Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Joy / Ekonomie dotyku

Joy / Ekonomie dotyku

kritika / Šárka Gmiterková / 10. 6. 2016

Novinka Davida O. Russella Joy se obrací k tradici jednoho pozapomenutého žánru klasického Hollywoodu, totiž k ženského filmu. Odkaz žensky vstřícných děl, ať už z 30. a 40. let 20. století nebo jejich pozdějších následovníků, představuje hlavní inspirační zdroj i klíč k její kolážovité povaze.

Ženským filmem se nemyslí autorská tvorba režisérek nebo scenáristek. Jde sice o kulturní produkt zacílený na ženské publikum, ale od autorů – mužů. Tento subžánr přitakává perspektivě hrdinky, jejíž příběh se odehrává v domácí sféře a strukturuje jej manželství, rodina a starost o blízké; často také nenaplněné ambice nebo pohnuté události. Ne všechny charakteristiky ženského filmu Russell obsáhne beze zbytku. Někdy se vůči jednotlivým atributům novátorsky vymezuje, jindy je následuje a místy snad intuitivně vyzdvihne nenápadný a spíš tušený prvek.

Ačkoliv Joy vychází ze skutečných osudů Joy Magnano, nejde tu ani tak o životopis jako o širší vyprávění o ženské emancipaci a seberealizaci. Odvážné rozkročení mezi apoteózou femininní statečnosti a jedinečným osudem avizují už úvodní titulky, přiznávající se k inspiraci všemi odvážnými ženami. Zvláště pak jedinou, jejíž jméno je vetknuto i do názvu filmu, a to v souladu s ustavenou žánrovou praxí. Nejslavnější ženské filmy vždy stavěly jméno hlavní protagonistky na odiv – například Mildred Pierce, Stella Dallas nebo Dolores Claiborne. Absence příjmení nejen v názvu, ale v průběhu celého vyprávění potvrzuje Russellovu snahu netočit biografii, ale spíš silné poselství. Režisérovi se tak povedlo vytvořit biopic, který se vyhýbá nezdravé fixaci na ústřední hrdinku, ale s únosnou mírou umělecké licence dodává jednomu životnímu osudu podobu téměř univerzálního poselství.

Kritické hlasy tvrdí, že ženské filmy pouze převrací stereotypy spojené s mužskými fikčními světy. Otevřené prostory a volný pohyb střídá ubíjející monotónnost domácnosti, namísto lineárního příběhu sledujeme náznaky obtěžkané situace a romance neznamená vítané rozptýlení, ale zpečetění osudu. Joy však dává hned v úvodu razantně najevo, že mužská ani párová perspektiva nejsou pro tento film podstatné. Malá Joy při hře s papírovými figurkami kamarádce odvětí, že prince do domečku nepotřebuje; vzápětí děj poskočí o několik let dopředu a bývalý manžel i otec hlavní hrdinky se jako nechtění spolubydlící společně ocitají ve sklepení. Absenci milostného pouta dále nahrazuje silný akcent na matrilinearitu. Joy sice vychovává dvě děti, ale výsostné pozice se ve snímku dostává hlavně její dceři; babička nám zprostředkovává všechny zásadní události v životě své vnučky a jako hlavní vypravěčka přežije i svou smrt. Tato skutečnost může na někoho působit rušivě, ale ideálně souzní s valorizovanou a nadčasově vnímanou ženskou pospolitostí.

Podobně nemotivovaná, avšak eklekticky působivá je stylová rovina filmu, přeskakující od nezvykle točené soap opery přes pohádkový vstup do příběhu v duchu bylo jednou jedno děvčátko až po mafiánsky laděné scény vyjednávání v Texasu. Přeskakování mezi různými žánry, konvencemi a hereckým ztvárněním vypadá poněkud nesourodě, ale lze jej opět vztáhnout k vyššímu cíli ocenění femininní tematiky a estetiky. Zatímco nekonečné seriály a pohádky na dobrou noc jako jediné zvládnou reflektovat dosavadní životní útrapy, jimž Joy statečně čelí, pak pouze bytostně maskulinní tropy jako zpomalená chůze nebo hrozivě potemnělý zevnějšek vyjádří nově nalezenou sílu hlavní hrdinky. Úkrok z čistě ženského univerza opět podléhá dvojímu čtení – na jednu stranu vypadává z dosavadní koncepce, na stranu druhou jde o obvyklé mimikry, které silné matriarchy přijímají ve světě podle mužských pravidel.

