Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Hunger Games: Síla vzdoru 2. část / Katniss, bohyně plodnosti

Hunger Games: Síla vzdoru 2. část / Katniss, bohyně plodnosti

kritika / Šárka Gmiterková / 14. 4. 2016

Závěrečný díl filmové tetralogie Hunger Games stvrzuje rozkolísanost celé série . Druhá část cyklu s podtitulem Vražedná pomsta pouze zlehka variovala ustavující snímek násobením již známých motivů. Od rebelie jednotlivce jsme se dostali ke vzpouře celých skupin, namísto standardních hladových her se pořádalo jubilejní klání a slavnostní šaty hlavní hrdinky s sebou nenesly jen popelkovský motiv, ale dorostly do mocného transformačního symbolu. Loni uvedená první polovina finální epizody Síla vzdoru dosavadní tón radikálně změnila a spíš než chytře nakombinovanou akční směs různorodých vlivů a aluzí nabízela poněkud trpkou poému o revolučním boji jako účelu světícím všechny prostředky. Závěr série pak ústí do tradicionalistického vyznění, když v několika záběrech odkrývá také cíl revoluce, o němž se v průběhu strategických porad a deklamování bojových hesel příliš nemluví. Esenciální výjevy, ukazující Katniss v souladu s tradičními a až naivně prezentovanými představami o ženském poslání totiž sráží její auru amazonky a tomboy dívky na rovinu pouhého převleku.

Popelkovský motiv, slibující proměnu nepřikrášlené dívky v oslnivou mladou ženu pomocí šatů a stylingu, tak v sérii nakonec vyznívá spíš jako další falešná PR strategie než coby prostředek zobrazení výrazného kvalitativního předělu v životě hrdinky. Vnější proměna nestvrdí mužův zájem ani nezaručí štěstí navěky. Femininitu tato série prezentuje jako sérii masek anebo fází, jimiž by si každá mladá žena měla v cestě za dospělostí projít. Hunger Games tedy někteří mohou brát jako akční film, jiní jako blockbuster koketující s motivem společenské vzpoury, avšak poslední díl definitivně stvrzuje linii vyprávění o dívčím dospívání. Film se tak, podobně jako kniha, navrací k leitmotivu první epizody, totiž že privilegium soukromé existence v ústraní je zapotřebí tvrdě vybojovat.

Přestože řadu motivů , například ideologii vládnoucího Kapitolu nebo cíle povstalců mimo svržení vládnoucího režimu, filmová série pouze naznačuje dají se některé významy dešifrovat na rovině výpravy a kostýmových strategií. Jak již bylo řečeno, Hunger Games přitakávají symbolickému přesahu šatů, avšak s přímým vlivem na život jejich nositelky je to diskutabilní. Katniss totiž transformační potenciál oděvů nikdy plně nedocení a nedokáže s ním sama pracovat. Naopak, do připravených svršků ji vždy někdo obleče a pečlivě zvolené ustrojení naaranžuje; kostým tak v důsledku slouží jako další důkaz podporující latentní pasivitu hrdinky. Šaty rovněž avizují varovné sbližování stávajícího režimu a rebelů pod vedením prezidentky Coinové. Vládu prezidenta Snowa charakterizuje obrat do minulosti, neboť elity Kapitolu se nestylizují do futuristicky čistých linií a střihů, ale provází je spíš fascinace dandysmem a přebujelou linií a 30. a 40. let 20. století, to vše v křiklavých acidových barvách. Vizuální dekadenci Kapitolu pak vyvažuje militaristický režim 13. okrsku, který své příslušníky šatí jako pouhé jednotky sloužící vyššímu celku, tedy uniformně, šedivě a funkčně. Utopické rovnostářské režimy často své obyvatele halí do nepříliš nápaditých, asketických oděvů, neboť takto unifikovaný vzhled alespoň navenek setře nechtěné a umělé bariéry jako třídu nebo gender. Pro Hunger Games však šedý minimalismus představuje jinou verzi alarmujícího extrému. Oba systémy, vojensky disciplinovaný i požitkářsky zhýralý, nepřipouštějí individuální vyjádření, protože vše musí sloužit potřebám nebo potěše mas. Vzhledem k tomu, že rétorika série nevolá ani tak po pluralitě a/nebo rovnosti, ale spíš ve finále ustavuje klid na práci a rodinu, připomíná Katniss v těchto záběrech new age verzi bohyně úrody a plodnosti.

