Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Sázka na nejistotu / Čekání na ekonomický armagedon
kritika / Ondřej Pavlík / 11. 7. 2016
Dokudramata, tedy fikční filmy podle skutečných událostí stylizované na pomezí hraného filmu a dokumentu, se pravidelně stávají oběťmi zjednodušujících soudů, jejichž hlavním kritériem je pravdivostní hodnota. Argumentace, která snímek odsuzuje jako fakticky zavádějící, se pak obvykle zakládá na výtkách typu „takhle se to doopravdy nestalo“ nebo „tohle tvůrci opomenuli.“ Témuž osudu neunikla ani Sázka na nejistotu, vyprávějící o okolnostech vzniku hospodářské krize, již před šesti lety spustilo prasknutí hypoteční bubliny. Především ve finančnickém tisku se snímek režiséra Adama McKaye ocitl pod palbou proto, že zamlčel údajně klíčový podíl americké státní politiky na vzniku krize a téměř všechnu vinu svalil na chamtivé bankéře z Wall Street. Film o hrstce prozíravých investorů, „sázejících“ na kolaps obchodu s hypotékami, tak podle jeho odpůrců přiživuje falešnou domněnku, že do budoucna vše vyřeší silnější regulace bankovního trhu.
V souvislostech ekonomické diskuze se jedná o oprávněné připomínky, které ale film jako umělecké dílo zplošťují na pouhého zprostředkovatele reálných informací. Podle Stevena N. Lipkina není dokudrama jakýmsi infotainmentovým levobočkem dokumentárního filmu, který by skrze napětí a zábavu zkresloval skutečnost, ale polem pro historický argument, na němž jsme performativními prostředky přesvědčováni o určité verzi minulých událostí. Tato přesvědčovací strategie má přitom výrazně etický rozměr, zasahující do výběru materiálu i jeho zpracování. Krvavá neděle například zobrazuje tragický střet severoirských demonstrantů s britskými ozbrojenci s ohledem na předchozí zfalšované reporty, a symbolicky tak napravuje dějinnou křivdu způsobenou nevinným obětem. Schindlerův seznam, který Lipkin také zařazuje mezi dokudramata, portrétuje holokaust jako svět, z nějž zmizela mravnost, jen aby v něm byla na konci znovu obnovena.
Nalézt ztracenou etiku se pokouší i Sázka na jistotu, tentokrát ve vrcholně pragmatickém a cynickém prostředí „kasinového“ kapitalismu. Proti frajírkovským makléřům, sbírajícím tučné prémie z rizikových úvěrů, a ratingovým agenturám, odvracejícím zrak od pochybného obchodování, tu stojí svérázní oportunisté, kteří hodlají na blížícím se burzovním pádu vydělat. Prospěchářské jednání protagonistů nicméně ospravedlňuje alespoň to, že si jako jediní účastníci „cinklé“ ekonomické rulety uvědomují záporné důsledky svých akcí. Paranoidní hipík Ben Rickert okřikne radující se mladíky, že v době recese stoupá úmrtnost. Věčně nazlobený samorost Mark Baum zase otálí s prodejem svých pozic až do poslední možné chvíle. „Nejsem hrdina tohoto příběhu,“ upozorňuje v úvodu diváky jeden z inicátorů titulní „sázky“ Jared Vennett, který zároveň plní roli vypravěče.
Přímé oslovování publika je další strategií, kterou McKayův film vyjadřuje svoji morální autoritu. Vysoce sebereflexivní forma, jež prudce střídá dokumentární montáže s inscenovanými sekvencemi a promluvami postav do kamery, takřka znemožňuje sledovat snímek jako plynulé vtahující drama. „Hrdinové“ mají spíše funkci průvodců či lektorů, kteří na kuriózních, nicméně trefných příkladech vysvětlují bankéřskou hantýrku a složité finanční mechanismy. Ztotožnit se s protagonisty navíc nelze ani proto, že zejména Christian Bale a Steve Carell je svým excentrickým projevem posouvají do polohy osamělých géniů či bláznů, kteří jako výstřední maverickové dokáží vzdorovat stádovitému uvažování většiny.
