale, Benátky a Toronto) se do našich kin dostávají pravidelně, ty zahajující svou kariéru jinde se do hledáčku lokálních distributorů, a tím pádem i do povědomí diváků, probojují spíše výjimečně. V tomto ohledu lze po bok Locarna, Rotterdamu, Busanu či Karlových Varů postavit i San Sebastián, který koncem září jako poslední velká evropská filmová akce pomyslně uzavírá roční festivalový cyklus na starém kontinentu.

Kanadský kritik a hlavní dramaturg Locarna Mark Peranson s jemu vlastní dávkou cynismu kdysi řekl, že filmových děl, která opravdu stojí za vidění, vznikne ročně maximálně padesát. To, že San Sebastiánu předchází všechny velké přehlídky bažící po premiérách, proto vede ředitele festivalu Josého Luise Rebordinose a jeho dramaturgický tým do slepé uličky, z níž uniká s pomocí možná až příliš hojného uvádění evropských premiér filmů z Toronta. Letos odtamtud přivezl hned deset z šestnácti titulů vybraných do hlavní soutěže – o filmech světoznámých režisérů zmíněných níže to platí bezvýhradně –, ale i řadu snímků (včetně těch vítězných) do ostatních soutěžních sekcí.

V iberoamerickém prostoru se naopak San Sebastián těší silné vyjednávací pozici. První důvod je nasnadě; absence jazykové bariéry vede k neobyčejně vysoké koncentraci španělsky mluvících novinářů a distributorů. Druhou, neméně důležitou příčinou, je pořádání aktivit určených filmovým profesionálům. Zejména třídenního koprodukčního fóra a uzavřených projekcí dokončovaných snímků. Zatímco na přelomu milénia nový iberoamerický film světu představovaly především lokální festivaly jako Mar del Plata, Guadajalara, BAFICI či Morelia, v současnosti stahuje stále více výjimečných děl tamních mladých tvůrců do svého programu právě San Sebastián.

Během pěti dnů strávených v třetím největším baskickém městě jsem viděl zhruba polovinu titulů zařazených do hlavní soutěže, nového držitele Zlaté mušle jsem však zmeškal. Čínskou společenskou satiru Wo bu shi pan jin lian (I Am Not Madame Bovary),kterou Feng Xiaogang nasnímal v neobvyklém kruhovém formátu podobně jako Van den Berghe svého Lucifera, přitom už od premiéry v Torontu provází pověst výtečně vystavěného, sympaticky neokázalého díla.

Jedním z pilířů, o něž se hlavní soutěž mediálně opírala, byl thriller Baltasara Kormákura Eiðurinn. Islandský režisér v něm sám ztvárnil titulní roli chirurga odhazujícího všechny morální zábrany, aby ochránil dceru před neblahým vlivem jejího nového přítele. Dějové peripetie spolehlivě generují napětí přikryté seversky hutnou atmosférou. Celkový tvar pak představuje typ solidního, nicméně umělecky poněkud sterilního filmu, kterých bylo v hlavním programu hned několik. Včetně španělského studiového thrilleru Que dios nos perdone, „fincherovského“ příběhu o dvou detektivech pátrajících po vrahovi madridských stařenek. Sál však domácí delegace opouštěla za nadšeného aplausu publika, San Sebastián pak s Cenou za scénář.

Ze soutěžního výběru se tak vymykaly hlavně tři snímky méně protřelých režisérů. Švédský debutant Johannes Nyholm ve svém dramatu Jätten (Zvláštní cena poroty ex-aequo) pojednávajícím o prožitcích fyzicky deformovaného autisty, který potlačuje smutek z odloučení od své matky prostřednictvím až fanatické lásky k pétanque, umně skloubil para-dokumentární styl s fantazijními prvky. Protichůdné reakce vyvolala dvě hrubozrnná dramata. Zatímco téměř všichni diváci „ustáli“ mnohdy velmi explicitního Jesúse, vyprávění o chilském mladíkovi, který se připlete k vraždě teenagera, drastický konec polského Plac zabaw způsobil exodus publika z kinosálu. Plac zabaw diváky konfrontuje s chováním dvojice grázlíků během jejich posledního školního dne. Nejprve u publika vyvolá soucit a záhy jej proti němu použije jako zbraň. Hraná prvotina Bartosze M. Kowalskiho, jeden z nejvíce polarizujících filmů aktuální festivalové sezóny, ukazuje možné podoby pokřivení psýché i to, že člověk nemusí mít k páchání zla žádnou vnější motivaci. Cílem lidského konání totiž může být i zlo samo o sobě.

64. Mezinárodní filmový festival San Sebastián, 16. – 24. září 2016.

Přečteno 1608x

Článek vyšel v časopise Cinepur #108, prosinec 2016.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Zatím nikdo nehodnotil.

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #125

#125

říjen 2019



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY festival

MFF Benátky: Extáze pro český film

Filmy bez kofeinu / Hlavní soutěž 54. MFF Karlovy Vary

Nevyzpytatelné rituály / MFF Karlovy Vary

KVIFF: Film Až přijde oheň ukazuje děsivou krásu živlů

KVIFF: Čínský Portrét mozaikou patří k vrcholům soutěže

KVIFF: Bulharský soutěžní film Otec není žádná Sláva

KVIFF: Škop volá Budiž světlo, ale zůstává v bezpečném šeru

10 filmových tipů z programu Karlových Varů


DALŠÍ Z RUBRIKY

Větší šachovnice, slabší figurky / Takové krásné šaty

Paul Schrader chystá film o moderním Vilému Tellovi z casina

Dvacátá Mezipatra proběhnou v proudu změn

V krajině půlnočního slunce / Slunovrat

Vyprávět a pak zničit / Rozhovor s Denisem Côtém

Českou radost na Ji.hlavě vyhrál dokumentární portrét Sólo

Editorial 125: Rumunská nová vlna

Born To Be Wild / Narušitel systému


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Bezhlavá Ji.hlava / 19. MFDF Ji.hlava

Bezhlavá Ji.hlava / 19. MFDF Ji.hlava

České dokumentární stopy v Amsterdamu / 27. IDFA


RUBRIKY

anketa (24) / český film (86) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (121) / editorial (99) / fenomén (73) / festival (88) / fragment (18) / glosa (213) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (118) / komiks (10) / kritika (814) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (741) / objev (3) / pojem (36) / portrét (12) / profil (106) / reflexe (24) / report (111) / rozhovor (161) / scénář (4) / soundtrack (46) / téma (905) / televize (104) / tisková zpráva (1) / událost týdne (244) / výstava (1) / video (2) / videoart (16) / videohra (63) / web (42) / zoom (158)

Cinepur #108 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #108, prosinec 2016

Z obsahu tištěného čísla:

Lichožrouti / Každá ponožka se počítá (Antonín Tesař, kritika)

Star Trek: Do neznáma (Anna Krejčířová, dvd)

Zdaleka / Jaký otec, takový syn (Tomáš Gruntorád, kritika)

Rodinné štěstí / Různé generace, stejné chyby (Ivo Michalík, kritika)

Neon Demon / Gucciho třpytivé zvratky (Ondřej Pavlík, kritika)

Netflix a spol.: Sbohem snům o univerzální videopůjčovně (Anna Krejčířová, web)

+ více...