Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Sázka na nejistotu / Čekání na ekonomický armagedon
kritika / Ondřej Pavlík / 11. 7. 2016
Dokudramata, tedy fikční filmy podle skutečných událostí stylizované na pomezí hraného filmu a dokumentu, se pravidelně stávají oběťmi zjednodušujících soudů, jejichž hlavním kritériem je pravdivostní hodnota. Argumentace, která snímek odsuzuje jako fakticky zavádějící, se pak obvykle zakládá na výtkách typu „takhle se to doopravdy nestalo“ nebo „tohle tvůrci opomenuli.“ Témuž osudu neunikla ani Sázka na nejistotu, vyprávějící o okolnostech vzniku hospodářské krize, již před šesti lety spustilo prasknutí hypoteční bubliny. Především ve finančnickém tisku se snímek režiséra Adama McKaye ocitl pod palbou proto, že zamlčel údajně klíčový podíl americké státní politiky na vzniku krize a téměř všechnu vinu svalil na chamtivé bankéře z Wall Street. Film o hrstce prozíravých investorů, „sázejících“ na kolaps obchodu s hypotékami, tak podle jeho odpůrců přiživuje falešnou domněnku, že do budoucna vše vyřeší silnější regulace bankovního trhu.
V souvislostech ekonomické diskuze se jedná o oprávněné připomínky, které ale film jako umělecké dílo zplošťují na pouhého zprostředkovatele reálných informací. Podle Stevena N. Lipkina není dokudrama jakýmsi infotainmentovým levobočkem dokumentárního filmu, který by skrze napětí a zábavu zkresloval skutečnost, ale polem pro historický argument, na němž jsme performativními prostředky přesvědčováni o určité verzi minulých událostí. Tato přesvědčovací strategie má přitom výrazně etický rozměr, zasahující do výběru materiálu i jeho zpracování. Krvavá neděle například zobrazuje tragický střet severoirských demonstrantů s britskými ozbrojenci s ohledem na předchozí zfalšované reporty, a symbolicky tak napravuje dějinnou křivdu způsobenou nevinným obětem. Schindlerův seznam, který Lipkin také zařazuje mezi dokudramata, portrétuje holokaust jako svět, z nějž zmizela mravnost, jen aby v něm byla na konci znovu obnovena.
Nalézt ztracenou etiku se pokouší i Sázka na jistotu, tentokrát ve vrcholně pragmatickém a cynickém prostředí „kasinového“ kapitalismu. Proti frajírkovským makléřům, sbírajícím tučné prémie z rizikových úvěrů, a ratingovým agenturám, odvracejícím zrak od pochybného obchodování, tu stojí svérázní oportunisté, kteří hodlají na blížícím se burzovním pádu vydělat. Prospěchářské jednání protagonistů nicméně ospravedlňuje alespoň to, že si jako jediní účastníci „cinklé“ ekonomické rulety uvědomují záporné důsledky svých akcí. Paranoidní hipík Ben Rickert okřikne radující se mladíky, že v době recese stoupá úmrtnost. Věčně nazlobený samorost Mark Baum zase otálí s prodejem svých pozic až do poslední možné chvíle. „Nejsem hrdina tohoto příběhu,“ upozorňuje v úvodu diváky jeden z inicátorů titulní „sázky“ Jared Vennett, který zároveň plní roli vypravěče.
Přímé oslovování publika je další strategií, kterou McKayův film vyjadřuje svoji morální autoritu. Vysoce sebereflexivní forma, jež prudce střídá dokumentární montáže s inscenovanými sekvencemi a promluvami postav do kamery, takřka znemožňuje sledovat snímek jako plynulé vtahující drama. „Hrdinové“ mají spíše funkci průvodců či lektorů, kteří na kuriózních, nicméně trefných příkladech vysvětlují bankéřskou hantýrku a složité finanční mechanismy. Ztotožnit se s protagonisty navíc nelze ani proto, že zejména Christian Bale a Steve Carell je svým excentrickým projevem posouvají do polohy osamělých géniů či bláznů, kteří jako výstřední maverickové dokáží vzdorovat stádovitému uvažování většiny.
