Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Joy / Ekonomie dotyku

Joy / Ekonomie dotyku

kritika / Šárka Gmiterková / 10. 6. 2016

Novinka Davida O. Russella Joy se obrací k tradici jednoho pozapomenutého žánru klasického Hollywoodu, totiž k ženského filmu. Odkaz žensky vstřícných děl, ať už z 30. a 40. let 20. století nebo jejich pozdějších následovníků, představuje hlavní inspirační zdroj i klíč k její kolážovité povaze.

Ženským filmem se nemyslí autorská tvorba režisérek nebo scenáristek. Jde sice o kulturní produkt zacílený na ženské publikum, ale od autorů – mužů. Tento subžánr přitakává perspektivě hrdinky, jejíž příběh se odehrává v domácí sféře a strukturuje jej manželství, rodina a starost o blízké; často také nenaplněné ambice nebo pohnuté události. Ne všechny charakteristiky ženského filmu Russell obsáhne beze zbytku. Někdy se vůči jednotlivým atributům novátorsky vymezuje, jindy je následuje a místy snad intuitivně vyzdvihne nenápadný a spíš tušený prvek.

Ačkoliv Joy vychází ze skutečných osudů Joy Magnano, nejde tu ani tak o životopis jako o širší vyprávění o ženské emancipaci a seberealizaci. Odvážné rozkročení mezi apoteózou femininní statečnosti a jedinečným osudem avizují už úvodní titulky, přiznávající se k inspiraci všemi odvážnými ženami. Zvláště pak jedinou, jejíž jméno je vetknuto i do názvu filmu, a to v souladu s ustavenou žánrovou praxí. Nejslavnější ženské filmy vždy stavěly jméno hlavní protagonistky na odiv – například Mildred Pierce, Stella Dallas nebo Dolores Claiborne. Absence příjmení nejen v názvu, ale v průběhu celého vyprávění potvrzuje Russellovu snahu netočit biografii, ale spíš silné poselství. Režisérovi se tak povedlo vytvořit biopic, který se vyhýbá nezdravé fixaci na ústřední hrdinku, ale s únosnou mírou umělecké licence dodává jednomu životnímu osudu podobu téměř univerzálního poselství.

Kritické hlasy tvrdí, že ženské filmy pouze převrací stereotypy spojené s mužskými fikčními světy. Otevřené prostory a volný pohyb střídá ubíjející monotónnost domácnosti, namísto lineárního příběhu sledujeme náznaky obtěžkané situace a romance neznamená vítané rozptýlení, ale zpečetění osudu. Joy však dává hned v úvodu razantně najevo, že mužská ani párová perspektiva nejsou pro tento film podstatné. Malá Joy při hře s papírovými figurkami kamarádce odvětí, že prince do domečku nepotřebuje; vzápětí děj poskočí o několik let dopředu a bývalý manžel i otec hlavní hrdinky se jako nechtění spolubydlící společně ocitají ve sklepení. Absenci milostného pouta dále nahrazuje silný akcent na matrilinearitu. Joy sice vychovává dvě děti, ale výsostné pozice se ve snímku dostává hlavně její dceři; babička nám zprostředkovává všechny zásadní události v životě své vnučky a jako hlavní vypravěčka přežije i svou smrt. Tato skutečnost může na někoho působit rušivě, ale ideálně souzní s valorizovanou a nadčasově vnímanou ženskou pospolitostí.

Podobně nemotivovaná, avšak eklekticky působivá je stylová rovina filmu, přeskakující od nezvykle točené soap opery přes pohádkový vstup do příběhu v duchu bylo jednou jedno děvčátko až po mafiánsky laděné scény vyjednávání v Texasu. Přeskakování mezi různými žánry, konvencemi a hereckým ztvárněním vypadá poněkud nesourodě, ale lze jej opět vztáhnout k vyššímu cíli ocenění femininní tematiky a estetiky. Zatímco nekonečné seriály a pohádky na dobrou noc jako jediné zvládnou reflektovat dosavadní životní útrapy, jimž Joy statečně čelí, pak pouze bytostně maskulinní tropy jako zpomalená chůze nebo hrozivě potemnělý zevnějšek vyjádří nově nalezenou sílu hlavní hrdinky. Úkrok z čistě ženského univerza opět podléhá dvojímu čtení – na jednu stranu vypadává z dosavadní koncepce, na stranu druhou jde o obvyklé mimikry, které silné matriarchy přijímají ve světě podle mužských pravidel.

