Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Hedi / Portrét vnitřní (r)evoluce

Hedi / Portrét vnitřní (r)evoluce

kritika / Janis Prášil / 6. 2. 2017

Drama Hedi je po dvaceti letech prvním arabským filmem, který letos v Berlíně soutěžil o Zlatého medvěda. Tuniský režisér a scenárista Mohamed Ben Attia vystavěl ústřední konflikt své prvotiny na tématu dohodnutého sňatku. Tento symbol kulturní a společenské tradice sice staví do kontrastu k osobní svobodě, zdařile se však vyhýbá klišé, která jsou s patriarchálně uspořádanou společností obvykle spojována. Intimní drama zbavené schematičnosti přerůstá nejen do univerzálně platné výpovědi o dospění, ale nabízí též prohled do proměny současného nejen arabského světa.

Attia se věnuje příběhu mladého muže, který se nedokáže vymanit ze svazující péče své dominantní matky, jež se po smrti manžela postavila do čela rodiny a chystá pro syna svatbu s dobře situovanou dívkou. Neschematické zobrazení muslimského světa ukazuje rozpad tradičního rodinného modelu a zabývá se osobní krizí mužské postavy. Pětadvacetiletý Hedi se nechává vláčet očekáváním své rodiny i zaměstnavatele, přestože zjevně nic nebrání tomu, aby se osamostatnil a převzal kontrolu nad svým životem. Právě proces, kterým musí projít, než řekne svým utlačovatelům ne, je klíčovým tématem snímku.

Specifické kulturní prostředí a jeho konvence jsou pouze odrazovým můstkem pro hlavní téma transformace. Proměna jedince tvoří paralelu k vývoji porevoluční tuniské společnosti, v níž se po arabském jaru probouzí demokratizační procesy. Hedi svým pasivním postojem a podřízeností odráží předrevoluční způsob uvažování a vývoj postavy odhaluje složitost celého transformačního procesu. Společnost musela dospět, stejně jako Hedi, který nejdříve hledal svobodu v útěku do světa vlastní fantazie, či se uchyloval k extrému v podobě náručí živelné a nespoutané tanečnice. Až po té se dostal do bodu, v němž se rozhodl nespokojenost s vlastním životem aktivně řešit. Otevřeně odmítl status quo a začal jednat i za cenu risku a ztráty stávajících jistot. Život určovaný náboženstvím a tradičními rodinnými vztahy byl na jednu stranu spoutávající, ale zároveň představoval zdroj stability, jistoty a neměnnosti, hodnot, které se s příchodem nových podmínek ztrácí. Postupným procesem sebeuvědomění a překonáváním strachu z takového změny se formuje společenské vědomí. Dalo vzniknout občanské společnosti, jejíž příslušníci převzali odpovědnost za budoucí vývoj v zemi.

Proces transformace je pevně zakořeněn v samém konceptu snímku, který sází na propracovanou psychologii i vývoj postavy a důkladně objasňuje její situaci a motivace. Attia klade důraz obzvlášť na pasivitu a stagnaci hrdiny i na nenápadnou plíživou gradaci. Pečlivě dávkuje překvapivě vyspělý herecký projev debutanta Majda Mastoury, který si za ztvárnění role Hediho vysloužil Stříbrného medvěda. Minimalistickým herectvím připravuje diváka na přesvědčivou a dlouho odkládanou katarzní scénu otevřeného vyjádření odporu. Subtilní a kultivovaný snímek, na jehož produkci se podíleli bratři Dardennové a který si odnesl z Berlinale též cenu za nejlepší debut, na sebe neupozorňuje radikálními formálními či stylistickými experimenty ani kontroverzním obsahem. Působí právě citlivým režijním vedením, propracovaností, stejně jako civilností, za níž je odpovědná v neposlední řadě též kamera Frédérica Noirhommeho, jež dodala příběhu intimní rozměr i moderní tvář.

