Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Ztraceni v Mnichově / Hra na zradu

Ztraceni v Mnichově / Hra na zradu

kritika / český film / Antonín Tesař / 21. 12. 2015

Už když v úvodních titulcích Ztraceni v Mnichově vidíme nápis „Film Petra Zelenky a jeho přátel“, můžeme mít pocit, že se tu ohlašuje pozapomenutá minulost. Zelenka je tvůrce spojený s devadesátými lety, kdy byl považovaný za progresivního tvůrce poučeného z americké nezávislé kinematografie, ale zároveň předvádějícího její osobitou českou variantu. Přesně to byl také hlavní požadavek na nové české filmy v deváté dekádě – poučit se ze zahraničí a převést to do českého prostředí. Dnešní česká kinematografie je z větší části mnohem méně ambiciózní a domácí filmová kritika k ní také přistupuje skeptičtěji než v devadesátkách, jež se nesla v duchu čekání na „velký český film“, který recenzenti vyhlíželi v „příštím snímku“ nejednoho domácího debutanta.

Podobně jako další naděje devadesátkového českého filmu Saša Gedeon, Petr Václav, Zdeněk Tyc nebo Ivan Vojnár měl i Zelenka po přelomu tisíciletí s realizací nových filmů stále větší problémy. V posledních deseti letech Zelenka natočil jen jediný, relativně pozitivně přijatý snímek Karamazovi z roku 2008. Po sedmi letech se vrací se Ztraceni v Mnichově a podobně jako v případě Karamazových jde o snímek, který komunikuje lépe s režisérovými starými filmy než se současnou českou filmovou scénou. Někteří kritici sice film chápou jako hořkou variaci Truffautovy Americké noci (na níž také odkazuje) nesenou poněkud alibistickou snahou ukázat, proč u nás není dnes možné natočit kvalitní film. Ztraceni v Mnichově rozhodně jsou zahořklým dílem, v němž je navíc příběh nešťastného filmového štábu jen paralelou k obecnějšímu tématu českému komplexu mnichovské zrady.

Nemělo by ale zapadnout, že i takhle pesimisticky vyznívající snímek je podaný způsobem, který lze se všemi důsledky chápat jako hravý. Stejně jako ke všem Zelenkovým snímkům i ke Ztraceným v Mnichově s jejich zlomem do meta-roviny zhruba ve třetině stopáže můžeme jako diváci přistupovat jako k určitému pozvání ke hře, které můžeme a nemusíme přijmout – a právě tohle rozhodnutí pak bude mít nejzásadnější vliv na to, jak budeme celé dílo hodnotit. To ovšem platí pro libovolný film libovolného režiséra. Jeden z největších přínosů Zelenkových filmů ale spočívá v tom, že nám svou hru sugestivně nepodsouvají, ale naopak nám bez obalu prozrazují její principy. Zelenkovy filmy totiž opakovaně porušují jedno ze základních pravidel filmové fikce, a sice opozici mezi reálným hercem a fikční postavou. Členové skupin Visací zámek a Mňága a Žďorp, Jarek Nohavica a Karel Plíhal, ale i herci Dejvického divadla v Karamazových doslova hrají sami sebe. Jejich reálné persony tu plynule přecházejí do fikčních postav. Zatímco v běžných fikčních filmech obvykle vnímáme těla v obraze jako těla fikčních postav a ne herců, Zelenkova díla nás neustále nutí akceptovat oba aspekty těchto těl, a to paradoxně právě proto, že se v nich tyto aspekty vzájemně neustále prolínají a tím na sebe upozorňují. Protagonisté jeho filmů tak zároveň nejen hrají sami sebe, ale také si hrají sami na sebe.

