Arnaud Desplechin, le patron

Francouzský režisér Arnaud Desplechin činí vše možné, jen nevypráví těmi nejosvědčenějšími inscenačními postupy, jasným, všem srozumitelným filmovým jazykem: ustavující záběr, záběr, proti-záběr. Naopak. Zdá se, že pro každou dramatickou scénu neváhá „vynalézt“ autonomní režijní postup. Nikoliv přizpůsobit své vyprávění aktuální podobě obecné filmové řeči, ale filmovou řeč přizpůsobit svému vyprávění. Takový přístup s sebou ale nese jeden nezpochybnitelný vedlejší efekt. Desplechinova kinematografie působí, či přesněji „je“, vysoce stylizovaná. A stylizovanost je hrozba.

Narozen do živnostenské, košaté rodiny zakořeněné v severofrancouzském městě Roubaix. O rok starší sestra Marie je spisovatelkou, (mladší) bratr Fabrice diplomatem (a hercem), sestra Raphaëlle, dvojče Fabrice, scenáristkou. Po Sorbonne-Nouvelle je napodruhé přijat na výběrovou filmovou školu IDHEC (dnes La fémis). Po absolvováni v roce 1984 působí jako kameraman. O šest let později debutuje středometrážním snímkem Život mrtvých (La Vie des morts), jenž je zařazen do programu festivalu v Angers a po udělení výjimky z exkluzivity také do Týdne kritiky na festivalu v Cannes. Desplechinův celovečerní debut La Sentinelle<...