Mnohem subtilnější práci s odkazem ženského filmu ale představuje taktilní rozměr Joy. Tento typ snímků vždy výrazně strukturovala ekonomie dotyku, jehož prostřednictvím postavy naznačují své emoce, touhy, přání i obavy. Rukodělná činnost se v Joy neustále navrací, transformuje a cení – kouzelný mop přetaví rozdrásané ruce hlavní hrdinky v obchodní úspěch, sláva stojí a padá se schopností hvězd užívat a vypointovat ta správná gesta. A jak ukazuje finále, prosté podání ruky někdy přináší autentičtější happy end než vášnivý polibek.

Joy (USA, 2015, IMDb)
Režie a scénář: David O. Russell, kamera: Linus Sandgren, střih: Alan Baumgarten, Jay Cassidy, Tom Cross, Christopher Tellefsen, hudba: West Dylan Thordson, David Campbell, hrají: Jennifer Lawrence, Robert De Niro, Edgar Ramirez, Diane Ladd ad., 124 min., distribuce: CinemArt (premiéra v ČR 7. 1. 2016).

Joy (USA, 2015, IMDb)
Režie a scénář: David O. Russell, kamera: Linus Sandgren, střih: Alan Baumgarten, Jay Cassidy, Tom Cross, Christopher Tellefsen, hudba: West Dylan Thordson, David Campbell, hrají: Jennifer Lawrence, Robert De Niro, Edgar Ramirez, Diane Ladd ad., 124 min., distribuce: CinemArt (premiéra v ČR 7. 1. 2016).

Přečteno 3053x

Článek vyšel v časopise Cinepur #104, březen 2016.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Zatím nikdo nehodnotil.

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #145

#145

únor 2023



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Od všeho trochu moc najednou / Všechno, všude, najednou

Utama / Mezi domovem a sopkou

Království: Exodus / Von Trierův vánoční žertík z nemocnice

Zábavný – punkový, ale málo / Seriál Pistol a jeho hudba

Skandály ve službách Jejího Veličenstva / Koruna

Kvík / Až si zase příště dáte klobásku

Stane se to znova a znova / Dexter: Nová krev

BANGER. / Film, který by rád všechny pochcal


DALŠÍ Z RUBRIKY

Od všeho trochu moc najednou / Všechno, všude, najednou

Momentální fascinace a králičí nory / Editorial 145

Australská kriminální historie Justina Kurzela

Mezi konceptem a zvnitřněním aneb Jak zdokumentovat masakr

Temným lesem do hlubin / Noirové vraždy v současných severských seriálech

Místo zločinu Česko / Televizní podoby true crime

True Crime / Úvod

True crime / Fascinace zločinem jako součást zábavy


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Making Elvis Cool Again / Elvis

Sex, celebrity a video / Pam & Tommy

West Side Story v troskách / West Side Story

Stylově spíchnutá antihrdinka / Cruella

Nevidět, neslyšet a nemluvit / Asistentka


RUBRIKY

anketa (33) / český film (119) / český talent (39) / cinepur choice (33) / editorial (120) / fenomén (83) / festival (117) / flashback (18) / fragment (18) / glosa (244) / kamera-pero (17) / kauza (1) / kniha (133) / kritika (1122) / mimo kino (193) / novinka (825) / pojem (36) / portrét (53) / profil (100) / reflexe (27) / report (150) / rozhovor (187) / scénář (4) / soundtrack (89) / téma (1035) / televize (139) / událost týdne (292) / videohra (84) / web (46) / zoom (174)

Cinepur #104 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #104, březen 2016

Z obsahu tištěného čísla:

Osm hrozných / Lekce dějin jako krvavých žánrových obrazů (Michal Baranovič, kritika)

Berlinale 2016 / Právo na štěstí, právo na smutek (Aleš Stuchlý, report)

Digitální expresivita a dynamika pohybu v boxerském ringu / Ali Michaela Manna (Martin Kos, téma)

Kdo je tady distributor / Poznámky k českému distribučnímu prostředí v roce 2015 (Přemysl Martinek, glosa)

Rozhovor s režisérem Miguelem Gomesem / Garážový punk portugalského filmu (Martin Kudláč, rozhovor)

Ceny české filmové kritiky 2015 / Ocenění bez příběhu (Antonín Tesař, glosa)

+ více...