Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Editorial 107

Editorial 107

editorial / Antonín Tesař / 4. 10. 2016

Obří žebříček 100 nejlepších filmů 21. století, který vypracovala BBC Culture, získal publicitu především díky nečekanému umístění Lynchova snímku Mulholland Drive na první příčce. Zajímavější ale může být, když se na něj podíváme jako na zprávu o vkusu současné filmové kritiky. Stejně jako všechny filmové žebříčky, ani tento vlastně neříká nic moc o filmech samotných, zato může odhalit hodně o těch, kdo do nich přispívají. V tomto případě to platilo. Na to, že se tu sešlo celkem 177 kritiků „ze všech kontinentů kromě Antarktidy“, jsou si jednotlivé žebříčky až nečekaně podobné. Je celkem jedno, jestli daný přispěvatel pochází z Indie, ze Senegalu nebo z Jižní Koreje, všichni čerpají své nejoblíbenější filmy prakticky ze tří zdrojů – jednak z americké indie scény, za druhé z „kvalitní“ hollywoodské produkce a za třetí z (primárně evropského) festivalového okruhu. Tahle globální jednostrannost kritického vkusu je totální až zarážejícím způsobem. Ukazuje na to, že tyto tři programově elitářské okrsky světové kinematografie si vybudovaly neotřesitelnou pozici primárních arbitrů kritického vkusu (částečně se tohoto tématu dotýká i report z festivalu v Locarnu).

Před pěti lety se ve filmových sloupcích a blozích objevila série článků, ve kterých se někteří kritici trochu stydlivě přiznávali, že se nudí u obecně uznávaných artových filmů Kelly Reichardt nebo Hou Hsiao-Hsiena. Byla to upřímnost, jež ovšem mohla být až sebevražedná. Dotýkala se totiž právě vkusu, této magické vlastnosti, na níž mnozí kritici zakládají svojí konstruovanou nadřazenost nad „běžným divákem“. Dobrý vkus jednotlivého kritika je ale dobrý mimo jiné tím, že je v souhlasu s dobrým vkusem kritiků ostatních. Když kritik něco pochválí, nebo naopak pohaní, dává tím zároveň všanc svou vlastní reputaci. V očích svých čtenářů, včetně ostatních kritiků, ale také editorů nebo majitelů novin, do kterých píše, nebo by mohl psát, je souzen na základě toho, co si o filmech myslí a co to vypovídá o jeho vkusu. Hlasování organizované BBC Culture je až neuvěřitelně průzračnou ukázkou této kolektivní mentality vkusu a vypovídá o ní i vítězství Mulholland Drive. Lynchův film je esence ne toho, co se kritikům líbí, ale toho, co by se jim mělo líbit. Je to „chytrý“ a dá se říct, že také „chytrácký“ snímek – odkazuje k filmovému médiu i průmyslu, dá se interpretovat mnoha různými způsoby, je unikavý, ale jeho unikavost zároveň bije do očí. Každý pozná, že tu má co dělat s „náročným“ filmem, tedy s dílem, kterému by měli rozumět kritici (když už nikdo jiný). Stejně tak očekávatelné a bezpečné jsou i vody, ze kterých pochází drtivá většina filmů vybraných do reprezentativního Top 100. Je to teritorium, v němž je záhodno být spatřován, pokud se někdo považuje za kritika.

Toto číslo Cinepuru se týká plynutí a času, dvou „velkých“, výsostně cinefilních témat. Nicméně neváháme otisky zubů filmového času nacházet i v dětských hororech zasazených do osmdesátých let a replikujících i dobovou estetiku jednoho z tehdejších dominantních trendů audiovize, které reanimuje televizní seriál Stranger Things, stabilitu a kredibilitu filmových kánonů zpochybňuje i portrét nezařaditelného japonského režiséra Takaši Miikeho. Čas a trvání jsou podstatné i pro druhou část analýzy FAMU od Víta Janečka.

Přečteno 2419x

Článek vyšel v časopise Cinepur #107, říjen 2016.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Zatím nikdo nehodnotil.

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #126

#126

prosinec 2019



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY editorial

Editorial 125: Rumunská nová vlna

Editorial 124 / Kdybych kouřila, zapálila bych si Red Apple

Editorial 123: Současný český seriál

Editorial 122: Underground

Editorial 121: Autor ve 21. století

Editorial 120: Muž ve filmu

Editorial 119: FAMU

Editorial 118: Neonoir


DALŠÍ Z RUBRIKY

Síla Dolanova polibku / Matthias a Maxime

Na Slovensku vzniká autorský hororový film Matka noci

Úvod k tématu: Netflix

Editorial 126 / Netflix

Big (not) in Japan / Anime na Netflixu

Algoritmický výběr druhů / Netflix a dokumentární film

(Para)normální trauma / Dům na kopci a Mike Flanagan v hororové tvorbě Netflixu

Kolonizátor, nebo adoptivní rodič? / Supertelevize jako značková identita Netflixu


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Born To Be Wild / Narušitel systému

Hands Across (Black) America / My

Zloději iluzí současného Japonska / Zloději

Takaši Miike / Autor bez domova

Dvojí vědomí černošského policajta / BlacKkKlansman


RUBRIKY

anketa (24) / český film (86) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (121) / editorial (100) / fenomén (73) / festival (88) / fragment (18) / glosa (213) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (119) / komiks (10) / kritika (823) / minikritika (113) / nekrolog (1) / novinka (745) / objev (3) / pojem (36) / portrét (13) / profil (107) / reflexe (24) / report (112) / rozhovor (163) / scénář (4) / soundtrack (47) / téma (912) / televize (106) / tisková zpráva (1) / událost týdne (247) / výstava (1) / video (2) / videoart (16) / videohra (64) / web (42) / zoom (159)

Cinepur #107 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #107, říjen 2016

Z obsahu tištěného čísla:

Chrlení rotaček, chrčení zdviží / Rytmus, tempo a přestávka jako atributy národního stylu (Jaromír Blažejovský, téma)

Ester Nemjóová / Fantaskní světy a nové země (Eliška Děcká, český talent)

Je to jen konec světa / Stylizovaná apoteóza citů (Janis Prášil, kritika)

Magické syntezátory Stranger Things jsou jen špičkou ledovce (Jiří Špičák, soundtrack)

Editorial 107 (Antonín Tesař, editorial)

Lily Lane / Matní běsi (Lucie Česálková, kritika)

+ více...