Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Mustang / Balada o čistotě prostěradel

Mustang / Balada o čistotě prostěradel

kritika / Ivo Michalík / 9. 9. 2016

Scénář k Mustangovi je společným dílem debutující autorky Deniz Gamze Ergüven a zkušenější Alice Winocour. Ta se na poli celovečerního filmu představila dramatem Augustina zasazeným do druhé poloviny devatenáctého století. Příběh služebné trpící neznámou psychickou nemocí a zároveň vztahem k sebestřednému lékaři těží z tématu, které by se pod méně opatrným dohledem mohlo rozpliznout v potemnělou červenou knihovnu. Režisérka ale vsadila na sílu filmového obrazu a nebála se výklad klíčových sekvencí nechat na publiku.

Ergüven volí opačný přístup. I ona se rozhodla bít za ženská práva, tentokrát na periferii rodného Turecka, kde se emancipace v některých rodinách za posledních několik století téměř nepohnula. Na vlastní kůži to zjistí také pětice sester přijíždějících na prázdninový pobyt ke konzervativní babičce a autoritativnímu strýci. Stačí nevinné dovádění v mořských vlnách za chlapecké přítomnosti, vyložené jako otírání dámských pohlavních orgánů o mužská záda, a na střeše mezigeneračních vztahů se objeví oheň, jehož hašení a opětovné rozdmýchávání je vlastně vším, o co v Mustangovi jde.

Fabule příběhu svou jednoduchostí nejvíce ze všeho připomíná nekonkretizovanou legendu o přestupku a trestu, obsazenou jednorozměrnými a striktně neměnnými charaktery. Na jedné straně stojí sexuálně a intelektuálně probuzené mládí, na druhé přinejlepším dobrosrdečná rezignovanost. Každému musí být ihned jasné, kde se jednotlivé postavy v celém konfliktu nacházejí. Svá stanoviště neopouštějí, možnost dialogu neexistuje. Kdyby například o strýčkových motivacích a povahových vlastnostech někdo pochyboval, vynoří se znenadání na povrch jeho pravděpodobný sklon k incestu. A aby „exotické“ rozložení sil pochopil i ten poslední z evropských diváků, do jejichž řad film míří především, rozhodla se mu režisérka vypomoci i fakticky úplně zbytečným vypravěčem komentujícím aktuální a zčásti i budoucí dění. Do popředí se staví nejmladší z kvinteta děvčat, která dětsky vzdorovitým hláskem vysvětluje třeba to, že obrazy rostoucí zdi kolem stavení a instalace mříží do oken znamenají postupnou proměnu jejich domu ve vězení.

Podobně ilustrativní je také audiovizuální ztvárnění většiny sekvencí. Dlouhovlasé dospívající hrdinky se kočkují za ostrého slunečního světla. Rozzařování i toho neskrytějšího detailu na jejich přespříliš dokonalém vzezření doprovází hudba a kýčovitý rozměr stojí v cestě jiným než prvoplánovým významům. Jejich metaforičnost končí s poukazem na nespoutanost titulního lichokopytníka. Ve vyhrocených chvílích táhlé písně ustupují znepokojivým zvukům korespondujícím s občas bezradnou hereckou akcí. Snaha o moderně neklidné snímání konfliktů ruční kamerou napříč prostorem je v rámci komorního dramatu možná chvályhodná, ale špatně strukturovanou epizodu nezachrání.

Sestry se přestěhují na venkov poté, co opustily istanbulskou školu. Nutnost edukace se proto nad Mustangem vznáší po celou dobu jako jedna z mála nadějí na respektabilní budoucnost člověka bez ohledu na pohlaví a vztah dané komunity k profánním nebo sakrálním tradicím. Dostávat takové myšlenky mezi co možná nejširší spektrum diváků je pochopitelně přínosné. Navíc navzdory všemu výše vytknutému, autorčina prvotina rozhodně není nějak zásadně nepodařeným dílem. Jeho umělecké kvality se však utápí v těch společenských. Ergüven si myslí, že intimní historky kolem odborné kontroly panenských blan a průkaznosti krví potřísněných prostěradel strhnou samy o sobě. A vezmeme-li desítky i významných ocenění, za bernou minci, do značné míry se nemýlí. Naopak se trefila do momentálního vkusu porot chválících kromě filmů otírajících se o palčivé otázky spjaté mimo jiné s migrační krizí i ty tepající do problémů, které stojí mimo mediální zorné pole.

