Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Láska z Khon Kaen / Pod přívětivým úsměvem

Láska z Khon Kaen / Pod přívětivým úsměvem

kritika / Sylva Poláková / 27. 4. 2016

Pro přívětivost a uvolněnost, které jsou charakteristické pro thajskou kulturu, mají samotní Thajci speciální výraz kwan sabai. Filmy Apichatponga Weerasethakula ale ukazují, že tato uvolněná přívětivosti nemůže být lékem na všechny společenské neduhy. Je třeba vidět za mírné tempo vyprávění, melodické dialogy a dlouhé záběry jeho filmů a spatřit tam dávky melancholie, podrývačného humoru, erotický podtext i tlumené projevy agrese. Ve snímku Láska z Khon Kaen se Weerasethakul vrací do svého rodného města, kde žil se svými rodiči, kteří se živili jako lékaři, poblíž zdejší nemocnice. Snímek je proto naplněn obrazy nemocničních lůžek, ale také filmovými scénami z hollywoodských trháků, na které se režisér chodíval dívat na americkou vojenskou základnu, jež v sedmdesátých letech sloužila k boji s komunistickými guerillami.

Základní dějová linie filmu má předobraz v pouhých několik let staré novinové zprávě o nemocnici na severu Thajska, která musela dát čtyřicet vojáků do karantény kvůli záhadné nákaze. Weerasethakulovi tato zpráva posloužila k dílem smyšlenému a dílem reálně ukotvenému příběhu o dobrovolné ošetřovatelce Jenjiře, která dochází k jednomu vojákovi do provizorní nemocnice zbudované v bývalé škole, kde leží muži trpící zvláštní spavou nemocí. Vojáky chodí navštěvovat rodiny, kterým kontakt se spícími zprostředkovává mladá žena Keng obdarovaná schopností telepatie. Jenjira, která jako dívka klimbala ve školní lavici přímo na místě, kde teď tvrdě spí jeden z vojáků jménem Itta, začíná nejen díky Keng rozumět zdejší záhadě, která má co do činění s neklidnými duchy místa. Jenjira zjišťuje, že navenek dřímající pacienti jsou kýmsi během svého nedobrovolného snění „vysáváni“. Paralelně s odkrýváním záhady se rozvíjejí vztahy mezi jednotlivými postavami, přičemž není do posledního momentu jisté, který směr, respektive, která dvojice postav určí podobu latentně milostné roviny snímku. Zdá se, že nebude jednoznačně naplněno žádné milostné klišé.

Příběh, jenž se blíží pohádkovému vyprávění, má však zřetelné vazby k realitě současného Thajska, které se zmítá mezi politickými převraty a panuje v něm cenzura. Pohádková až hororová metafora je Weerasethakulovým způsobem, jak cenzuru obejít, i tvůrčím rozhodnutím, v němž prozrazuje svoji zálibu v žánrové kinematografii i televizní produkci, která také formovala jeho estetickou zkušenost. Ačkoli jde o jeden z nejlineárněji vyprávěných Weerasethakulových filmů, důležitou se tu jeví víra v paralelní světy, které se mohou vzájemně ovlivňovat. Zvláštní význam mají také na první pohled nesouvisející záběry nebo zdánlivě neopodstatněné scény, které dělí jinak kontinuálně odvíjený děj a fungují jako mementa i groteskní uvolnění.

Weerasethakulovi se jako jednomu z mála tamních režisérů podařilo natáčet mimo sešněrovaný thajský filmový průmysl. V roce 1999 založil vlastní produkční filmovou společnost Kick the Machine Films a své snímky realizuje za přispění zahraničních koprodukcí, které se mu daří navazovat na základě řady ocenění z mezinárodních filmových festivalů a uměleckých přehlídek. V Lásce z Khon Kaen si dovolil narážku na thajský kinematografický průmysl – jedná se o scénu z kina, kde jsou lidé hypnotizovaní jakýmsi filmovým sestřihem, z něhož je poznat žánrová převaha hororů a milostných romancí, které jsou vzdálené aktuálním tématům thajské společnosti. Scéna funguje jako předěl mezi tápáním a prozřením, kdo a kým je v tomto domněle nekonfliktním provinčním městě využíván, přičemž je zřejmé, že režisér má na mysli nejen oněch pár somnambulních vojáků.

