Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Ejzenštejn v Guanajuatu / Fucking and dying in Mexico

Ejzenštejn v Guanajuatu / Fucking and dying in Mexico

kritika / Martin Šrajer / 18. 5. 2016

„A large amount of cinema is about fucking and dying.“ Těmito lakonickými slovy vyjádřil Peter Greenaway své přesvědčení, že dvěma hybnými silami kinematografie jsou sex a smrt. A kolem těchto dvou krajních pólů lidské existence se také rozhodl vystavět příběh o pozdním procitnutí legendárního sovětského montážníka Sergeje Ejzenštejna. Pozornost zaměřil na období, kdy měl Ejzenštejn natočit dokumentární film o Mexiku. Avšak namísto toho aby režíroval, vychutnává si Ejzenštejn v Mexiku horkou tekoucí vodu, doceňuje projímavé účinky tamější kuchyně a zejména objevuje svou (homo)sexualitu. Po celou dobu tělesná slast zároveň v souladu s úvodním Greenawayovým citátem slouží jako připomínka rozkladu a zániku všeho živého. Svého mexického milence Palomina Ejzenštejn označuje za průvodce podsvětím, během pohlavního styku spolu vedou dialog o syfilidě a postelovým hrátkám se v jedné scéně oddávají převlečeni za kostlivce.

Iniciační sexuální scéna umístěná přesně doprostřed stominutového snímku je zjevně obrazem zlomu, jaký pobyt v Guanajuatu zřejmě představoval pro Ejzenštejnův soukromý život i filmovou kariéru. Její umístění stvrzuje Greenawayovu slabost pro symetrické kompozice, odůvodněnou zde také Ejzenštejnovým dialektickým přístupem k filmové formě. Sexuální touha je katalyzátorem dění v první polovině filmu, samotný sex pak v té druhé. Druhá polovina je temnější variací vizuálních motivů, stylistických postupů a situací z poloviny první. V ní životem překypující filmař připomíná produkt slavné futuristické Továrny excentrického herce. Zvučný projev, energický pohyb a divadelní gesta z něj dělají entitu vyplňující veškerý prostor, současně režiséra i hlavního představitele okázalého divadelního představení pro mexické publikum. Jeho elánu odpovídají frenetické skoky v čase a prostoru, doprovázené nepřeberným množstvím ilustrativních nediegetických vsuvek. Od druhé poloviny, kdy kontrolu nad Ejzenštejnovým životem přebírá pud smrti, je film vyprávěn soustředněji v několika dlouhých blocích, respektujících jednotu času a místa. Kromě toho, že nápadná změna rytmu a tonality odráží rozjímavější rozpoložení protagonisty, zároveň vede naši pozornost k paralelismu coby základnímu principu výstavby zdejšího filmového světa.

Vnitřní drama a intelektuální náboj dodává filmu zejména konfrontace dvou rozdílných přístupů k organizaci natočeného materiálu. Kauzální spojování událostí za účelem sestavení koherentní fabule nenabízí takovou diváckou satisfakci jako hledání paralel a sledování toho, jak ústřední motivy filmu mění svou funkci. Téměř každý prvek vyprávění, pornografické kresby, velký detail mouchy nebo zdánlivě bezvýznamný záběr zavazovaných tkaniček, se nám později připomene v odlišném kontextu a díky syntéze s dříve viděným či slyšeným zpětně získává hlubší opodstatnění. K docenění rafinované struktury snímku je přitom potřeba vidět Greenawayovo dílo minimálně dvakrát.

Z vyprávění nás Ejzenštejn v Guanajuatu kromě neustálého upozorňování na odlišnosti a podobnosti vytrhává také záměrnou nekonzistentností ve způsobech, jimiž významy, nálady a informace předává. Množstvím uplatněných stylistických postupů tak film plný dlouhých výčtů (filmů, knih, jídel, osobností) sám připomíná encyklopedii. Karnevalová přeplněnost záběrů audiovizuálními podněty na jednu stranu nachází srovnání s výtvarným uměním, zároveň ale vychází vstříc divákovi uvyklému informační přesycenosti digitálního věku. Produktivní spojení starého (malířství) a nového (moderní technologie), odrážející ve filmu oboustranně obohacující vztah Ejzenštejna a Palomina, pro Greenawaye dlouhodobě představuje cestu za redefinicí filmové estetiky a naplněním dnešního potenciálu kinematografie. Filmovou řeč, o jejíž zrod se podle něj Deseti dny, které otřásly světem zasloužil právě Ejzenštejn, neodmítá, ani se ji nesnaží znovu vymyslet. Využíváním výrazových konvencí starých i nových médií v rozporu s normami narativní kinematografie opětovně nachází ustálený jazyk filmu pouze pro sebe i pro diváka. Společně se znovuzrozením Sergeje Ejzenštejna díky tomu zažíváme i renesanci filmového média, které po delší době působí opět neopotřebovaně a svěže.

