Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Nejzajímavější otázky, které by si mohl nový superhrdinský crossover Batman vs. Superman: Úsvit spravedlnosti klást, zazní ve filmu v sestřihu záznamů z televizních debat, kde se načrtnou politické, náboženské a dokonce i antropologické přístupy uvažování o nadpozemské bytosti Supermana. Jak si vykládat jeho jednání politicky? Jde o skutečného mesiáše, nebo falešného boha a nebezpečného vůdce? A potřebuje lidstvo vůbec Supermana? „Problém Superman“ je ale ve zbytku filmu redukován na mesianistické floskule a obligátní spor o to, zda je pro lidstvo nebezpečný. Úvodní scéna sice rekapituluje bitvu z Muže z oceli z pozice obyčejného smrtelníka, takže ukazuje obrovské ztráty na životech, a stejně tak se řeší i důsledky nerozvážného jednání Supermana v konfliktu na africkém kontinentě. Obě scény relativizující Supermanovo hrdinství ovšem slouží pouze jako vehikulum pro nastávající střet s Batmanem, během kterého jsou všechny nastíněné problémy zapomenuty.

Bylo by ale nemístné očekávat, že by manýrista Zack Snyder dokázal uchopit supermanovskou látku v takto komplexním společenském kontextu a realističtější hledisko dotáhl do konce. Muž z oceli také v první polovině rozvíjel ušlechtilé debaty o odpovědnosti, aby je v druhé části zcela pohřbil v akčním spektáklu popírajícím vše doposud řečené. Úsvit spravedlnosti nijak nevybočuje z mainstreamového pojetí komiksových hrdinů a hlavně mu dost ubližuje způsob, jakým kopíruje producentskou strategii konkurenčního studia Marvel.

Snyder tentokrát cituje z legendárních komiksů Návrat temného rytíře od Franka Millera a Smrt Supermana. Jak je ovšem u jeho filmových adaptací zvykem, z předloh přejímá pouze efektní ikonické momenty bez ohledu na jejich kontext jak v logice vyprávění, tak i v tehdejší publikační strategii. Střet Supermana s Batmanem byl například v Millerově komiksu nevyhnutelný, jelikož každý z hrdinů zastával jiné ideologické stanovisko na pozadí eskalující studené války. Ve Snyderově filmu jde naopak o křečovitou scenáristickou snahu dostat za účelem atrakce do ringu dva kladné hrdiny, jejichž vzájemná nevraživost je vyloženě směšná. Když ve Smrti Supermana kryptonský hrdina po vyčerpávajícím souboji s děsivě iracionálním zabijákem Doomsdayem zemřel, jednalo se o porušení premisy o nesmrtelnosti superhrdinů, která byla v 90. letech nezpochybnitelná, a málokdo tušil, zda se Superman opět vrátí. Ve filmu plní Supermanova smrt spíše funkci nepřekvapivého a neemotivního cliffhangeru, protože divák ví, že se Superman v pokračování vrátit musí. To, co bylo v komiksech revizionistické a novátorské, se Snyderovi daří rozmělňovat v absolutní průměrnosti. Superhrdinská symbolika je pro něj samozřejmá a automatická – nesnaží se nijak aktualizovat její obsah, což nejlépe ilustruje jeho tradiční uchopení batmanovské mytologie

Úsvit spravedlnosti také akceleruje produkční strategii, kterou dříve pomalými kroky prověřovalo studio Marvel. Zatímco Marvel své hrdiny nejdříve pečlivě představil v samostatných filmech, aby je následně spojil ve společném crossoveru Avengers, DC naopak v Úsvitu spravedlnosti uvádí nové hrdiny, kteří se teprve v budoucnosti dočkají vlastních spin-offů. Snímek se tak do značné míry obnažuje jako marketingový produkt, jehož funkce rozcestníku pro další pokračování má za důsledek rozvrat koherence děje. Batmanova snová vize apokalyptického světa například představuje vložený teaser na jedno z připravovaných pokračování, avšak nemá žádnou relevanci ke zbytku filmu.

Strategie DC jednoduše reaguje na stálou poptávku po superhrdinských filmech. Všeobecně negativní kritika a zklamání komiksových fanoušků z Úsvitu spravedlnosti (navzdory tomu, že nepředstavuje finanční neúspěch) ovšem nepřímo poukazují na rostoucí přesycenost trhu, který dospělejším divákům nenabízí rozumnou alternativu. Mimořádný divácký úspěch proto zaznamenal sebeparodický Deadpool, strefující se do příběhových klišé i producentských strategií samotného Marvelu. Snímek by sám o sobě neobstál, kdyby nebyl reakcí na obrovský divácký hlad po filmech nabourávajících superhrdinské stereotypy. Dá se očekávat, že Úsvit spravedlnosti oproti tomu představuje první z řady tuctových výrobků zahlcujících trh.