Dlouhý záběr jako atrakce / Několik poznámek ke kameře v současném Hollywoodu

V době, kdy výročním oceněním americké filmové Akademie vévodí snímky jako Gravitace (Gravity, 2013), Birdman (2014) nebo REVENANT Zmrtvýchvstání (The Revenant, 2015), se můžeme ptát, nakolik významnou roli hraje v tomto jejich úspěchu náročné technické zpracování. Ačkoliv trojice zmíněných snímků do kinematografie nepřispěla příběhově či stylem vyprávění ničím radikálně novým, obrátila dlouhými komplikovanými záběry bez střihu pozornost na kameru. Je možné mluvit o popularizaci či dokonce renesanci dlouhých záběrů v hollywoodské mainstreamové tvorbě?

Dlouhé záběry rozhodně nejsou v hollywoodské kinematografii novým stylistickým prvkem.  Provaz (Rope, 1948) Alfreda Hitchcocka pracuje promyšleně s estetikou jednoho záběru, v němž je zdánlivě nasnímán. Ve skutečnosti se skládá z deseti dlouhých záběrů trvajících pět až deset minut. Jiným příkladem může být mnohokrát citovaný úvod Wellesova filmu Dotek zla (Touch of Evil, 1958), odehrávající se na americko-mexickém pohraničí – více než tříminutová kamerová jízda (tzv. tracking shot) začíná detailním záběrem na časovanou bombu a poté s využitím jeřábu pokračuje sledováním auta oběti...