Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Zdaleka / Jaký otec, takový syn

Zdaleka / Jaký otec, takový syn

kritika / Tomáš Gruntorád / 1. 2. 2017

Vítězný film loňského benátského festivalu Zdaleka rozšiřuje portfolio latinskoamerických psychodramat o nevyrovnaných milostných vztazích, do nichž vstupují lidé odlišných sexuálních identit a očekávání. Debut Lorenza Vigase má blízko k thrilleru Marca Bergera Nepřítomen – sledujeme zde rovněž gay romanci zdánlivě nepochopitelně překonávající výraznou povahovou protikladnost obou milenců. Distingovaný padesátník Armando se živí výrobou zubních protéz, náctiletý člen pouličního gangu Elder zase zuby spíš vyráží. Na překážku vzplanutí homosexuálního Amanda a heterosexuála Eldera není ani jejich rozdílná sexuální orientace, kterou demonstrují erotické scény. A stejně jako v Nepřítomen se od chvíle prolomení ledů začne narušovat divákova jistota, že si postavy správně zařadil. Jsou oba milenci, tak důsledně vykreslovaní pomocí vzájemných opozic, opravdu tak odlišní? Můžeme říci, o čem tyto kontrasty skutečně vypovídají?

Film odhaluje v obou protagonistech imitace jejich otců, odvozené osobnosti potvrzující, že člověka formuje jeho přirozené prostředí. Eldera táta bil, takže on své děti plánuje bít také, aby co nejdříve „poznaly, jak to chodí“. Na Armanda otec ruku nevztáhl, zato z něj vytvořil unikátního podivína – stalkera neschopného mít s kýmkoliv intimní kontakt, jehož psychosexuální konstelace se možná ani nekryje s žádnou vědecky popsanou kategorií. Jaký vztah s otcem vlastně měl a jak se mu vepsal do duše, musíme odpozorovávat a dedukovat z jeho chování a přehodnocovat svůj názor na něj obdobně často jako na duševní profil Olgy Hepnarové ve filmu Tomáše Weinreba a Petra Kazdy. Armando by rád měl potomka, ale trauma z intimity mu v tom celý život brání, stejně jako jeho sestře, která si dítě musela adoptovat. Vyhledává tedy mladíky na ulici a chce po nich pravděpodobně to samé, co si žádal otec od něho – sledovat z bezpečné vzdálenosti jejich chlapeckou nahotu a uspokojovat se při tom.

Zdaleka je příběhem o osvobozování se od chorobných otcovských vlivů skrze milostný vztah, který nemá šanci fungovat. Elder dostává díky poměru se starším, bohatším, kultivovanějším mužem šanci opustit kriminální dráhu i názory na právo silnějšího a místo ničení začíná poprvé něco tvořit a o něco se zajímat. Jeho konverze na gaye se dá chápat jako další projev odvržení otce, dle jehož vzoru žil doposud bez vědomí toho, kým sám je. Získává v Armandovi nového otce, ale žádá od něho víc.

Armando však prožil ve stínu svého traumatu pět dekád a otcův odkaz je už nesmazatelný. Netouží po fyzickém kontaktu, jen po synovi. Dvě podoby homosexuality – Elderova ve formě sebenalezení a Armandova vykonstruovaná sexuálním zneužíváním jako u farníků v Klubu Pabla Larraína – systematicky problematizují náš proces kategorizování, kdy si na první signální rádi řadíme jedince do škatulek, aby nás pak vyvedlo z míry, když z ní daný člověk vypadne a nejedná předvídatelným způsobem. Vigasův film založený na hře distance a blízkosti nás tak chce také vzdalovat od zjednodušujících stereotypů a zdánlivých pravd.