Hunger Games nikdy neskrývaly svou romantickou linku, ale pojednávaly o ní velmi subtilně a v kontextu dalších podstatných motivů. Je pochopitelné, že v záplavě aktuálních young adult fikcí, nabízejících bezútěšný svět dystopických vizí a rozostřené hranice mezi dobrem a zlem, představuje nekomplikovaný happy end nutnost. Nicméně rozpor mezi Katniss v průběhu série a v jejím závěru je natolik markantní, že celou tetralogii redukuje na jedno z promo videí, tentokrát na téma silné a sofistikované ženské hrdinky.

Hunger Games: Síla vzdoru 2. část (The Hunger Games: Mockingjay - Part 2, USA, Německo, 2015, IMDb)
Režie: Francis Lawrence, scénář: Peter Craig, Danny Strong podle románu Suzanne Collins, kamera: Jo Willems, střih: Alan Edward Bell, Mark Yoshikawa, hudba: James Newton Howard, hrají: Jennifer Lawrence, Josh Hutcherson, Liam Hemsworth, Woody Harrelson ad., 137 min., distribuce: Forum Film CZ (premiéra v ČR 19. 11. 2015).

Hunger Games: Síla vzdoru 2. část (The Hunger Games: Mockingjay - Part 2, USA, Německo, 2015, IMDb)
Režie: Francis Lawrence, scénář: Peter Craig, Danny Strong podle románu Suzanne Collins, kamera: Jo Willems, střih: Alan Edward Bell, Mark Yoshikawa, hudba: James Newton Howard, hrají: Jennifer Lawrence, Josh Hutcherson, Liam Hemsworth, Woody Harrelson ad., 137 min., distribuce: Forum Film CZ (premiéra v ČR 19. 11. 2015).

Přečteno 2336x

Článek vyšel v časopise Cinepur #103, únor 2016.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Zatím nikdo nehodnotil.

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #125

#125

říjen 2019



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Pohádka o Eltonovi / Rocketman

Ingimundur staví dům / Bílý bílý den

Almodóvarovy vycpávky / Bolest a sláva

Eastwoodovo Carpe diem! / Pašerák

Bumtarata bum bum bum / The Beach Bum

Nůž na stereotypy / Ostrým nožom

Jak nežít v mistrovském díle / Skleněný pokoj

Hands Across (Black) America / My


DALŠÍ Z RUBRIKY

Úvod k tématu: Rumunská nová vlna

Angela Schanelec chystá moderní převyprávění mýtu o Oidipovi

Všichni v naší rodině / Poznámky k vlně i nevlně

La Gomera / Komedie svědomí i evropský film par excellence

Sám proti systému / Rumunská nová vlna a umlčovaná minulost

Odvážní se nevzdávají / Rumunské kino od starověku do konce druhého tisíciletí

Z bodu nula na západ od Bukurešti / Vznik a vývoj rumunské nové vlny

Jak navždy zůstat v roce 1969 / Tenkrát v Hollywoodu


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Hádej, kdo se bude bát na večeři / Uteč

…a pátá loď je fantazie / Pátá loď

Joy / Ekonomie dotyku

Muž na laně / Nostalgie po ztracené dominantě

Amy / Neschopnost odvrátit zrak


RUBRIKY

anketa (24) / český film (83) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (121) / editorial (99) / fenomén (73) / festival (88) / fragment (18) / glosa (213) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (118) / komiks (10) / kritika (813) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (731) / objev (3) / pojem (36) / portrét (12) / profil (106) / reflexe (24) / report (111) / rozhovor (161) / scénář (4) / soundtrack (46) / téma (905) / televize (104) / tisková zpráva (1) / událost týdne (239) / výstava (1) / video (2) / videoart (16) / videohra (63) / web (42) / zoom (158)

Cinepur #103 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #103, únor 2016

Z obsahu tištěného čísla:

What the Björk! (Jiří Špičák, soundtrack)

Kim Čong-il uvádí / Učitelka Čchö, režisér Sin a bonviván Kim (Jaromír Blažejovský, kniha)

Kašpárci, bohové a vrazi aneb Jak gore ke krvi přišel (David Čeněk, téma)

Show Me a Hero / Zlá sudba amerického starosty (Antonín Tesař, televize)

Rozhovor s Benem Riversem / Spojování vrstev (Matěj Nytra, rozhovor)

Láska z Khon Kaen / Pod přívětivým úsměvem (Sylva Poláková, kritika)

+ více...