Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Berani / Rohaté děti přírody

Berani / Rohaté děti přírody

kritika / Ivo Michalík / 27. 3. 2016

Mezi nejdiskutovanější střípky programu loňského karlovarského festivalu patřily dvě islandská komediální dramata. Vedle snímku Dagura Káriho Fúsi to byl také držitel hlavní ceny sekce Un Certain Regard na festivalu v Cannes Berani. Režisér Grímur Hákonarson navíc absolvoval jednoroční program na pražské FAMU, což ještě posílilo divácký zájem o jeho film. Hosté neznalí kontextu by z přítomnosti dvou výrazných snímků ze stejné země získat dojem, že se na Islandu probouzí výrazné filmařské hnutí. Celá věc je ale složitější.

Význam islandské kinematografie ve skandinávském rámci totiž zůstává nevelký. Baltasara Kormákura, Ragnara Bragasona a Friðrika Þóra Friðrikssona sice můžeme považovat za výrazné tvůrčí osobnosti, ale do postavení bratří Kaurismakiových, Anderse Thomase Jensena, Benta Hamera nebo Rubena Östlunda mají stále relativně daleko. Přesto se i do konzervativní české distribuce čas od času dostane svědectví o nepopiratelné kvalitě tamní produkce. Berani toto všechno nejen potvrzují, ale navíc i nepřímo metaforizují.

Jedna z nejrozšířenějších polopravd spjatých se skandinávským filmem spočívá v jeho pevném sepětí s přírodními scenériemi a tradicemi. Pro Islanďany toto kategorizování platí dvojnásob. Tvorba letos devětatřicetiletého Grímura Hákonarsona v základních znacích stvrzuje konvence spojené s islandskou, potažmo severskou kinematografií, nicméně v detailech se od nich neváhá odloučit. Jeho předchozí hraný film Říše léta vyprávěl prostinký příběh o magickém sepětí lidských osudů a generacemi tradovaných pověstí vtělených do nevzhledných kamenů. Jeho téměř pohádkové ladění determinovalo multikulturní realitu způsobem pro racionálního Středoevropana téměř neuchopitelným. Hodnoty točící se kolem rodinné pospolitosti, citů a smyslu sebeobětování dráždily svou polopatičností i absurdní vychýleností.

Berani jsou ve většině ohledů mnohem vyspělejším traktátem na velmi podobné téma. Příběh dvou postarších bratrů, kteří před čtyřiceti lety ztratili z malicherných důvodů společnou řeč a žijí de facto pouze pro svá stáda skotu, je zasazený do prostoru severského venkova.Neortodoxnost obou hrdinů dodává snímku komediální nádech a svébytnou poetiku. Výlučnost dobrovolně osamělých existencí přitom autor v prvé řadě konstatuje, nevysmívá se jí ani ji neoslavuje. Oproti svému kolegovi Benediktu Erlingssonovi a jeho nedávnému festivalovému hitu O koních a lidech volí Hákonarson sevřenější tok vyprávění a soustředí se na mnohem intimnější vhled do charakteru svých ústředních postav.

Z toho pramení ještě jeden podstatný rozdíl. Hrdinové Beranů rezignují na udržování rodinné pospolitosti. Své rodiče si nejspíš nepamatují a cestu k sobě navzájem nehledají. Nakonec se po ní sice vydají, ale na základě vypočítavé motivace. Poslední kusy slavného stáda pro ně mají cenu stavějící jakoukoli křivdu na vedlejší kolej. Kritický okamžik dokáží zvládnout pouze společně a nikdo jiný není v tu chvíli po ruce. Na konci násilně znovuobnoveného svazku si nepředstavují objetí a znovunalezení společné řeči. Chtějí pouze za každou cenu dostát pokračování tradice, spjaté stejně tak s historií svých životů jako s ustálenými pořádky typickými pro Island mimo kosmopolitní Reykjavík. Životní pouť Kiddiho a Gummiho se tak blíží té, pro kterou se rozhodnou senioři z klasické Friðrikssonovy baladické road movie s výmluvným názvem Děti přírody.