Ztraceni v Mnichově je typický Zelenkův film i v tom, že se mu daří být zábavný a podnětný pouze tehdy, když si hraje sám se sebou. V okamžiku, kdy se rozhodne porušovat vlastní pravidla, obvykle upadá do banality nebo naivity. V Zelenkově novince jsou to v první řadě ty momenty, kdy se pokouší reflektovat mnichovskou zradu, v čele s dlouhým polopatickým dialogem, kde se vykládá pojetí Mnichova podle historika Jana Tesaře. Nejde tu o to, do jaké míry je Tesařova interpretace Mnichova věrohodná nebo inspirativní. Problém je v tom, že uprostřed snímku, který je jinak celý postavený na sofistikovaném rozorávání hranic identity a autenticity prezentovaných aktérů a situací, působí takto podaná lekce z českých dějin jako suchopárná přednáška. Chceme-li Zelenkův film brát jako výzvu k zamyšlení nad tím, jak český národ vnímá sám sebe v evropském prostoru, je otázka, proč by takovou výzvou neměla být už Tesařova kniha, z níž Ztraceni v Mnichově jen citují a ne příliš důsledně ji ilustrují pomocí příběhu nezdařeného natáčení. Je pak otázka, zda se i v tomhle případě neopakuje další typický rys Zelenkových starších filmů, totiž že jim kritici přisuzují víc, než kolik jsou schopné unést.

Ztraceni v Mnichově (ČR, 2015, IMDb)
Režie a scénář: Petr Zelenka, kamera: Alexander Šurkala, střih: Vladimír Barák, hudba: Matouš Hejl, hrají: Martin Myšička, Tomáš Bambušek, Marek Taclík, Jana Plodková, Jitka Schneiderová ad., 105 min., distribuce: Falcon (premiéra v ČR 22. 10. 2015).

Ztraceni v Mnichově (ČR, 2015, IMDb)
Režie a scénář: Petr Zelenka, kamera: Alexander Šurkala, střih: Vladimír Barák, hudba: Matouš Hejl, hrají: Martin Myšička, Tomáš Bambušek, Marek Taclík, Jana Plodková, Jitka Schneiderová ad., 105 min., distribuce: Falcon (premiéra v ČR 22. 10. 2015).

Přečteno 5572x

Článek vyšel v časopise Cinepur #102, listopad 2015.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
1.5 /6

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.

Hodnocení filmu

Ztraceni v Mnichově

****  CINEPUR (2.7)

****  ČTENÁŘI (3.5)


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #142

#142

srpen 2022



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Závratě spřízněnosti a touhy / Podezřelá

Mlha, čaj a sušenky / Nestvůra z Essexu

V dark roomu s Jane Austen / Fire Island

Sex, celebrity a video / Pam & Tommy

KVIFF: Hádej, kdo zas přijde na večeři

Top Gun: Maverick / Mentor, který nedokáže přestat být hrdinou

KVIFF: Dějiny za dveřmi

KVIFF: Objímání stromů pro začátečníky


DALŠÍ Z RUBRIKY český film

Snímek Terezy Nvotové Světlonoc zvítězil v Locarnu

Ladislav Rychman: Tvůrce Starci prokletý

Michaela Pavlátová: K čemu to všechno?

Mezi meditativním filmem a gangsterkou / Terézia Halamová

Kylo Ren filmové kritiky? / Síla

Umění skrytého před-pohybu / Terezie Unzeitigová

Komická společnost bez strojvedoucího / Mimořádná událost

Modernistický vztahový test / Zrcadla ve tmě


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Strýček Júsuke na zadním sedadle / Drive My Car

Pro a proti - Francouzská depeše / Wes Anderson a kapustňáci

Hlediště jsou ti druzí / Annette

Korejští filmaři dobývají vesmír / Čističi vesmíru

Losing Control / Control


RUBRIKY

anketa (31) / český film (117) / český talent (38) / cinepur choice (33) / editorial (117) / fenomén (83) / festival (115) / flashback (15) / fragment (18) / glosa (243) / kamera-pero (14) / kauza (1) / kniha (131) / kritika (1102) / mimo kino (191) / novinka (818) / pojem (36) / portrét (50) / profil (100) / reflexe (27) / report (148) / rozhovor (183) / scénář (4) / soundtrack (86) / téma (1018) / televize (131) / událost týdne (288) / videohra (82) / web (44) / zoom (172)

Cinepur #102 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #102, listopad 2015

Z obsahu tištěného čísla:

Narcos / Druhou sezónu, nebo kulku! (Ondřej Pavlík, televize)

Marguerite / Falešně zpívající mučednice (Ivo Michalík, kritika)

Rozhovor s Maurem Hercem / K srdci mechanismu (Matěj Nytra, rozhovor)

Úvod (Lukáš Skupa, téma)

Zapomeňte na svůj vkus / Masterclass pro aspirující festivalové dramaturgy - Pierre-Simon Gutman (David Havas, report)

Dheepan / Obrazy k neuvěření (Jan Kolář, kritika)

+ více...