Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Kubo a kouzelný meč / Mýtus o správné rodině

Kubo a kouzelný meč / Mýtus o správné rodině

kritika / Natálie Něudačina / 3. 2. 2017

Po dvouleté odmlce se portlandské studio Laika vrací do kin se svým čtvrtým celovečerním animovaným počinem, Kubo a kouzelný meč. Laika používá stop-motion animaci, která činí studiovou produkci velmi nákladnou a zdlouhavou, ale zároveň sugestivní. Tvorba studia v průběhu jeho desetileté existence postupně rozšiřuje své geografické i stylistické hranice a v případě Kuba je to nejzřetelnější.

Zatímco první dva filmy, Koralína a Norman a duchové, se odehrávají v americkém prostředí v současnosti či nedávné minulosti, a Škatuláky můžeme zařadit do Evropy začátku dvacátého století, Kubo a kouzelný meč je situován do bájného Japonska. Příběh pojednává o jednookém dvanáctiletém chlapci Kubovi, který dokáže prostřednictvím svých nadpřirozených schopností, origami a šamisenu vyprávět dechberoucí příběhy, díky nimž je schopen uživit sebe a svoji nemocnou matku.

Zatímco na protagonisty předešlých filmů studia Laika je pohlíženo jako na outsidery, Kubo si od počátku nese atributy epického hrdiny, který je svým okolím vřele přijímán. Samotný děj má rovněž epickou zápletku. Poté, co Kubo zůstane venku po setmění, snese na něj kletba, a jediné, co ho může ochránit, je zbroj, která kdysi patřila jeho otci. Aby ji získal, musí se svými společníky – Opicí a Broukem, vykonat dobrodružnou výpravu do neznáma.

Ústředním tématem filmu není jen heroická pouť či vítězství nad zlem, ale především rodina. Téma rodiny jako zázemí, které zásadním způsobem formuje dětské vnímání světa, rezonuje napříč tvorbou Laiky. Koralína, Norman a v případě vedlejší postavy i Škatuláci poukazují na nepochopení a sobeckou lhostejnost rodičů vůči dítěti, které následně hledá útočiště v iluzorním, ale o to nebezpečnějším světě. Vývoj rodinných vztahů a jejich dopad na protagonistu je v Kubovi o něco komplexnější a funguje na více úrovních.

Reálnou rodinu Kuba představuje jeho matka, s níž má hrdina velmi silné pouto. Druhou Kubovou rodinou, která funguje obdobně jako škatuláci pro chlapce Vejce ve filmu Škatuláci, jsou obyvatelé vesnice, jež hrdinovi odkrývají tajemství a krásy světa. Třetí, na první pohled symbolickou rodinou, jsou Opice a Brouk, jež reprezentují duše obou Kubových rodičů. Mytičnost ve filmu je umožňuje zobrazit jako Kubovy skutečné ochránce, přátele a duchovní učitele, kteří pomáhají vývoji jeho osobnosti. Poslední, nehledě na pokrevní vztahy nejvzdálenější a v rámci filmu nesoucí metaforickou funkci, jsou Kubovy tety a praotec. Ti z pohledu klasických mýtů zosobňují bohy, povyšující se nad lidskou existenci. Lze je však, tak jako na počátku děje u dalších zmiňovaných filmů Laiky, interpretovat jako „nevhodnou“ rodinu plnou předsudků, jež nemá pro své členy pochopení, a která dospívajícímu dítěti může jen ublížit. Kubo tedy jednak shrnuje rodinnou tématiku ze všech předešlých filmů Laiky, jednak jeho protagonista neprochází tak marginálním vývojem. Právě kvůli absenci vývoje hrdiny a neustálému důrazu na rodinu v různých variacích je ve srovnání s jinými filmy Laiky Kubo zacyklenější a působí téměř jako apel, že jediné, na čem dětský život závisí, je přítomnost „vhodné“ rodiny. V ostatních filmech je alespoň částečně rozvíjeno i téma přátelství, kritika snobismu či šikany. V Kubovi náznaky jiných témat směřují opět k rodině, což filmu sice zdánlivě umožňuje jít tematicky více do hloubky, ale zároveň nabízí pouze jediný možný, a to dosti konvenční, výklad.

