Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Steve Jobs / (Sebe)prezentace ve třech jednáních

Steve Jobs / (Sebe)prezentace ve třech jednáních

kritika / Jan Kolář / 3. 3. 2016

Ze všech zúčastněných tvůrců se na výsledné podobě filmu Steve Jobs projevuje nejvýrazněji rukopis jeho scenáristy Aarona Sorkina. Původně náhodná zakázka, kterou přijal od Universal Pictures, se zpětně jeví jako přirozené rozšíření Sorkinovy série svérázných biografických portrétů (od Soukromé války pana Wilsona a The Social Network po Moneyball), v nichž jsou charaktery mnohdy stále ještě žijících protagonistů představovány skrze několik málo okamžiků, které prožili. Všechny proto místo životopisných dokumentů připomínají spíše shakespearovské divadelní hry.

V případě Steva Jobse je teatrální stylizace nejvýraznější. Nejenže se film rozpadá do tří stejně dlouhých a zřetelně oddělených „jednání“ zachovávajících vedle jednoty místa a času i stejný půdorys, stejnou skladbu a dokonce i stejné pořadí vstupujících aktérů. Kromě toho jejich děj tvoří výhradně kumulované repetitivní série dialogických soubojů, jejichž dikce, rytmus i duchaplnost působí přirozeně jen mezi divadelními kulisami. Všechny se ostatně odehrávají na jevišti a v zákulisí sanfranciské Opery a Symphony Hall, v nichž Jobs v letech 1984, 1988 a 1998 slavnostně představoval první generaci Macintoshe, počítač NeXT a nakonec i iMac.

Diachronní linie vymezená starty dvou (z perspektivy filmu) mimořádně neúspěšných a jednoho triumfálně úspěšného produktu ovšem namísto výrazného narativního oblouku představuje jen pomocný rámec pro trojí symetrické „testování“ maniakálního charakteru muže, který je posedlý sám sebou a svými představami o vlastním životním poslání. Jobsův strach ze ztráty absolutní kontroly, autonomie a prosazení vlastních konceptů se vine jak koncepčním spory o tom, zda vytvářet otevřený či uzavřený počítačový systém, tak mocenskými boji s vedením Applu. Nejvýrazněji se ale projevuje v opakovaných střetech titulní postavy s jeho úhlavní nemesis – dospívající dcerou, kterou narozdíl od dokonalého počítače nelze kontrolovat a jejíž existenci by právě proto Jobs ze svého života raději vytěsnil.

Víc než o skutečném zakladateli Applu vypovídá tento portrét o Sorkinově umanutém průzkumu vlastních témat. Všechny projekty, na nichž se autorsky podílel, spojuje téma inscenace, přetvářky a identity; ve všech si jejich protagonisté musejí nasazovat masky a osvojovat nepřirozená gesta, která po nich vyžaduje specifická komunikační a performativní situace – soudní líčení, politické jednání nebo televizní vysílání. Všechny Sorkinovy postavy neustále hrají, obrazně i doslova: jejich životy sestávají z ustavičného předstírání a jejich tváře srůstají s nacvičenými grimasami, díky nimž sklízejí ovace a ztrácejí svou původní identitu. Jobs, jehož úspěch je úzce spojen s uměním (sebe)prezentace a jehož totožnost je v očích většiny světa provázaná s produkty, které vytvářel, se v tomto ohledu jeví jako dokonalý sorkinovský hrdina.

Problém Steva Jobse ale spočívá v rozporu mezi Sorkinovským konceptuálním, analytickým scénářem a režisérským přístupem Dannyho Boyla. I Boyle je posedlý teatralitou, ale narozdíl od Sorkina jej na ní nezajímá dialektika pravdy a lži, nýbrž spektákl. Místo aby manipulativní techniky divadla, brandingu a marketingu odhaloval, ochotně a poučeně je aplikuje. V jeho zběsile ubíhajícím „recitálu“ není ani jedno hluché místo, a proto – jako v každé správné prezentaci – ani prostor pro otázky. Zatímco Sorkin má tendenci mediální zkratky dekonstruovat, Boyle je zesiluje a využívá. Oproti antinarativnímu pojetí scénáře, které klade důraz na cyklický charakter lidské existence vymezené opakovaným řetězce stále stejných chyb a konfliktů, nabízí Boyle divákům dokonale namazaný stroj na emocionální hygienu – houpačku, jež kmitá od znechucení hlavním hrdinou až k závěrečným slzám dojetí, které příznačně nevyvolá vyprávění nebo vhled do komplikované psychiky muže, který z počítačů učinil součást popkultury. Iluze soucitu, jež se publika zmocňuje v posledních záběrech filmu, je jen výsledkem virtuózní montáže ikonických obrazů a replik, jež mají potenciál stát se univerzálními memy, sestříhaných v rytmu popové hymny od The Maccabees.

