Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Boj / Válka bez vítězů

Boj / Válka bez vítězů

kritika / Martin Šrajer / 9. 11. 2016

Předchozí film Tobiase Lindholma Únos byl srovnáván s hollywoodským zpracováním téhož námětu (únos lodi somálskými piráty) v Kapitánu Phillipsovi. Boj zase vybízí ke komparaci s filmy Smrt čeká všude nebo Americký sniper, kde jde o muže, které válka připravuje o vnitřní rovnováhu a staví před morální dilemata. Se svými zámořskými kolegy sdílí Lindholm i pochybnosti vyplývající z dynamiky válečných konfliktů na Blízkém východě – trvají dlouho, jsou nepřehledné, zdánlivě neřešitelné. Dánský režisér a scenárista zároveň důsledněji rozvádí myšlenku, že válka pro mnohé vojáky v jiné formě pokračuje i po návratu do vlasti.

Dánského důstojníka Clause Pedersena i jeho manželku Marii sledujeme zprvu jako aktéry časosběrného dokumentu. Není jisté, který z potenciálních konfliktů se pro vyprávění stane ústředním. Striktní oddělení obou manželů během jejich společných telefonátů, kdy kamera po celý hovor sleduje jenom jednoho z herců, nicméně napovídá, že klíčový význam později sehraje komunikační mezera mezi dvěma vzdálenými světy. K dojmu uzavřených subsvětů s vlastními pravidly přispívá také slovník vojáků, kteří spolu komunikují v kódech a zkratkách, jež jsou civilistovi nesrozumitelné. Z neporozumění mezi partnery uvažujícími ve zcela odlišných dimenzích se těžiště vyprávění po hodině filmu přesouvá ke střetu člověka s represivním aparátem. Taktiky přežití, k nimž se uchyluje voják ostřelovaný nepřítelem, jsou náhle posuzovány dle paragrafů založených na zcela jiných principech. Není proto jisté, zda hlavní příčinu hrdinovy rostoucí úzkosti a odcizování se rodině představuje válečné trauma nebo teprve nutnost hájit svou kompetentnost před soudem poté, co je ze své mise předčasně odvolán a ztrácí dosavadní kontrolu.

Film, využívající ve velké míře autentických lokací, neherců a ruční kamery, přejímá observační estetiku dokumentů z válečných zón jako Restrepo nebo Armadillo a YouTube videí samotných vojáků. Kamera pohotově reaguje na pohyb postav, nečekané exploze nebo nepřátelskou střelbu a situuje nás po bok neméně zmatených hrdinů. Jejich boj o přežití je zároveň snímán se stejnou naléhavostí, jako matka pospíchající na pohotovost s přiotráveným dítětem. Zdánlivě neutrální pozorování ve skutečnosti přispívá k intenzivnějšímu napojení na postavy. O to komplikovanější je naše pozice, když sympatický manželský pár začne ohýbat pravdu podle svých potřeb. Poté, co jsou nám v první polovině poskytnuty důkazy, sami se ocitáme v rolích soudců. Naše rozhodování je paradoxně ztíženo nikoli nedostatkem, ale množstvím informací, které nám vyprávění poskytlo a které nám brání činit unáhlené soudy. Snímek tím ukazuje, že k diferenciovanějšímu vnímání světa je třeba pohledů z více stran.

Oproti mladé žalobkyni víme, jak zásadový dokáže Claus být v dodržování směrnic, když nejde o životy jeho mužů. Ačkoli za hlavní úkol své jednotky označit pomoc civilistům, afghánské rodině obávající se pomsty Tálibánu nedovolí přenocovat v bezpečí vojenského tábora. Se slovy útěchy a lahvemi pitné vody je posílá domů, kde jsou následujícího rána nalezeni mrtví. Podobné pochybnosti vyvolává zastřelení Afghánce na motorce pouze na základě domněnky, že se jedná o radikálního islamistu, následované morbidním vtipkováním nad jeho mrtvolou. Společně se scénami, v nichž Maria bez manželovy pomoci bojuje o důvěru a život svých tří dětí, dostáváme složitý propletenec vztahů a motivací, jenž nelze zjednodušit na otázku, zda Clausova žádost o vzdušnou podporu splňovala vojenské předpisy.