Weerasethakul jemně a s vtipem rozpouští okouzlující úsměv zvaný kwan sabai, ale nenahrazuje jej trpkým úšklebkem. V Lásce z Khon Kaen ukazuje upřímnější podobu uvolněné přívětivosti. Nalézá ji v pojetí lásky, která nezná věkových, genderových, kulturních a dokonce ani časoprostorových omezení. Neodděluje od sebe žádné projevy lásky, jako jsou erotika, přátelství, respekt, vděk, soucit, zaujetí. Všichni jsou jí schopni a všichni jsou její součástí navzdory aktuálnímu společensko-politickému nastavení.

Láska z Khon Kaen (Rak Ti Khon Kaen, Thajsko, Velká Británie, Francie, Německo, Malajsie, 2015, IMDb)
Scénář a režie: Apichatpong Weerasethakul, kamera: Diego Garcia, střih: Lee Chatametikool, hrají: Pongpas Widner, Banlop Lomnoi, Jarinpattra Rueangram, Petcharat Chaiburi ad., 122 min., distribuce: Artcam (premiéra v ČR 17. 12. 2015).

Láska z Khon Kaen (Rak Ti Khon Kaen, Thajsko, Velká Británie, Francie, Německo, Malajsie, 2015, IMDb)
Scénář a režie: Apichatpong Weerasethakul, kamera: Diego Garcia, střih: Lee Chatametikool, hrají: Pongpas Widner, Banlop Lomnoi, Jarinpattra Rueangram, Petcharat Chaiburi ad., 122 min., distribuce: Artcam (premiéra v ČR 17. 12. 2015).

Přečteno 1904x

Článek vyšel v časopise Cinepur #103, únor 2016.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
2 /2

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.

Hodnocení filmu

Láska z Khon Kaen

****  CINEPUR (3.6)

****  ČTENÁŘI (4)


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #126

#126

prosinec 2019



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Král strašidelného údolí / Lví král

Větší šachovnice, slabší figurky / Takové krásné šaty

V krajině půlnočního slunce / Slunovrat

Svět, o který se můžeme pořezat / Tiché doteky

Born To Be Wild / Narušitel systému

Harry Callahan antikomunismu / Staříci

Příliš ostré světlo / Budiž světlo

Čtyři vraždy stačí, Fritzoušku / U Zlaté rukavice


DALŠÍ Z RUBRIKY

Ve středu začíná festival krátkometrážních snímků v Praze

Konec seriálu Mindhunter? Třetí řadu Netflix odložil na neurčito

Z Parazita bude minisérie, Pon Džun-ho o projektu jedná s HBO

Smíření s džihádem a s pubertou / Mladý Ahmed

Chystá se film o Dylanovi, zpěváka ztvární Timothée Chalamet

Na Berlinale mají nakročeno Tsai Ming-Liang a Jia Zhangke

Králové a slouhové v zadrátovaných bažinách / Král Šumavy

Vymítač předsudků / Antologie města duchů


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Tomáš Svoboda / Jako film

Vladimír Turner / Vagantem v telekomunikačním věku

Film o životě / Jako z filmu

Macula / Prchavá monumentalita

Markéta Lisá / Omylné a proto uhrančivé


RUBRIKY

anketa (24) / český film (90) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (121) / editorial (100) / fenomén (73) / festival (88) / fragment (18) / glosa (213) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (119) / komiks (10) / kritika (823) / minikritika (113) / nekrolog (1) / novinka (751) / objev (3) / pojem (36) / portrét (13) / profil (107) / reflexe (24) / report (112) / rozhovor (164) / scénář (4) / soundtrack (47) / téma (912) / televize (106) / tisková zpráva (1) / událost týdne (250) / výstava (1) / video (2) / videoart (16) / videohra (64) / web (42) / zoom (159)

Cinepur #103 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #103, únor 2016

Z obsahu tištěného čísla:

Rozhovor s Benem Riversem / Spojování vrstev (Matěj Nytra, rozhovor)

Nejlepší filmy roku 2015 (Redakce, anketa)

Tři vzpomínky / Přibarvení ztraceného času (Matěj Nytra, kritika)

Most špionů / Právník, který přišel do chladu (Antonín Tesař, kritika)

Neutečeš (Matěj Nytra, dvd)

Ejzenštejn v Guanajuatu / Fucking and dying in Mexico (Martin Šrajer, kritika)

+ více...