Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Humr / Vybroušený, nikoli otupený špičák

Humr / Vybroušený, nikoli otupený špičák

kritika / Ondřej Pavlík / 28. 9. 2016

Řecká divná vlna si donedávna udržovala pozici okrajového festivalového proudu, jehož jinakost se kromě nezaměnitelné absurdní stylizace a výstředních sémantických her zakládá i na exoticky znějícím jazyku a neokoukaných hereckých tvářích. Strohou výpravu a nízkorozpočtový vizuál obvykle kompenzuje nápaditý scénář, v němž odpsychologizované postavy, vměstnané do pevně daných společenských rolí, zkoumají meze svého lidství. V souvislosti s katastrofální hospodářskou situací Řecka si proto filmoví kritici o celém „weird“ hnutí utvořili romantickou představu provokativní umělecké skupiny, která nejen že vznikla navzdory krizovým ekonomickým podmínkám, ale navíc tyto podmínky ve své tvorbě dokáže originálně reflektovat.

Když se loni Yorgos Lanthimos, čelní zástupce řecké divné vlny, zařadil s filmem Humr do evropské první ligy, mýtus o důsledné alternativě získal povážlivou trhlinu. Atraktivní mezinárodní casting, uniformní anglické dialogy a vysoké produkční kvality totiž řadí snímek do kategorie, kterou francouzští connoisseuři posměšně nazvali europuding. Dříve úsporný, jasně vyhraněný a divácky náročný koncept tak podle některých reakcí ustoupil sice štědřeji dotovanému, ale podbízivému artovému mainstreamu. Ve skutečnosti však Lanthimosovi vzestup do festivalové smetánky prospěl. Zacílení na širší publikum se pozitivně odrazilo zejména ve větší tvůrčí soustředěnosti, která režisérovým předchozím počinům, Špičáku a Alpám, citelně scházela.

Lanthimosovy snímky jsou vždy obrazem smyšlených, hermeticky uzavřených komunit, jež drží pohromadě soubor bizarních pravidel. Především proto jsou tato díla čtena alegoricky. Špičák, ve kterém autoritářský otec bůhvíproč drží pod zámkem svoje tři dospělé děti, byl například přijat jako podobenství o totalitních režimech. Takovému výkladu možná odpovídá orwellovské nakládání s jazykem, kdy se věznění potomci z výukových kazet učí newspeak zbavený veškerých asociací se svobodným životem. Už méně sem ale zapadají další excentrické rituály, které ústřední alegorickou linii neprohlubují, ale spíše ji rozmělňují v přehlídku samoúčelně vychýlených kuriozit.

V Humrovi oproti tomu Lanthimos s dvorním scenáristou Efthymisem Filippouem budují svoje dosud nejpřesvědčivější terárium, kafkovskou laboratoř, v níž jízlivě pitvají odvěký diktát tradiční společnosti: „Najdi si odpovídající protějšek, nebo buď zatracen (v tomto případě proměněn ve zvíře).“ Do krajnosti dovedené předpisy luxusního hotelu, kde čerstvě rozvedení či opuštění lidé provádí nucené námluvy, přitom trefně komentují řadu dalších reálně uplatňovaných zvyklostí. Domněnku, že partneři musí sdílet stejné rysy, zoufalou snahu protějšků tyto rysy předstírat, nebo rozšířený omyl, že příchod potomka dá nefunkční vztah do pořádku. Vyvstává tak před námi uvěřitelná, do detailu promyšlená satira, v níž postupně odkrývaná zákoutí fikčního světa dále obohacují jeho ústřední premisu.

Zádrhel filmu ale vychází najevo poté, co se děj přemístí do guerillového tábora singles, který ovládají sice jiné, ovšem neméně striktní příkazy. Problematické je už to, že autoři tyto domněle svobodomyslné samotáře uskupují do asketické, téměř sektářské družiny. Jak se navíc záhy dozvídáme, tato družina tvoří jakousi militantní bojůvku, která je s párovým světem ve vzájemném otevřeném střetu. Lanthimosův film tak ve finále neřídí důmyslná dialektická logika, ale potřeba dramatického konfliktu a jeho gradace. Rozšířený názor, že v druhé „lesní“ části snímek ztrácí dech, proto nemusí mít původ jen v náhle zvolněném tempu, ale v nedotaženém alegorickém konceptu, který se nakonec vzdává počáteční věrohodnosti ve prospěch šokantních výjevů.