Scénář filmu Zdaleka, založený na námětu mistra spletitých narativů Guillerma Arriagy, je tentokrát působivý jakožto minimalistická hra kauzálních paradoxů uváděných do chodu tužbami, psychickými komplexy a nevyslovenými manipulacemi letmo načrtnutých postav. Vigasova kongeniální subtilní práce s mizanscénou a proměnlivostí ostrosti obrazu prohlubuje pocit z nerovnosti a nestability vztahu založeného na citové frustraci a nesouladu v tom, co každý z mužů od partnera čeká. Vigas postavy separuje střihem do oddělených záběrů, nebo v rámci jednoho záběru do odlišně zaostřených prostorových plánů. Konstantně proměnlivá ostrost obrazu jako by komentovala vnitřní postoje těžko čitelných osobností a byla nám nápovědou, zdali ke svému bezprostřednímu okolí zaujímají pozitivní, negativní či neutrální postoj, případně jestli pragmatická komunikace s ním přinese úspěšný či neúspěšný výsledek. Když nás postavy překvapují svými afekty a tím, jak jimi vypadávají z námi předpokládaných kategorií, je do obrazu filmu vtisknuta rozrušující předtucha, jak jejich vztah v každé své fázi už směřuje zcela jinam.

Zdaleka (Desda allá, Venezuela, Mexiko, 2015, IMDb)
Režie a scénář: Lorenzo Vigas, námět: Guillermo Arriaga, kamera: Sergio Armstrong, střih: Isabela Monteiro de Castro, hrají: Alfredo Castro, Luis Silva, Jericó Montilla, Catherina Cardozo, Jorge Luis Bosque ad., 90 min., distribuce: Film Europe (premiéra v ČR 3. 11. 2016).

Zdaleka (Desda allá, Venezuela, Mexiko, 2015, IMDb)
Režie a scénář: Lorenzo Vigas, námět: Guillermo Arriaga, kamera: Sergio Armstrong, střih: Isabela Monteiro de Castro, hrají: Alfredo Castro, Luis Silva, Jericó Montilla, Catherina Cardozo, Jorge Luis Bosque ad., 90 min., distribuce: Film Europe (premiéra v ČR 3. 11. 2016).

Přečteno 1832x

Článek vyšel v časopise Cinepur #108, prosinec 2016.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
5 /3

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #121

#121

únor 2019



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Detox od českého mainstreamu / Domestik

Za krempou zdobného klobouku / Soumrak

Zloději iluzí současného Japonska / Zloději

Volání smečky / Dogman

Smrt metanarativu a vítězství patologie / Jack staví dům

Rozostřeně, ale zostra / Tvář

Příliš sladká země / Sweet Country

Selhání systému / Střídavá péče


DALŠÍ Z RUBRIKY

Paměť jako popraskaná zeď / Roma

Úvod k tématu: Autor ve 21. století

Editorial 121: Autor ve 21. století

Kira Muratova / Kronikářka mizející lidskosti

Nejsmutnější komik Saul Goodman / Better Call Saul

Silní hráči a ti druzí / Autoři, festivaly a systém veřejné podpory

Procitnutí z Maova snu / Dystopické dokumenty Wang Pinga

MADE IN SWE / Ženské autorství pod institucionální kontrolou


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Detox od českého mainstreamu / Domestik

Na pytlácké stezce za originalitou / Manifesto

Veselá bída svobody / The Florida Project

Každý za sebe a AIDS proti všem / 120 BPM

Válka hrou / Chlapi nepláčou


RUBRIKY

anketa (24) / český film (79) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (121) / editorial (95) / fenomén (71) / festival (78) / fragment (18) / glosa (213) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (115) / komiks (10) / kritika (777) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (700) / objev (3) / pojem (36) / portrét (10) / profil (103) / reflexe (24) / report (105) / rozhovor (158) / scénář (4) / soundtrack (42) / téma (879) / televize (97) / tisková zpráva (1) / událost týdne (227) / video (2) / videoart (16) / videohra (59) / web (42) / zoom (154)

Cinepur #108 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #108, prosinec 2016

Z obsahu tištěného čísla:

24 týdnů / Právo na (vlastní) život (Martin Šrajer, kritika)

Jóhann Jóhannsson: od islandských experimentů ke Zlatému glóbu (Jiří Špičák, soundtrack)

Netflix a spol.: Sbohem snům o univerzální videopůjčovně (Anna Krejčířová, web)

Jak prodat film? Anketa s filmovými distributory a producenty (Lukáš Skupa, téma)

Číst mezi řádky Vadí – nevadí: Česká filmová cenzura v 60. letech (Vítězslav Chovanec, kniha)

Vykročit mimo střední proud / Metody alternativní distribuce dokumentárních filmů (Hana Šilarová, téma)

+ více...