Dokumentární východiska Lindholmovy tvorby prozrazuje také rytmus vyprávění, uzpůsobený pravdivosti výpovědi. Přes svědomité nadřazování realistického efektu pečlivě zkonstruovanému dramatu však režisér občas podlehne pokušení předkládat „hotové“ pravdy a podřizovat jim slova a činy postav. Návodné dialogy se ale ztrácejí mezi scénami, které nic definitivního nesdělují, konstrukci významů nechávají na divákovi a vytvářejí svět založený na mnohem relativnějších výrocích, než v jakém žijí mnozí uživatelé sociálních sítí. V poslední z nich sedí Claus na zahradě vlastního domu a působí opuštěněji než během celého filmu. Válka pro něj skončila. Nelze ale určit, zda vítězstvím, nebo porážkou.

Boj (Krigen, Dánsko, 2015, IMDb)
Režie a scénář: Tobias Lindholm, kamera: Magnus Nordenhof Jønck, hrají: Pilou Asbæk, Tuva Novotny, Dar Salim, Søren Malling, Charlotte Munck, Dulfi Al-Jabouri, Jakob Frølund ad., 115 minut, distribuce: Aerofilms  (premiéra v ČR 28. 4. 2016).

Boj (Krigen, Dánsko, 2015, IMDb)
Režie a scénář: Tobias Lindholm, kamera: Magnus Nordenhof Jønck, hrají: Pilou Asbæk, Tuva Novotny, Dar Salim, Søren Malling, Charlotte Munck, Dulfi Al-Jabouri, Jakob Frølund ad., 115 minut, distribuce: Aerofilms  (premiéra v ČR 28. 4. 2016).

Přečteno 1098x

Článek vyšel v časopise Cinepur #105, červen 2016.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
5 /3

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #114

#114

prosinec 2017



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Ozu chudých / Po bouři

Naděje na konci světa lidí / Válka o planetu opic

Příliš ambiciózní jízda / Baby Driver

Dětský film pro dospělé / Po strništi bos

Bon appétit / Oklamaný

Křížová výprava za jiný (český) film / Křižáček

Vidět znamená žít / Dunkerk

Vítězný film z Ji.hlavy Opera o Polsku / Ukřižovat orla


DALŠÍ Z RUBRIKY

Válka hrou / Chlapi nepláčou

Nejvíc nominací na Zlaté glóby získala romance Tvar vody

Pokračování seriálu Sedmilhářky bude režírovat Andrea Arnold

Berlinale zahájí animovaný Psí ostrov Wese Andersona

Editorial 114: Visegrádská animace

Loutka stále žije! / Příklady z české a polské animace

Oči kočky, úsměv pantera / Smyslnost, melancholie a úzkost v soudobé maďarské animaci

Polsko: Na hraně emocí i žánrů


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Bon appétit / Oklamaný

Život na narušených základech / Klient

Prohrát s hrdostí / Masaryk

Obyčejný žal / Místo u moře

Snowden / Velký bratr tě sleduje


RUBRIKY

anketa (22) / český film (71) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (120) / editorial (88) / fenomén (67) / festival (56) / fragment (18) / glosa (209) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (110) / komiks (10) / kritika (713) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (613) / objev (3) / pojem (36) / portrét (5) / profil (96) / reflexe (24) / report (95) / rozhovor (151) / scénář (4) / soundtrack (35) / téma (836) / televize (85) / tisková zpráva (1) / událost týdne (193) / video (2) / videoart (16) / videohra (52) / web (40) / zoom (149)

Cinepur #105 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #105, červen 2016

Z obsahu tištěného čísla:

Fanoušci jako producenti kultu / The Rocky Horror (Picture) Show (Jiří Blažek, téma)

Komiksy spřízněných duší / Fenomén dódžinši na rozcestí (Anna Křivánková, téma)

Vítěz Cannes 2016 / Já, Daniel Blake / Socialismus pro horních deset tisíc (Dominika Prejdová, zoom)

„V mém víkendovém světě. . .“: Jiný pohled na fandom (Henry Jenkins, téma)

Batman vs. Superman: Úsvit spravedlnosti / Batman a Superman se (zase) vrací (Michal Böhm, kritika)

Můj král / Partnerská krize pro frankofily (Kamila Dolotina, kritika)

+ více...