Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Úvod

téma: Současná kamera / Lukáš Skupa / 2. 4. 2016

Uvažujeme-li o uměleckých výzvách, které mohou filmaři ve svých dílech pokořovat, či obecněji o způsobech ozvláštnění zavedených stylových postupů, jeví se kamera jako jeden z klíčových prostředků, s jejichž pomocí lze dosáhnout neotřelých nebo překvapivých výsledků. Taková schopnost u kamery vyplývá ze dvou navzájem propojených hledisek – estetického a technického, která odjakživa určovala podobu kinematografického obrazu. V současnosti však – alespoň v určitých typech tvorby – toto propojení opět výrazně vyplouvá na povrch a snad je i sebevědoměji vystavováno na odiv. Během několika uplynulých let zasáhla kinematografický obraz minimálně jedna zásadní změna – záznam na klasický filmový materiál byl téměř kompletně nahrazen digitální formou záznamu. Kameře jsme v Cinepuru věnovali téma přesně před deseti roky, kdy však projevy této postupující změny nebyly zdaleka tak zřetelné jako dnes. V aktuálním tématu proto můžeme nový stav reflektovat lépe a ptát se, jak se například stále dokonalejší vlastnosti digitální techniky či manipulace s filmovým obrazem odráží v obrazové koncepci filmů nebo v práci kameramanů. Nad ozvláštněním, podmíněným volbami estetického i technického charakteru, se zamýšlí hned úvodní text Martina Bubrína, který se věnuje problematice dlouhých záběrů, jež v některých současných hollywoodských filmech mohou fungovat coby hlavní atrakce. Ozvláštňujícími tendencemi digitální formy záznamu se zabývá i text Martina Kose, který se se snímkem Michaela Manna Ali (2001) vrací k samým počátkům testování digitálního natáčení v Hollywoodu. Příklad pokořování uměleckých výzev s využitím kamery, a to i bez ohledu na rozvíjející se možnosti digitální techniky, najdeme také v českém prostředí. Úvaha Matěj Nytry o momentálním oživení domácí filmové tvorby naznačuje, že v tomto procesu sehrává nemalou roli mladá generace kameramanů. Dále je do tématu zařazen rozhovor s Jimmym Gimferrerem, kameramanem filmů Alberta Serry, který mimo jiné představuje záležitosti dlouhého záběru ze zcela jiné perspektivy než úvodní text. V okruhu auteurů zůstává i poslední příspěvek Janise Prášila, zaměřený na dosavadní filmografii Gaspara Noého. Právě tento případ dokládá, jak může kameraman ovlivnit nejen podobu individuálního díla, ale třeba i různých vývojových stádií tvorby konkrétního režiséra.

Tento článek není k dispozici online. Můžete si jej přečíst v tištěném čísle Cinepuru.

Článek vyšel v časopise Cinepur #104, březen 2016.

V tomto čísle mimo jiné najdete... Netflix: globální, nikoliv český (Anna Krejčířová, web) • Ceny české filmové kritiky 2015 / Ocenění bez příběhu (Antonín Tesař, glosa) • Poklad / Dobrodružství uzamčené v knihách (Michal Böhm, kritika) • Digitální expresivita a dynamika pohybu v boxerském ringu / Ali Michaela Manna (Martin Kos, téma) • Star Wars Battlefront / Pohodlná nostalgie (Jan Švelch, videohra) • Editorial (Antonín Tesař, editorial) • a další.

Obsah čísla / Koupit

POSLEDNÍ ČÍSLO

#148

RUBRIKY

anketa (33) / český film (119) / český talent (39) / cinepur choice (33) / editorial (122) / fenomén (84) / festival (124) / flashback (20) / fragment (18) / glosa (244) / kamera-pero (18) / kauza (1) / kniha (135) / kritika (1135) / mimo kino (195) / novinka (835) / pojem (36) / portrét (55) / profil (102) / reflexe (27) / report (152) / rozhovor (188) / scénář (4) / soundtrack (91) / téma (1048) / televize (141) / událost týdne (296) / videohra (86) / web (46) / zoom (175)

Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Úvod

téma: Současná kamera / Lukáš Skupa / 2. 4. 2016

#148

srpen 2023

DALŠÍ ČLÁNKY

DALŠÍ Z RUBRIKY téma

DALŠÍ Z RUBRIKY

POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

RUBRIKY