Ještě před uvedením Mustanga do kin se v tematické rovině z pochopitelných důvodů hovořilo o příbuznosti se Smrtí panen. V kontextu současné evropské kinematografie však vyvstává na mysli spíše nedávná Křížová cesta. Její hrdinka se rovněž ocitla v neprostupném soukolí dogmatických pravidel. Ta však film nazíral dostatečně empatickým způsobem na to, aby zaujal i mimo zdánlivou kritiku jednoho výkladu pravidel. Zato se nepyšní tolika vavříny.

Mustang (Turecko, Francie, Německo, 2015, IMDb)
Režie: Deniz Gamze Ergüven, scénář: Deniz Gamze Ergüven, Alice Winocour, kamera: David Chizallet, Ersin Gok, střih: Mathilde Van de Moortel, hudba: Warren Ellis, hrají: Güneş Şensoy, Doğa Doğuşlu, Elit İşcan ad., 97 min., distribuce: Artcam  (premiéra v ČR 24. 3. 2016).

Mustang (Turecko, Francie, Německo, 2015, IMDb)
Režie: Deniz Gamze Ergüven, scénář: Deniz Gamze Ergüven, Alice Winocour, kamera: David Chizallet, Ersin Gok, střih: Mathilde Van de Moortel, hudba: Warren Ellis, hrají: Güneş Şensoy, Doğa Doğuşlu, Elit İşcan ad., 97 min., distribuce: Artcam  (premiéra v ČR 24. 3. 2016).

Přečteno 1886x

Článek vyšel v časopise Cinepur #105, červen 2016.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Zatím nikdo nehodnotil.

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #122

#122

duben 2019



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Autobus do stanice Effenberger / Vratislav Effenberger aneb Lov na černého žraloka

Šifrovačka pro mileniály / Záhada Silver Lake

Řeči, řeči, řeči / Kniha obrazů

Zvířecí láska / Favoritka

Paměť jako popraskaná zeď / Roma

Detox od českého mainstreamu / Domestik

Za krempou zdobného klobouku / Soumrak

Zloději iluzí současného Japonska / Zloději


DALŠÍ Z RUBRIKY

Cannes uvede nový seriál Nicolase Windinga Refna

Nic jsi v Oděse neviděla / „Je mi jedno, že se zapíšeme do dějin jako barbaři“

Locarno udělí cenu za celoživotní přínos Johnu Watersovi

Francis Ford Coppola se vrací k ambiciózní sci-fi Megalopolis

Čínské filmové podzemí / Od undergroundových devadesátých let po festivalové ceny

Tři ostrostřelci / Tváře současného španělského undergroundu

Jonas Mekas / Z undergroundu na světlo světa

…aby nikoho nenapadlo tvé filmy uvádět / Rozhovor s experimentálním autorem Martinem...


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Pokecali ještě parádněji / Chata na prodej

Když zrůdy truchlí / Fantastická žena

Láska mezi kapkami zvířecí krve / O těle a duši

Naděje na konci světa lidí / Válka o planetu opic

Ztraceni v Evropě / Král Belgičanů


RUBRIKY

anketa (24) / český film (80) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (121) / editorial (96) / fenomén (72) / festival (80) / fragment (18) / glosa (213) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (116) / komiks (10) / kritika (785) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (708) / objev (3) / pojem (36) / portrét (10) / profil (104) / reflexe (24) / report (106) / rozhovor (158) / scénář (4) / soundtrack (43) / téma (885) / televize (99) / tisková zpráva (1) / událost týdne (231) / video (2) / videoart (16) / videohra (60) / web (42) / zoom (156)

Cinepur #105 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #105, červen 2016

Z obsahu tištěného čísla:

Cinéma de la qualité aneb Co se měří v Cannes (Jakub Felcman, report)

Vinyl / Rockové simulakrum pro konzervativní fanoušky (Jiří Špičák, soundtrack)

Mumblecore: Komunikace jako terapie. LOL. Ha ha. (Jiří Anger, fenomén)

Ave, Caesar! / Engels, který štěká (Martin Mišúr, kritika)

Úvod (Lukáš Skupa, téma)

Nikdy nejsme sami / V pasti a v panoptiku (Antonín Tesař, kritika)

+ více...