Ačkoli Sázka na jistotu představuje osvěžující syntézu staršího, ale o poznání suššího dokumentu Inside Job a nezřízených hereckých bakchanálií Vlka z Wall Street, současně vyznívá jako distancovaná freak show. Oproti Krvavé neděli nebo Schindlerovu seznamu přitom McKayův snímek znamená pozoruhodnou odchylku, v níž vyprávění nesměřuje k nastolení dříve ztracené morální rovnováhy, ale spíše varuje před jejím přetrvávajícím nedostatkem. Navzdory přístupně podané lekci o zhoubných projevech současného kapitalismu ale není jasné, jak situaci nadále čelit. Úspěšní hráči, kteří v krizi berou bank, se zdají být vyšinutí stejně jako sám systém, a běžnému smrtelníkovi tak nezbývá než pasivně, byť s nově nabytými znalostmi čekat na další ekonomický armagedon.
Sázka na nejistotu (The Big Short, USA, 2015, IMDb)
Režie: Adam McKay, scénář: Adam McKay, Charles Randolph podle knihy Michaela Lewise, kamera: Barry Ackroyd, střih: Hank Corwin, hudba: Nicholas Britell, hrají: Christian Bale, Steve Carell, Ryan Gosling, Brad Pitt ad., 130 min., distribuce: CinemArt (premiéra v ČR 7. 1. 2016).
Sázka na nejistotu (The Big Short, USA, 2015, IMDb)
Režie: Adam McKay, scénář: Adam McKay, Charles Randolph podle knihy Michaela Lewise, kamera: Barry Ackroyd, střih: Hank Corwin, hudba: Nicholas Britell, hrají: Christian Bale, Steve Carell, Ryan Gosling, Brad Pitt ad., 130 min., distribuce: CinemArt (premiéra v ČR 7. 1. 2016).
Přečteno 3314x
Článek vyšel v časopise Cinepur #104, březen 2016.
Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.
Ohodnoťte článek
Zatím nikdo nehodnotil.
Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.
DALŠÍ ČLÁNKY
DALŠÍ Z RUBRIKY kritika
Hranice klimatického hraní / Terra Nil
Anatomie pádu / Spravedlnost, manželství a jeden pád z okna
KVIFF: Brutální vedro svědí a pálí jako nezhojená rána
KVIFF: Defraudanti se vtipně zpronevěřují normám žánru i práce
KVIFF: Karlovarský Toni Erdmann odbourává zábrany i bránici
DALŠÍ Z RUBRIKY
Argentinu i Batmana nabídne letošní Noir Film Festival
Přišla v noci i do Litoměřic, festval zahájí zjevení letošní sezony
Festival v Litoměřicích bude překračovat hranice
Na LFŠ přijedou Lav Diaz i Rajko Grlić
Kvíření po česku / Queer motivy ve službách „normálnosti“
Třeseme se Standou Pekárkem / Volha jako konvenční prestižní televize
POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA
KVIFF: Brutální vedro svědí a pálí jako nezhojená rána
KVIFF: Defraudanti se vtipně zpronevěřují normám žánru i práce
KVIFF: Karlovarský Toni Erdmann odbourává zábrany i bránici
RUBRIKY
anketa (33) / český film (119) / český talent (39) / cinepur choice (33) / editorial (122) / fenomén (84) / festival (124) / flashback (20) / fragment (18) / glosa (244) / kamera-pero (18) / kauza (1) / kniha (135) / kritika (1135) / mimo kino (195) / novinka (835) / pojem (36) / portrét (55) / profil (102) / reflexe (27) / report (152) / rozhovor (188) / scénář (4) / soundtrack (91) / téma (1048) / televize (141) / událost týdne (296) / videohra (86) / web (46) / zoom (175)
Tento článek vyšel v časopise Cinepur #104, březen 2016
Z obsahu tištěného čísla:
Berlinale 2016 / Právo na štěstí, právo na smutek (Aleš Stuchlý, report)
Fargo 2 / Tak to začíná, něčím docela malým (Lucie Česálková, televize)
Saulův syn / Holocaust na výbornou (Jan Kolář, kritika)
Kdo je tady distributor / Poznámky k českému distribučnímu prostředí v roce 2015 (Přemysl Martinek, glosa)
Editorial (Antonín Tesař, editorial)
Revenant: Zmrtvýchvstání / Oscara, nebo život (Martin Šrajer, kritika)