Attia se vyhýbá stereotypnosti, expresivnosti i lacinému působení na emoce. Jeho devizou je schopnost udržet vnitřní svět postavy dlouho mimo divákův dosah. Dlouho potlačované emoce se vyderou na povrch v pravou chvíli, aby dovedly dramatický oblouk k vrcholu. Díky modernizaci tématu kulturní tradice, interpretační otevřenosti a nepředvídatelnému chování postavy, které udržuje napětí, má snímek potenciál zaujmout jak publikum nezasvěcené do reálií arabského světa, tak poučenější diváky. Zástupci první skupiny ocení čitelný, psychologicky propracovaný a sugestivní příběh dospění v neobvyklé kombinaci s prostředím arabské kultury. Druhý typ diváků objeví nejen výstižný metaforický obraz porevolučního Tuniska, ale i univerzální portrét společenského a historického vývoje coby postupného a dlouhodobého procesu.

Hedi (Inhebek Hedi, Tunisko, Belgie, 2016, IMDb)
Režie: Mohamed Ben Attia, scénář: Mohamed Ben Attia, kamera: Frédéric Noirhomme, střih: Azza Chaabouni, hudba: Omar Aloulou, hrají: Majd Mastoura, Rym Ben Messaoud, Sabah Bouzouita, Omnia Ben Ghali, Hakim Boumsaoudi ad., 88 min., distribuce: Film Europe (premiéra v ČR 13. 10. 2016).

Hedi (Inhebek Hedi, Tunisko, Belgie, 2016, IMDb)
Režie: Mohamed Ben Attia, scénář: Mohamed Ben Attia, kamera: Frédéric Noirhomme, střih: Azza Chaabouni, hudba: Omar Aloulou, hrají: Majd Mastoura, Rym Ben Messaoud, Sabah Bouzouita, Omnia Ben Ghali, Hakim Boumsaoudi ad., 88 min., distribuce: Film Europe (premiéra v ČR 13. 10. 2016).

Přečteno 928x

Článek vyšel v časopise Cinepur #108, prosinec 2016.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Zatím nikdo nehodnotil.

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.

Hodnocení filmu

Hedi

****  CINEPUR (3.7)


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #114

#114

prosinec 2017



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Ozu chudých / Po bouři

Naděje na konci světa lidí / Válka o planetu opic

Příliš ambiciózní jízda / Baby Driver

Dětský film pro dospělé / Po strništi bos

Bon appétit / Oklamaný

Křížová výprava za jiný (český) film / Křižáček

Vidět znamená žít / Dunkerk

Vítězný film z Ji.hlavy Opera o Polsku / Ukřižovat orla


DALŠÍ Z RUBRIKY

Válka hrou / Chlapi nepláčou

Nejvíc nominací na Zlaté glóby získala romance Tvar vody

Pokračování seriálu Sedmilhářky bude režírovat Andrea Arnold

Berlinale zahájí animovaný Psí ostrov Wese Andersona

Editorial 114: Visegrádská animace

Loutka stále žije! / Příklady z české a polské animace

Oči kočky, úsměv pantera / Smyslnost, melancholie a úzkost v soudobé maďarské animaci

Polsko: Na hraně emocí i žánrů


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Poetizace krutosti / Sibiřský deník

Člověk bestie / Rozpolcený

Noční zvířata / Glamour estetika a žánrová transgrese

Jihlava 2016 / Festival na cestě

Je to jen konec světa / Stylizovaná apoteóza citů


RUBRIKY

anketa (22) / český film (71) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (120) / editorial (88) / fenomén (67) / festival (56) / fragment (18) / glosa (209) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (110) / komiks (10) / kritika (713) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (613) / objev (3) / pojem (36) / portrét (5) / profil (96) / reflexe (24) / report (95) / rozhovor (151) / scénář (4) / soundtrack (35) / téma (836) / televize (85) / tisková zpráva (1) / událost týdne (193) / video (2) / videoart (16) / videohra (52) / web (40) / zoom (149)

Cinepur #108 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #108, prosinec 2016

Z obsahu tištěného čísla:

64. MFF San Sebastián / Dostředivý festival (Martin Horyna, festival)

Toni Erdmann / Katarze ukrutné trapnosti (Kamila Dolotina, zoom)

Úvod: Jak prodat film (Lukáš Skupa, téma)

Sieranevada / Pohádky, rituály a rostoucí hlad (Tomáš Stejskal, kritika)

Číst mezi řádky Vadí – nevadí: Česká filmová cenzura v 60. letech (Vítězslav Chovanec, kniha)

Vykročit mimo střední proud / Metody alternativní distribuce dokumentárních filmů (Hana Šilarová, téma)

+ více...