Mnohem subtilnější práci s odkazem ženského filmu ale představuje taktilní rozměr Joy. Tento typ snímků vždy výrazně strukturovala ekonomie dotyku, jehož prostřednictvím postavy naznačují své emoce, touhy, přání i obavy. Rukodělná činnost se v Joy neustále navrací, transformuje a cení – kouzelný mop přetaví rozdrásané ruce hlavní hrdinky v obchodní úspěch, sláva stojí a padá se schopností hvězd užívat a vypointovat ta správná gesta. A jak ukazuje finále, prosté podání ruky někdy přináší autentičtější happy end než vášnivý polibek.

Joy (USA, 2015, IMDb)
Režie a scénář: David O. Russell, kamera: Linus Sandgren, střih: Alan Baumgarten, Jay Cassidy, Tom Cross, Christopher Tellefsen, hudba: West Dylan Thordson, David Campbell, hrají: Jennifer Lawrence, Robert De Niro, Edgar Ramirez, Diane Ladd ad., 124 min., distribuce: CinemArt (premiéra v ČR 7. 1. 2016).

Joy (USA, 2015, IMDb)
Režie a scénář: David O. Russell, kamera: Linus Sandgren, střih: Alan Baumgarten, Jay Cassidy, Tom Cross, Christopher Tellefsen, hudba: West Dylan Thordson, David Campbell, hrají: Jennifer Lawrence, Robert De Niro, Edgar Ramirez, Diane Ladd ad., 124 min., distribuce: CinemArt (premiéra v ČR 7. 1. 2016).

Přečteno 2758x

Článek vyšel v časopise Cinepur #104, březen 2016.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Zatím nikdo nehodnotil.

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #140

#140

duben 2022



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Cannes: Trojúhelník ambicí bývalého vítěze

Cannes: Ženy spoutané korzety a šílenstvím

Lehkonohá arabeska s Gretou / Křížová výprava

Pro a proti - Francouzská depeše / Výprava na souostroví Novinařina

Pro a proti - Francouzská depeše / Wes Anderson a kapustňáci

Šmíra a hra doopravdy / Benedetta

Komplikovaný vztah Kennetha Branagha a ideálu autorství

Vyrůstání z osmdesátek / Boží ruka


DALŠÍ Z RUBRIKY

Lehkonohá arabeska s Gretou / Křížová výprava

Strýček Júsuke na zadním sedadle / Drive My Car

Pro a proti - Francouzská depeše / Výprava na souostroví Novinařina

Pro a proti - Francouzská depeše / Wes Anderson a kapustňáci

Zbláznil se celý svět, nebo jenom my?, ptá se festival Kino na hranici

Místo nekrologu EZ / Co taky neminout z nového čísla

Úvod do Wese Andersona

Soustředěné pohledy do světa umění / Interpretace filmů Wese Andersona


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

West Side Story v troskách / West Side Story

Stylově spíchnutá antihrdinka / Cruella

Nevidět, neslyšet a nemluvit / Asistentka

Malé ženy v kalhotách / Malé ženy

Milostný dopis svobodě / Portrét dívky v plamenech


RUBRIKY

anketa (31) / český film (116) / český talent (36) / cinepur choice (33) / editorial (115) / fenomén (83) / festival (102) / flashback (13) / fragment (18) / glosa (241) / kamera-pero (12) / kauza (1) / kniha (131) / kritika (1082) / mimo kino (189) / novinka (813) / pojem (36) / portrét (48) / profil (97) / reflexe (26) / report (144) / rozhovor (181) / scénář (4) / soundtrack (84) / téma (1007) / televize (127) / událost týdne (283) / videohra (80) / web (44) / zoom (170)

Cinepur #104 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #104, březen 2016

Z obsahu tištěného čísla:

Hodný dinosaurus (Anna Krejčířová, mimo kino)

Dlouhý záběr jako atrakce / Několik poznámek ke kameře v současném Hollywoodu (Martin Bubrín, téma)

Star Wars Battlefront / Pohodlná nostalgie (Jan Švelch, videohra)

Naši furianti aneb Vizuální obrození českého filmu? (Matěj Nytra, téma)

Berlinale 2016 / Právo na štěstí, právo na smutek (Aleš Stuchlý, report)

Dánská dívka / Líbivý transsexuální akademismus (Ivo Michalík, kritika)

+ více...