Ačkoli Sázka na jistotu představuje osvěžující syntézu staršího, ale o poznání suššího dokumentu Inside Job a nezřízených hereckých bakchanálií Vlka z Wall Street, současně vyznívá jako distancovaná freak show. Oproti Krvavé neděli nebo Schindlerovu seznamu přitom McKayův snímek znamená pozoruhodnou odchylku, v níž vyprávění nesměřuje k nastolení dříve ztracené morální rovnováhy, ale spíše varuje před jejím přetrvávajícím nedostatkem. Navzdory přístupně podané lekci o zhoubných projevech současného kapitalismu ale není jasné, jak situaci nadále čelit. Úspěšní hráči, kteří v krizi berou bank, se zdají být vyšinutí stejně jako sám systém, a běžnému smrtelníkovi tak nezbývá než pasivně, byť s nově nabytými znalostmi čekat na další ekonomický armagedon.
Sázka na nejistotu (The Big Short, USA, 2015, IMDb)
Režie: Adam McKay, scénář: Adam McKay, Charles Randolph podle knihy Michaela Lewise, kamera: Barry Ackroyd, střih: Hank Corwin, hudba: Nicholas Britell, hrají: Christian Bale, Steve Carell, Ryan Gosling, Brad Pitt ad., 130 min., distribuce: CinemArt (premiéra v ČR 7. 1. 2016).
Sázka na nejistotu (The Big Short, USA, 2015, IMDb)
Režie: Adam McKay, scénář: Adam McKay, Charles Randolph podle knihy Michaela Lewise, kamera: Barry Ackroyd, střih: Hank Corwin, hudba: Nicholas Britell, hrají: Christian Bale, Steve Carell, Ryan Gosling, Brad Pitt ad., 130 min., distribuce: CinemArt (premiéra v ČR 7. 1. 2016).
Přečteno 2832x
Článek vyšel v časopise Cinepur #104, březen 2016.
Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.
Ohodnoťte článek
Zatím nikdo nehodnotil.
Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.
DALŠÍ ČLÁNKY
DALŠÍ Z RUBRIKY kritika
Cannes: Trojúhelník ambicí bývalého vítěze
Cannes: Ženy spoutané korzety a šílenstvím
Lehkonohá arabeska s Gretou / Křížová výprava
Pro a proti - Francouzská depeše / Výprava na souostroví Novinařina
Pro a proti - Francouzská depeše / Wes Anderson a kapustňáci
Šmíra a hra doopravdy / Benedetta
DALŠÍ Z RUBRIKY
Lehkonohá arabeska s Gretou / Křížová výprava
Strýček Júsuke na zadním sedadle / Drive My Car
Pro a proti - Francouzská depeše / Výprava na souostroví Novinařina
Pro a proti - Francouzská depeše / Wes Anderson a kapustňáci
Zbláznil se celý svět, nebo jenom my?, ptá se festival Kino na hranici
Místo nekrologu EZ / Co taky neminout z nového čísla
Soustředěné pohledy do světa umění / Interpretace filmů Wese Andersona
POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA
Pro a proti - Francouzská depeše / Výprava na souostroví Novinařina
Modernistický vztahový test / Zrcadla ve tmě
RUBRIKY
anketa (31) / český film (116) / český talent (36) / cinepur choice (33) / editorial (115) / fenomén (83) / festival (102) / flashback (13) / fragment (18) / glosa (241) / kamera-pero (12) / kauza (1) / kniha (131) / kritika (1082) / mimo kino (189) / novinka (813) / pojem (36) / portrét (48) / profil (97) / reflexe (26) / report (144) / rozhovor (181) / scénář (4) / soundtrack (84) / téma (1007) / televize (127) / událost týdne (283) / videohra (80) / web (44) / zoom (170)
Tento článek vyšel v časopise Cinepur #104, březen 2016
Z obsahu tištěného čísla:
Kinolandie / Román o filmové zemi (David Čeněk, kniha)
Poklad / Dobrodružství uzamčené v knihách (Michal Böhm, kritika)
Dlouhý záběr jako atrakce / Několik poznámek ke kameře v současném Hollywoodu (Martin Bubrín, téma)
Digitální expresivita a dynamika pohybu v boxerském ringu / Ali Michaela Manna (Martin Kos, téma)
Psychodrama, spekulace a underground / Rozhovor s kameramanem Jimmy Gimferrerem (Martin Kudláč, téma)
Osm hrozných / Lekce dějin jako krvavých žánrových obrazů (Michal Baranovič, kritika)