Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Podle nejnovějšího výzkumu internetové televize Netflix se její diváci dělí na ty, kteří si seriály "vychutnávají" a ty, kteří je "hltají". Pomyslná dělící čára mezi oběma póly jsou dvě hodiny kontinuálního sledování, tedy takzvaného "binge-watchingu".

Netflix ve své zprávě tvrdí, že diváci jsou nejukázněnější zejména při sledování komplexních seriálových dramat, jako je například Domek z karet, Narcos nebo Bloodline, u kterých typicky tráví méně než dvě hodiny denně. Naopak snáze prý diváky pohltí emocionálně nabité thrillery a horory jako Živí mrtví, American Horror Story nebo The Fall, které se konzumují ve větších časových úsecích najednou.

Na výsledcích a způsobu, jakým je Netflix interpretuje a předkládá veřejnosti, by nás ale mělo něco zarazit. Na levé straně stupnice, kam mají patřit "vychutnávané" seriály, se nachází několik komediálních televizních pořadů jako animovaný BoJack Horseman, Love nebo Unbreakable Kimmy Schmidt (shodou okolností všechny z původní produkce Netflixu). Ty bychom přitom těžko zařadili do kategorie komplexních dramat, která jsou natolik intelektuálně stimulující, že je po krátké době potřeba seriál vypnout a pořádně se nad sledovaným obsahem zamyslet (případně kontemplovat nad krásnou výpravou dobového seriálu typu Mad Men). Netflix ale výsledek studie vykládá tak, že tyto seriály jsou natolik prosycené ambivalentními postavami a společenskými komentáři, že i navzdory jejich komediální povaze je přímo žádoucí si je "vychutnat".

V tomto oficiálním výkladu je ale jeden podstatný zádrhel. Netflix totiž výsledky zpracoval, aniž by bral ohled na rozdílnou délku epizod vybraných seriálů. Mohlo proto dojít k tomu, že na levé straně spektra se ocitly jak komediální pořady s délkou jednoho dílu kolem 20 - 30 minut, tak složitá politická dramata jako Domek z karet s dvojnásobnou délkou epizod. U obou typů seriálů sice diváci v průměru tráví méně než dvě hodiny, ale zatímco v případě sitcomů a animovaných komedií stihnou zhlédnout až 3 - 4 epizody, v případě komplexních seriálů jsou to pouze 1 - 2 díly.

Otázkou je, proč má internetová televize potřebu prezentovat výsledky diváckého výzkumu právě tímto způsobem. Novou studii můžeme vnímat na pozadí dlouhodobé snahy Netflixu vykreslovat sledovací návyky svých uživatelů jako zdraví prospěšné a žádoucí. Netflix na jednu stranu hlásá, že binge-watching je dnes bezpochyby novou normou, na druhou stranu se ale musí potýkat z varovnými články a studiemi, podle kterých může mít kontinuální sledování audiovizuálního obsahu neblahé účinky, včetně deprese a dalších psychických poruch.

Netflix proto už v květnu 2014 rozjel ve spolupráci s magazínem Wired kampaň TV Got Better, kde se dokonce snažil nahradit negativně vnímaný výraz binge-watching, asociující nezřízenou konzumaci fast foodu, vhodnějším výrazem "feasting" ("hodování"). Následovaly další studie, podle kterých diváci u Netflixu netráví příliš mnoho času a kontinuální sledování seriálů považují za příjemný intelektuální relax.

Měření výsledků v hodinách místo v epizodách zahlazuje některé potenciálně problematické závěry. Zjištění, že uživatelé Netflixu zhlédnou až 4 seriálové epizody v kuse, mnohem spíše evokuje nezdravé návykové chování, než tvrzení o necelých dvou odsledovaných hodinách.

Zároveň zní určitě lépe teze, že ty skutečně kvalitní seriály jako Narcos nebo Domek z karet si diváci více "vychutnávají", než konstatování, že tyto pořady ve skutečnosti nejsou tak návykové, jak by se mohlo zdát. Alespoň ne v porovnání s konkurenční Quality TV typu The Fall stanice BBC.

Zveřejněný graf bychom proto neměli chápat jako objektivní zprávu o chování současných diváků, ale spíše jako součást dlouhodobé snahy Netflixu prezentovat sebe a svůj původní obsah v tom nejlepším světle.