Rozhovor s režisérem Miguelem Gomesem / Garážový punk portugalského filmu
Portugalsko v ekonomické i morální krizi, realitu na útesu deliria zachycuje doposud nejambicióznější projekt Miguela Gomese, šestihodinový triptych Tisíc a jedna noc, který portugalský tvůrce představil loni v Quinzaine des Rèalisateurs na canneském festivalu. Film s podtituly neklidná, zoufalá a okouzlená syntetizuje Gomesův dosavadní styl, formu i režijní vizi. Projevuje se v něm jeho inklinace k vnášení magických a pohádkových prvků do běžné reality, která charakterizuje už jeho debut Tvář jakou si zasloužíš (A Cara que Mereces, 2004) stylisticky navazující na jeho krátkometrážní filmografii takzvaných muzikálových komedií jako Meanwhile (1999), A Christmas Inventory (2000) nebo 31 (2001). Nejvýrazněji na sebe před Tisíc a jednou nocí Gomes upozornil v černobílé realistické bajce Tabu (2012) konfrontující současnost s post-imperiální nostalgií po „ztracené Africe“. Titul filmu i jeho kapitoly si režisér vypůjčil ze stejnojmenné doku-fikce Fridricha Wilhelma Murnaua.
Tisíc a jedna noc je bezprostředním produktem ekonomického, politického a společenského klimatu Portugalska v době nepopulárních a radikálních úsporných opatření během ekonomické krize...