Navzdory vyššímu rozpočtu a hvězdnému obsazení však Humr není otupenou, nýbrž lépe vybroušenou verzí Lanthimosových raných filmů. S herci ostatně film zachází podvratně: jindy mužný Colin Farrell dostává roli tlustého páprdy, gay Ben Whishaw se ocitá v heterosexuálním svazku, Léa Seydoux hraje bezcitnou mrchu. Řecké tvůrce paradoxně zrazuje totéž, co v minulosti – nedostatek intelektuální koncentrace a naopak přebytek nespoutané fantazie a imaginace, který se tu definitivně projevuje v rozpačitém, na oko nedořečeném závěru.

Humr (The Lobster, Irsko, Spojené království, Řecko, Francie, Nizozemsko, USA, 2015, IMDb)
Režie: Yorgos Lanthimos, scénář: Yorgos Lanthimos, Efthymis Filippou, kamera: Thimios Bakatakis, střih: Yorgos Mavropsaridis, hudba: Johnnie Burn, hrají: Colin Farrell, Ben Whishaw, Léa Seydoux, John C. Reilly, Angeliki Papoulia ad., 118 min., distribuce: Falcon (premiéra v ČR 24. 3. 2016).

Humr (The Lobster, Irsko, Spojené království, Řecko, Francie, Nizozemsko, USA, 2015, IMDb)
Režie: Yorgos Lanthimos, scénář: Yorgos Lanthimos, Efthymis Filippou, kamera: Thimios Bakatakis, střih: Yorgos Mavropsaridis, hudba: Johnnie Burn, hrají: Colin Farrell, Ben Whishaw, Léa Seydoux, John C. Reilly, Angeliki Papoulia ad., 118 min., distribuce: Falcon (premiéra v ČR 24. 3. 2016).

Přečteno 1642x

Článek vyšel v časopise Cinepur #105, červen 2016.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
3 /1

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #117

#117

červen 2018



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Veselá bída svobody / The Florida Project

Soukromé masakry / Nikdys nebyl

Wakanda je to místo / Black Panther

Skica kmitavých pohybů / Nit z přízraků

Je lepší promluvit, nebo zemřít? / Dej mi své jméno

Dvě nebo tři věci, které Michel Hazanavicius neví / Obávaný

Být dobrovolným OUTsiderem / OUT

Když zrůdy truchlí / Fantastická žena


DALŠÍ Z RUBRIKY

The Terror / Porcování odpovědnosti a morálky

Práce světla mezi dokumentem a asociací / Experimentální tvorba Pabla Mazzola

Carlos Reygadas / Mezi západokřesťanskou zbožností a mexickou spiritualitou

Ohromné maličkosti z krajin, kde končí země / Současný chilský film

Úvod k tématu č. 117 / Cine latino

Takový normální seriál / Lajna

Indická sekta se zvukem amerického folku / Wild Wild Country

Johanka z Arku Superstar / Janička


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

The Terror / Porcování odpovědnosti a morálky

Skica kmitavých pohybů / Nit z přízraků

Mozaika / Vyber si svého hrdinu

Febiofest: Střídavá péče je mistrovský rodinný thriller

Febiofest: Zimní bratři míchají výbušný audiovizuální lektvar


RUBRIKY

anketa (23) / český film (73) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (121) / editorial (91) / fenomén (69) / festival (62) / fragment (18) / glosa (211) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (111) / komiks (10) / kritika (740) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (660) / objev (3) / pojem (36) / portrét (6) / profil (99) / reflexe (24) / report (99) / rozhovor (155) / scénář (4) / soundtrack (38) / téma (853) / televize (91) / tisková zpráva (1) / událost týdne (207) / video (2) / videoart (16) / videohra (55) / web (42) / zoom (151)

Cinepur #105 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #105, červen 2016

Z obsahu tištěného čísla:

Fanoušci jako producenti kultu / The Rocky Horror (Picture) Show (Jiří Blažek, téma)

Vinyl / Rockové simulakrum pro konzervativní fanoušky (Jiří Špičák, soundtrack)

Nikdy nejsme sami / V pasti a v panoptiku (Antonín Tesař, kritika)

Humr / Vybroušený, nikoli otupený špičák (Ondřej Pavlík, kritika)

Já, Olga Hepnarová / Deník, dokument, rekonstrukce (Janis Prášil, kritika)

Olivier Assayas vs. Cristian Mungiu / Francouzská hladkost vs. rumunská tíha (Dominika Prejdová, zoom)

+ více...