Tematickou svázanost příběhu však kvalitativně nahrazuje audiovizuální epičnost. Panoramatické záběry a kamerové jízdy zobrazující moře a měnící se krajinu jsou střídány velkými detaily na obličeje postav s emotivními výrazy a pohybujícími se miniaturami z origami, jejichž materialitu dokáže stop-motion technika vyzdvihnout a dosáhnout dojmu hmatatelnosti zobrazovaných objektů. Řadě hravých a bojových scén dominuje rychlý střih, aby pak znovu ustoupil poklidnému tempu, v němž je umně využito hudební složky. Rozdíl pozemského a nadpřirozeného světa (sytě barevné a monumentální obrazy fantazijního prostředí a umírněná, téměř holá vizualita prostředí všedního) je koncept, se kterým Laika pracuje dlouhodobě, ale teprve v Kubovi se tyto složky absolutně prolínají a utvářejí opticky působivý fikční svět.

Kubo a kouzelný meč (Kubo and the Two Strings, USA, 2016, IMDb)
Režie: Travis Knight, scénář: Marc Haimes, Chris Butler, kamera: Frank Passingham, střih: Christopher Murrie, hudba: Dario Marianelli, 102 min., distribuce: CinemArt (premiéra v ČR 6. 10. 2016).

Kubo a kouzelný meč (Kubo and the Two Strings, USA, 2016, IMDb)
Režie: Travis Knight, scénář: Marc Haimes, Chris Butler, kamera: Frank Passingham, střih: Christopher Murrie, hudba: Dario Marianelli, 102 min., distribuce: CinemArt (premiéra v ČR 6. 10. 2016).

Přečteno 574x

Článek vyšel v časopise Cinepur #108, prosinec 2016.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
2 /2

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #110

#110

duben 2017



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

American Honey / Leporelo sociální lyriky

Snowden / Velký bratr tě sleduje

Příchozí / Test hollywoodské gramatiky

Noční zvířata / Glamour estetika a žánrová transgrese

Frankofonie / Cesty umění

Rogue One / Ukradené plány na Star Wars pro dospělé

Červená želva / Sen o globálním jazyku

Paterson / Paterson z Patersonu


DALŠÍ Z RUBRIKY

Nejlepší filmy roku 2016

Síla boxovat, síla prohrávat / Nejšťastnější den v životě Olliho Mäkiho

Život přečerpán / Já, Daniel Blake

Legion / Přivrácená strana superhrdinské televize

Cannes: Dva týdny režisérů zahájí nový film Claire Denis

James Gray a Brad Pitt se společně vydají na Neptun

Scorseseho zabřednutí do křesťanské bažiny / Mlčení

Do Cannes se probojoval krátký slovenský film Atlantída, 2003


RUBRIKY

anketa (21) / český film (62) / český talent (32) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (116) / editorial (84) / fenomén (65) / festival (43) / fragment (18) / glosa (209) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (108) / komiks (9) / kritika (677) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (540) / objev (3) / pojem (36) / portrét (2) / profil (91) / reflexe (24) / report (89) / rozhovor (147) / scénář (4) / soundtrack (30) / téma (814) / televize (77) / tisková zpráva (1) / událost týdne (171) / video (2) / videoart (16) / videohra (48) / web (36) / zoom (146)

Cinepur #108 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #108, prosinec 2016

Z obsahu tištěného čísla:

64. MFF San Sebastián / Dostředivý festival (Martin Horyna, festival)

Eva Koťátková / Úzkosti z pravidel a strach ze spiknutí (Sylva Poláková, český talent)

Dokumenty na maloměstě / Několik příkladů ze současné praxe jednosálových kin (Martin Černý, téma)

Netflix a spol.: Sbohem snům o univerzální videopůjčovně (Anna Krejčířová, web)

Jak chutná pendrek s mexickou omáčkou / Co říká nativní reklama o Netflixu a HBO (Ondřej Pavlík, téma)

Vykročit mimo střední proud / Metody alternativní distribuce dokumentárních filmů (Hana Šilarová, téma)

+ více...