Ejzenštejn v Guanajuatu (Eisenstein in Guanajuato, Mexiko, Nizozemsko, Finsko, Belgie, Francie, 2014, IMDb)
Režie a scénář: Peter Greenaway, kamera: Reinier van Brummelen střih: Elmer Leupen, hrají: Elmer Bäck, Stelio Savante, Lisa Owen, Maya Zapata, Luis Alberti, Rasmus Slätis, Jakob Öhrman ad., 105 minut, distribuce: AČFK (premiéra v ČR 12. 11. 2015).

Ejzenštejn v Guanajuatu (Eisenstein in Guanajuato, Mexiko, Nizozemsko, Finsko, Belgie, Francie, 2014, IMDb)
Režie a scénář: Peter Greenaway, kamera: Reinier van Brummelen střih: Elmer Leupen, hrají: Elmer Bäck, Stelio Savante, Lisa Owen, Maya Zapata, Luis Alberti, Rasmus Slätis, Jakob Öhrman ad., 105 minut, distribuce: AČFK (premiéra v ČR 12. 11. 2015).

Přečteno 1737x

Článek vyšel v časopise Cinepur #103, únor 2016.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
5 /3

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.

Hodnocení filmu

Ejzenštejn v Guanajuatu

****  ČTENÁŘI (3)


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #119

#119

říjen 2018



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Příběhy, které si vyprávíme / Lekce

Pod povrchem Teheránu / Teheránská tabu

Malý krok pro superhrdiny / Ant-Man a Wasp

Na pytlácké stezce za originalitou / Manifesto

Génius průměru / Deadpool 2

Hledisko oběti / Utøya, 22. července

Třetí rozměr dálnovýchodního leporela / Psí ostrov

Hvězdné války bez síly / Solo: Star Wars Story


DALŠÍ Z RUBRIKY

Zápas s řečí dějin / Jan Palach

David Lynch překlopil Twin Peaks do virtuální reality

Úvod k tématu 119: FAMU

Editorial 119: FAMU

My z Prahy / Jugoslávští filmaři z FAMU

Těch dlouhých dvacet let… / FAMU v období normalizace

(Ne)lehká cesta k debutu / Kariérní start absolventů katedry režie FAMU

Když realismus vítězí / Současné tendence filmů z FAMU


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Příběhy, které si vyprávíme / Lekce

Východ-Západ / Švéd v žigulíku

Pozor, vyletí ptáček / Thelma

Bon appétit / Oklamaný

Život na narušených základech / Klient


RUBRIKY

anketa (23) / český film (77) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (121) / editorial (93) / fenomén (69) / festival (74) / fragment (18) / glosa (211) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (113) / komiks (10) / kritika (758) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (687) / objev (3) / pojem (36) / portrét (8) / profil (101) / reflexe (24) / report (103) / rozhovor (157) / scénář (4) / soundtrack (40) / téma (866) / televize (94) / tisková zpráva (1) / událost týdne (217) / video (2) / videoart (16) / videohra (57) / web (42) / zoom (152)

Cinepur #103 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #103, únor 2016

Z obsahu tištěného čísla:

Kašpárci, bohové a vrazi aneb Jak gore ke krvi přišel (David Čeněk, téma)

Show Me a Hero / Zlá sudba amerického starosty (Antonín Tesař, televize)

Rozhovor s Benem Riversem / Spojování vrstev (Matěj Nytra, rozhovor)

What the Björk! (Jiří Špičák, soundtrack)

LEFFEST 2015 / O hostiteli a hostech (Matěj Nytra, report)

Arnaud Desplechin, le patron (Jakub Felcman, profil)

+ více...