Té se ostatně podobá i mnohými publicisty kritizovaný závěr snímku. Injekce čisté lyriky do srdce dosavadní strohé kostry může působit příliš nepatřičně. Jenže s tím, co se podle nepsaných pravidel filmového severského dramatu aktuálně nosí, si Hákonarson hlavu neláme. Od Říše léta udělal v tomto směru každopádně znatelný pokrok, a byť podobné tvrzení vždycky zavání banalitou, sledování dalšího směřování tohoto bytostně islandského tvůrce může být ještě zajímavé.

Berani (Hrútar, Island, Dánsko, Norsko, Polsko, 2015, IMDb)
Režie a scénář: Grímur Hákonarson, kamera: Sturla Brandth Grøvlen, střih: Kristján Loðmfjörð, hudba: Atli Örvarsson, hrají: Sigurður Sigurjónsson, Theodór Júlíusson, Charlotte Bøving, Jon Benonysson, Gunnar Jónsson ad., 93 min., distribuce: Aerofilms (premiéra v ČR 12. 11. 2015).

Berani (Hrútar, Island, Dánsko, Norsko, Polsko, 2015, IMDb)
Režie a scénář: Grímur Hákonarson, kamera: Sturla Brandth Grøvlen, střih: Kristján Loðmfjörð, hudba: Atli Örvarsson, hrají: Sigurður Sigurjónsson, Theodór Júlíusson, Charlotte Bøving, Jon Benonysson, Gunnar Jónsson ad., 93 min., distribuce: Aerofilms (premiéra v ČR 12. 11. 2015).

Přečteno 3592x

Článek vyšel v časopise Cinepur #103, únor 2016.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Zatím nikdo nehodnotil.

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #144

#144

prosinec 2022



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Utama / Mezi domovem a sopkou

Království: Exodus / Von Trierův vánoční žertík z nemocnice

Zábavný – punkový, ale málo / Seriál Pistol a jeho hudba

Skandály ve službách Jejího Veličenstva / Koruna

Kvík / Až si zase příště dáte klobásku

Stane se to znova a znova / Dexter: Nová krev

BANGER. / Film, který by rád všechny pochcal

Trojúhelník smutku / Škodolibá plavba společenskými hierarchiemi


DALŠÍ Z RUBRIKY

144 Editorial

Candyman. Candyman. Candyman. Candyman… Candyman Candyman

Životopis ve čtyřech aktech / Portrét Nagisa Óšima

Blondýnka / Páni mají raději oběti

Rimini / 41⁄2

Úvod k tématu Devadesátky

R.N.M. / Člověk člověku medvědem

Znamení doby / Kolaps a apokalypsa v kinematografii devadesátých let


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Větší šachovnice, slabší figurky / Takové krásné šaty

Pokecali ještě parádněji / Chata na prodej

Když zrůdy truchlí / Fantastická žena

Láska mezi kapkami zvířecí krve / O těle a duši

Naděje na konci světa lidí / Válka o planetu opic


RUBRIKY

anketa (32) / český film (119) / český talent (39) / cinepur choice (33) / editorial (119) / fenomén (83) / festival (117) / flashback (17) / fragment (18) / glosa (243) / kamera-pero (16) / kauza (1) / kniha (132) / kritika (1116) / mimo kino (192) / novinka (825) / pojem (36) / portrét (52) / profil (100) / reflexe (27) / report (150) / rozhovor (187) / scénář (4) / soundtrack (88) / téma (1029) / televize (138) / událost týdne (291) / videohra (83) / web (46) / zoom (174)

Cinepur #103 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #103, únor 2016

Z obsahu tištěného čísla:

Nejlepší filmy roku 2015 (Redakce, anketa)

Arnaud Desplechin, le patron (Jakub Felcman, portrét)

LEFFEST 2015 / O hostiteli a hostech (Matěj Nytra, report)

Filmoví a televizní upíři 21. století / Ne/mrtvým lásku neupírej (Iva Baslarová, téma)

Hororové principy filmů Guillerma del Tora / Monstrozita řádu (Anna Krejčířová, téma)

Most špionů / Právník, který přišel do chladu (Antonín Tesař, kritika)

+ více...