Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

The Program: Pád legendy / Americká tragédie

The Program: Pád legendy / Americká tragédie

kritika / Michal Baranovič / 18. 1. 2016

Na začátku The Program: Pád legendy vidíme Lance Armstronga, jak se na kole žene prázdnou horskou silnicí. Podle jeho hlasu, který scénu komentuje mimo obraz, nejde o to, že by měl víc talentu než jiní. Jde o to, že má touhu. Ačkoli touha vyhrávat a být lepší než ostatní provází jeho postavu celým filmem, jde o jednu z mála scén, ve kterých lze s Armstrongem sympatizovat. A také jednu z mála, která se pokouší nahlédnout pod jeho tvrdou krustu a zodpovědět otázku, proč podstupuje všechno, co jej ve filmu vidíme zakoušet.

Stephen Frears chytře pracuje s obrazem cyklisty, který se pod vlivem vlastní neschopnosti prohrávat dobrovolně stává výkonným strojem s jediným určením: postavit se na stupínek vítězů. Vychází přitom primárně z knihy novináře Davida Walshe s výmluvným názvem Seven Deadly Sins: My Pursuit of Lance Armstrong. Zásadním bodem obratu v příběhu se stává moment cyklistova nečekaného vítězství nad rakovinou. Člověku, který dokázal obelstít samotnou smrt, nedělají běžní smrtelníci nejmenší problém a jeho první zázračná výhra na Tour de France udivuje celý svět. Zatímco se v médiích rodí legenda, divákovi je umožněno nahlédnout za pečlivě instalované kulisy pohádkového úspěchu a postupně je zasvěcován do tajemství odvrácené strany profesionální cyklistiky. Z jednotlivých střípků dynamické mozaiky vyvstává obraz organizované struktury a sofistikovaných dopingových programů, kterým vévodí tichá dohoda o mlčenlivosti mezi závodníky v pelotonu. Portrét Armstronga, který se při strmém stoupání na vrchol systému neohlíží za ničím a nikým, takřka připomíná padouchy z hollywoodských kronik kariér slavných gangsterů.

V rozhovorech se Frears zmiňuje o tom, že aféru vnímá jakožto moderní kriminální příběh a opravdovou americkou tragédii. Mnohem podstatnější je ale jeho přísné zacílení na objektivní fakty a odmítnutí psychologizace nebo odhalování myšlenkových pochodů postav. U tvůrce, jehož tvorba bývá často oceňována za emoční tenzi, hluboký ponor do hrdinů a empatii to může být překvapivý, přesto zcela logický krok. The Program: Pád legendy se v linii režisérových snímků vycházejících ze skutečnosti nejvíce přibližuje žánru dokudramatu neboli „hranému filmu faktu“, ačkoli se jím v rovině dramatizace vyhrocených situací a nakládání s některými vedlejšími postavami (jmenovitě „muž se špatným svědomím“ Floyd Landis) přímo nestává. Na výsledné podobě se odráží pečlivé prostudování existujících dokumentů (včetně Armstrongovy lži od Alexe Gibneyho) a záznamů Armstrongových vystoupení v médiích a na veřejnosti. Důraz na fakty podporuje i prokládání hraných pasáží, důsledně inscenovaných podle výpovědí Armstrongových kolegů a známých, autentickými záběry ze skutečných závodů. Podobně jako třeba v případě Královny i zde vidět tlak na fyzickou podobnost herců jejich reálným předobrazům včetně detailního odpozorování jejich mimiky a vystupování.

Falešný obraz amerického hrdiny s charitativními aktivitami je dekonstruován množstvím motivů, ve kterých Armstrong radikálně zasáhne do profesního i osobního života jiných postav. Zatímco ze strany obětí jeho útoků (snaha o zdiskreditovaní Davida Walshe nebo zničení kariéry bývalého přítele Frankie Andrei) nabírá vzájemný vztah čím dál osobnější tón, slavný cyklista nadále zachovává profesionální odměřenost. Je to paradoxní – jedinou chybějící linií je Armstrongův osobní život. Vše, co se dozvídáme o jeho manželce je, že nějakou měl. Také období v letech 2005-2009, tedy od jeho odchodu z profesionální scény po překvapivý návrat, zůstává zahaleno tajemstvím. Vzniká tak narativ o muži, jehož svět tvoří pouze fyzická námaha, pot, sáčky s krví, nepovolené látky a pódium na konci cílové rovinky.

