Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Editorial 107

Editorial 107

editorial / Antonín Tesař / 4. 10. 2016

Obří žebříček 100 nejlepších filmů 21. století, který vypracovala BBC Culture, získal publicitu především díky nečekanému umístění Lynchova snímku Mulholland Drive na první příčce. Zajímavější ale může být, když se na něj podíváme jako na zprávu o vkusu současné filmové kritiky. Stejně jako všechny filmové žebříčky, ani tento vlastně neříká nic moc o filmech samotných, zato může odhalit hodně o těch, kdo do nich přispívají. V tomto případě to platilo. Na to, že se tu sešlo celkem 177 kritiků „ze všech kontinentů kromě Antarktidy“, jsou si jednotlivé žebříčky až nečekaně podobné. Je celkem jedno, jestli daný přispěvatel pochází z Indie, ze Senegalu nebo z Jižní Koreje, všichni čerpají své nejoblíbenější filmy prakticky ze tří zdrojů – jednak z americké indie scény, za druhé z „kvalitní“ hollywoodské produkce a za třetí z (primárně evropského) festivalového okruhu. Tahle globální jednostrannost kritického vkusu je totální až zarážejícím způsobem. Ukazuje na to, že tyto tři programově elitářské okrsky světové kinematografie si vybudovaly neotřesitelnou pozici primárních arbitrů kritického vkusu (částečně se tohoto tématu dotýká i report z festivalu v Locarnu).

Před pěti lety se ve filmových sloupcích a blozích objevila série článků, ve kterých se někteří kritici trochu stydlivě přiznávali, že se nudí u obecně uznávaných artových filmů Kelly Reichardt nebo Hou Hsiao-Hsiena. Byla to upřímnost, jež ovšem mohla být až sebevražedná. Dotýkala se totiž právě vkusu, této magické vlastnosti, na níž mnozí kritici zakládají svojí konstruovanou nadřazenost nad „běžným divákem“. Dobrý vkus jednotlivého kritika je ale dobrý mimo jiné tím, že je v souhlasu s dobrým vkusem kritiků ostatních. Když kritik něco pochválí, nebo naopak pohaní, dává tím zároveň všanc svou vlastní reputaci. V očích svých čtenářů, včetně ostatních kritiků, ale také editorů nebo majitelů novin, do kterých píše, nebo by mohl psát, je souzen na základě toho, co si o filmech myslí a co to vypovídá o jeho vkusu. Hlasování organizované BBC Culture je až neuvěřitelně průzračnou ukázkou této kolektivní mentality vkusu a vypovídá o ní i vítězství Mulholland Drive. Lynchův film je esence ne toho, co se kritikům líbí, ale toho, co by se jim mělo líbit. Je to „chytrý“ a dá se říct, že také „chytrácký“ snímek – odkazuje k filmovému médiu i průmyslu, dá se interpretovat mnoha různými způsoby, je unikavý, ale jeho unikavost zároveň bije do očí. Každý pozná, že tu má co dělat s „náročným“ filmem, tedy s dílem, kterému by měli rozumět kritici (když už nikdo jiný). Stejně tak očekávatelné a bezpečné jsou i vody, ze kterých pochází drtivá většina filmů vybraných do reprezentativního Top 100. Je to teritorium, v němž je záhodno být spatřován, pokud se někdo považuje za kritika.

Toto číslo Cinepuru se týká plynutí a času, dvou „velkých“, výsostně cinefilních témat. Nicméně neváháme otisky zubů filmového času nacházet i v dětských hororech zasazených do osmdesátých let a replikujících i dobovou estetiku jednoho z tehdejších dominantních trendů audiovize, které reanimuje televizní seriál Stranger Things, stabilitu a kredibilitu filmových kánonů zpochybňuje i portrét nezařaditelného japonského režiséra Takaši Miikeho. Čas a trvání jsou podstatné i pro druhou část analýzy FAMU od Víta Janečka.

Přečteno 947x

Článek vyšel v časopise Cinepur #107, říjen 2016.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Zatím nikdo nehodnotil.

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #111

#111

červen 2017



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY editorial

Editorial 110

Jak přežít sezonu cen

Editorial 107

Editorial 106 – Nebát se podívat jinak na Karlovy Vary a FAMU

Editorial 105 / Když se mýlí Tarantino a spol.

Editorial

Editorial č. 103 / Kdo je nej?

Editorial č. 102 / Kauza Ji.hlava a proč je někdy lepší nezúčastnit se než vyhrát


DALŠÍ Z RUBRIKY

Editorial 111 / Když se o vás pere Wolverine

Bohéma / Fikce a realita v televizním seriálu

Nostalgický pokrok v mezích formátu / Česko v éře globální televize

O podlidech, nelidech a těch ostatních / Stopy sociálního realismu v současné australské...

Televize pro hráče / YouTube kanál Machinima

True crime / Nejen televizní fenomén

Úvod k tématu 111: Současné televizní formáty

Velká čínská zeď / Rozestavěný pomník čínsko-amerického přátelství


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Scorseseho zabřednutí do křesťanské bažiny / Mlčení

Wes Anderson / Melancholik v hračkářství

Červená želva / Sen o globálním jazyku

Lichožrouti / Každá ponožka se počítá

Vlk z Královských Vinohrad / O Němcovi a hostech


RUBRIKY

anketa (22) / český film (62) / český talent (32) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (117) / editorial (85) / fenomén (66) / festival (46) / fragment (18) / glosa (209) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (108) / komiks (9) / kritika (686) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (561) / objev (3) / pojem (36) / portrét (3) / profil (93) / reflexe (24) / report (91) / rozhovor (148) / scénář (4) / soundtrack (31) / téma (820) / televize (78) / tisková zpráva (1) / událost týdne (177) / video (2) / videoart (16) / videohra (49) / web (37) / zoom (146)

Cinepur #107 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #107, říjen 2016

Z obsahu tištěného čísla:

Krotitelé duchů / Duchové patriarchální minulosti (Martin Šrajer, kritika)

Čas jako duchovní kategorie / Filmy Bély Tarra a Lászla Krasznahorkaie (Janis Prášil, téma)

Komorná / Laciné vzrušení, provinilé potěšení (Martin Bubrín, kritika)

Rozhovor s Kentem Jonesem / Cinefilie není speciální reflexe filmu a světa (Anna Kopecká, Jakub Felcman, rozhovor)

Jason Bourne / Štěpení neposlušných atomů (Ondřej Pavlík, kritika)

Lily Lane / Matní běsi (Lucie Česálková, kritika)

+ více...