Stevu Jobsovi by se Steve Jobs jistě líbil. Jeho skutečným autorem totiž není nikdo jiný než on sám a jeho marketingový tým.

Steve Jobs (USA, 2015, IMDb)
Režie: Danny Boyle, scénář (na motivy knihy Waltera Isaacsona): Aaron Sorkin, kamera: Alwin H. Küchler, střih: Elliot Graham, hudba: Daniel Pemberton, hrají: Michael Fassbender, Kate Winslet, Michael Stuhlbarg, Seth Rogen, Jeff Daniels, Katherine Waterston ad., 122 min., distribuce: Cinemart (premiéra v ČR 12. 11. 2015).

Steve Jobs (USA, 2015, IMDb)
Režie: Danny Boyle, scénář (na motivy knihy Waltera Isaacsona): Aaron Sorkin, kamera: Alwin H. Küchler, střih: Elliot Graham, hudba: Daniel Pemberton, hrají: Michael Fassbender, Kate Winslet, Michael Stuhlbarg, Seth Rogen, Jeff Daniels, Katherine Waterston ad., 122 min., distribuce: Cinemart (premiéra v ČR 12. 11. 2015).

Přečteno 1839x

Článek vyšel v časopise Cinepur #103, únor 2016.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
3.7 /3

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.

Hodnocení filmu

Steve Jobs

****  CINEPUR (1.7)

****  ČTENÁŘI (4)


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #110

#110

duben 2017



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

American Honey / Leporelo sociální lyriky

Snowden / Velký bratr tě sleduje

Příchozí / Test hollywoodské gramatiky

Noční zvířata / Glamour estetika a žánrová transgrese

Frankofonie / Cesty umění

Rogue One / Ukradené plány na Star Wars pro dospělé

Červená želva / Sen o globálním jazyku

Paterson / Paterson z Patersonu


DALŠÍ Z RUBRIKY

Nejlepší filmy roku 2016

Síla boxovat, síla prohrávat / Nejšťastnější den v životě Olliho Mäkiho

Život přečerpán / Já, Daniel Blake

Legion / Přivrácená strana superhrdinské televize

Cannes: Dva týdny režisérů zahájí nový film Claire Denis

James Gray a Brad Pitt se společně vydají na Neptun

Scorseseho zabřednutí do křesťanské bažiny / Mlčení

Do Cannes se probojoval krátký slovenský film Atlantída, 2003


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

American Honey / Leporelo sociální lyriky

Saulův syn / Holocaust na výbornou

Dheepan / Obrazy k neuvěření

Následky lásky / Dumy znuděného křížovkáře

Camille Claudel 1915 / Neúprosná symetrie


RUBRIKY

anketa (21) / český film (62) / český talent (32) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (116) / editorial (84) / fenomén (65) / festival (43) / fragment (18) / glosa (209) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (108) / komiks (9) / kritika (677) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (540) / objev (3) / pojem (36) / portrét (2) / profil (91) / reflexe (24) / report (89) / rozhovor (147) / scénář (4) / soundtrack (30) / téma (814) / televize (77) / tisková zpráva (1) / událost týdne (171) / video (2) / videoart (16) / videohra (48) / web (36) / zoom (146)

Cinepur #103 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #103, únor 2016

Z obsahu tištěného čísla:

Tomáš Svoboda / Jako film (Sylva Poláková, český talent)

Neutečeš (Matěj Nytra, dvd)

Tělesné horory Hélène Cattet a Bruna Forzaniho / Dualita slasti a utrpení (Michal Böhm, téma)

Kašpárci, bohové a vrazi aneb Jak gore ke krvi přišel (David Čeněk, téma)

Star Wars: Síla se probouzí / Nejlepší z možných předalekých galaxií (Daniel Řehák, kritika)

Hunger Games: Síla vzdoru 2. část / Katniss, bohyně plodnosti (Šárka Gmiterková, kritika)

+ více...