Stejně jako Lance Armstrong, i The Program: Pád legendy je dokonalým výkonným strojem, který díky cílevědomým zkratkám nepolevuje na dynamice. Strojem, který proti charismatickému vypravěči s pohádkovým příběhem postaveným na lži bojuje tím nejúčinnějším způsobem. Přesvědčivostí samotných strohých informací.

The Program: Pád legendy (The Program, Spojené království, Francie, 2015, IMDb)
Režie: Stephen Frears, scénář: John Hodge, kamera: Danny Cohen, střih: Valerio Bonelli, hudba: Alex Heffes, hrají: Ben Foster, Chris O’Dowd, Guillaume Canet, Jesse Plemons ad., 103 min., distribuce: Bohemia Motion Pictures (premiéra v ČR 15. 10. 2015).

The Program: Pád legendy (The Program, Spojené království, Francie, 2015, IMDb)
Režie: Stephen Frears, scénář: John Hodge, kamera: Danny Cohen, střih: Valerio Bonelli, hudba: Alex Heffes, hrají: Ben Foster, Chris O’Dowd, Guillaume Canet, Jesse Plemons ad., 103 min., distribuce: Bohemia Motion Pictures (premiéra v ČR 15. 10. 2015).

Přečteno 2182x

Článek vyšel v časopise Cinepur #102, listopad 2015.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
2.5 /6

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #118

#118

srpen 2018



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Nadechnout se k dospělosti / Nic jako dřív

Opékání špekáčků s Vladem / Mečiar

Východ-Západ / Švéd v žigulíku

Veselá bída svobody / The Florida Project

Soukromé masakry / Nikdys nebyl

Wakanda je to místo / Black Panther

Skica kmitavých pohybů / Nit z přízraků

Je lepší promluvit, nebo zemřít? / Dej mi své jméno


DALŠÍ Z RUBRIKY

Z amerického remaku Toniho Erdmanna odstoupil Jack Nicholson

Gangy Berlína / Noirové vlivy v seriálu Babylon Berlín

Sladké ptáče nevinnosti / Revidovaný obraz femme fatale ve filmech Stevena Soderbergha

Hranice postmoderního neonoiru ve filmech Hra, Smrtihlav a Memento

Bar jménem TechNoir / Virtuální realita noirového subžánru

Úvod k tématu 118: Neonoir

Film noir znovuzrozený / Počátky neonoiru v Americe

Šťavnatý realismus Piera Paola Pasoliniho


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Spotlight / Óda na dobře odvedenou práci

Osm hrozných / Lekce dějin jako krvavých žánrových obrazů

Slepá / Rozostřené vyprávění


RUBRIKY

anketa (23) / český film (77) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (121) / editorial (92) / fenomén (69) / festival (69) / fragment (18) / glosa (211) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (112) / komiks (10) / kritika (749) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (676) / objev (3) / pojem (36) / portrét (7) / profil (100) / reflexe (24) / report (101) / rozhovor (156) / scénář (4) / soundtrack (39) / téma (860) / televize (92) / tisková zpráva (1) / událost týdne (212) / video (2) / videoart (16) / videohra (56) / web (42) / zoom (152)

Cinepur #102 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #102, listopad 2015

Z obsahu tištěného čísla:

Úvod (Lukáš Skupa, téma)

Talos Principle / Strašně nesmyslná náplň existence (Michal Böhm, videohra)

Film jako systém / Rozbor filmu (Antonín Tesař, kniha)

Nonfikční film nejen pro zasvěcené (Lucie Česálková, téma)

Doclisboa 2015 / Kontemplace v neklidu města / (Matěj Nytra, report)

Zapomeňte na svůj vkus / Masterclass pro aspirující festivalové dramaturgy - Pierre-Simon Gutman (David Havas, kauza)

+ více...