Čekání na deadline / Krásná smrt Ludvíka XIV.

Motiv „deadlinu“ – časového limitu, který krátí prostor volného utváření dějových linek vyprávění – je odpradávna mocnou zbraní fikce, kterou klasické žánry (nejen ve filmu) vytěžily na maximum. Jedním z momentů, jímž se i lidský život shoduje s fikčním univerzem, je deadline smrti. Směřujeme za ní a jakmile zavřeme oči, film života dohrají pouze zhodnocující titulky. Může ovšem každý smrtelný tvůrce-filmař rozvažovat nad něčím, co směl osobně zahlédnout nebo ucítit jedině zdálky, nikoliv osobně „prožít“? Jak cestu k odchodu pojmout?

A stává se ztvárnění jednoho konkrétního obecně platným, existenciálně závazným obrazem? Nebo je smrt v umění jen symbolem symbolu, jako cokoli jiného? K podobným úvahám provokuje nejnovější film Alberta Serry Smrt Ludvíka XIV. (La mort de Louis XIV, 2016), v němž přesně podle historicky doloženého případu odchází pozvolně klidnou smrtí „Král Slunce“.

Deadline smrti inspiruje filmaře napříč různými časovými etapami a teritorii. Smrt nehodou, smrt násilná, vražda i sebe-odpravení. Hromadná smrt, permanentní hrozba všudypřítomné smrti v okolí (válečné či osvětimské exkurze). Smrt jako hra a zdroj černohumorné perverze, nicota v rukou žánrových manipulátorů (počítání zneškodněných...