Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Bezhlavá Ji.hlava / 19. MFDF Ji.hlava

Bezhlavá Ji.hlava / 19. MFDF Ji.hlava

report / festival / Martin Horyna / 14. 6. 2016 / komentáře (1)

Ač by si jihlavský festival bezesporu zasloužil reflexivní text věnující se jeho mezinárodnímu soutěžnímu programu, největší pozornost domácího prostředí je dlouhodobě upřena na soutěž Česká radost. To platí i přesto, že to nejzajímavější, alespoň tedy z filmového hlediska, se odehrává převážně v jiných sekcích. Letos tento trend posílil překvapivý krok české poroty, která se rozhodla neudělit hlavní cenu a tím způsobila patrně nejvýraznější kontroverzi 19. ročníku.

Neudělení hlavní ceny je gesto, za nímž se mohou skrývat mnohé motivace, ale v každém případě vyvolá daleko více otázek, než nabídne odpovědí. Důvodem mohou být osobní animozity mezi jednotlivými porotci, jejich neschopnost dosáhnout kompromisu, ale i nevalná kvalita promítaných filmů, mezi nimiž nelze nalézt důstojného vítěze. Výsledný stav, v němž zůstává pomyslný trůn neobsazen, však vnímám jako prohru všech stran i jako noční můru každého festivalového ředitele. Absence vítěze naznačuje, že něco nebylo v pořádku: filmy, porota, nebo dokonce festival jako takový. Na bedra organizátorů pak padá nelehký úkol obhájit navenek nejen svou práci, ale zejména tvůrce, za něž se festival postavil tím, že se rozhodl jejich filmy odpromítat. V tomto ohledu oficiální reakce ředitele Ji.hlavy Marka Hovorky, v níž si povzdechl nad podfinancovaností dokumentární tvorby, uspěla jen napůl.

Nebezpečný svět české poroty
Porotci Miloš Doležal, Martin Dušek, Iva Honsová, Milan Knížák a Jiří Voráč ve svém vyjádření uvedli: „Žádný z 16 filmů letošní soutěže nezaujal porotu natolik, aby udělila hlavní cenu. Většina filmů je dramaturgicky neujasněná, trpí neúměrně dlouhou stopáží, mnohé filmy zůstávají na úrovni televizní publicistiky a autorská výpověď často není soudržná a přesvědčivá.“ Jde o tvrzení, s jehož obsahem lze do určité míry souhlasit, ale o jehož radikalitě by bylo možné snadno polemizovat. Problém však nevidím v tom, že mám na celkovou úroveň soutěže odlišný názor, ale v tom, že citované dvě věty ve své strohosti neodráží skutečný postoj poroty. Martin Dušek jej objasňoval na večírku po slavnostním zakončení festivalu. Ochotně, sic s jemu vlastní špetkou teatrálnosti vysvětloval, že prvotním impulsem k neudělení hlavní ceny byla neshoda jednotlivých členů poroty nad dvěma filmy. Až poté, co nastal pomyslný pat mezi dokumenty Ocelové slzy aneb Cesta Vladimíra Stehlíka za Lubomírem Krystlíkem (r. Tomáš Potočný) a Češi proti Čechům (r. Tomáš Kratochvíl), se pětice arbitrů rozhodla vyjádřit svůj názor na úroveň celého soutěžního výběru neobvyklým krokem. Předala dvě zvláštních uznání (výše zmíněným filmům) a práva udělit hlavní cenu se naopak zřekla. Uvážíme-li tyto okolnosti, které mi zopakoval i Miloš Doležal, vyznívá výše uvedené vyjádření, jež na patře zanechává pachuť bodavé kritiky, neadekvátně tvrdě.

Mým osobním vítězem České radosti se stala Amerika Jana Foukala, jež se lehkým krokem pohybuje na pomyslné hranici mezi dokumentem a hraným filmem. Částečně inscenované vyprávění o českém fenoménu trempování krouží okolo tématu pozvolna a namísto explicitního výkladu se v divákovi pokouší navodit pocity, s jakými může člověk zakoušet krajinu, jíž se ubírá. Ostatní dokumenty uvedené v České radosti postrádaly především tuto schopnost vtáhnout diváka do diegetického světa, tj. schopnost být imerzivními. I mezi nimi ale stojí za to zmínit několik titulů: studii soužití českého režiséra s romskou rodinou Češi proti Čechům, pionýrské pojednání o bujení raného československého kapitalismu Česká cesta (r. Martin Kohout), portrét Andreje Babiše Matrix AB (r. Vít Klusák), dokumentární esej Na vodě (r. Martin Ryšavý) či debut Kristýny Bartošové Nebezpečný svět Rajka Dolečka.

Schopnost ocenit filmy, které považujme za celkově podnětné a v řadě aspektů za povedené, byť ve výsledku dramaturgicky či rétoricky ne zcela dotažené, bychom si v sobě měli pěstovat, a to zejména tehdy, pokud hodnotíme soutěžní sekci zaměřenou na domácí filmy. Představa, že jiné světové dokumentární festivaly, jako třeba IDFA, DOK Leipzig, Vision du Réel či Hot Docs, promítají ve svých národních soutěžích jen vybroušené dokumentární diamanty, je totiž lichá.

Říká se, že negativní publicita je nejefektivnějším nástrojem ke zviditelnění daného fenoménu. Celá kauza tak může, pokud bude nahlédnuta ze správného úhlu, festivalu i celé české dokumentární scéně ve výsledku prospět. To samé platí o způsobu, jakým je o filmu u nás referováno. Komentář Apoleny Rychlíkové Znovu začít myslet filmem, jeden z textů, který se po jihlavském festivalu nespokojil s prostou, mechanicky „vykonanou“ publicistikou, parafrázuje motto přehlídky. Já bych se k Rychlíkové přidal s apelem, abychom neztráceli hlavu a začali myslet jinak i o filmech: kriticky, avšak se snahou pochopit plnou šíři stavu věcí.

19. Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava, 25.–30. října 2015.

Přečteno 1084x

Článek vyšel v časopise Cinepur #102, listopad 2015.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
2 /3

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

Vít Janeček  (21.6.2016 20:38)

Ač text jemně pochybuje o tom, že česká sekce jihlavské přehlídky nebyla dramaturgicky tak katastrofální, aby nebylo možné udělit cenu, od výroku poroty se až tak nevzadaluje. Za nejpodstatnější hodnotu dokumentů zjevně považuje ”schopnost vtáhnout diváka do diegetického světa, tj. schopnost být imerzivními." Tato pojmově možná přetížená věta mimořádně vystihuje trend, který v posledních cca pěti letech ovládá stále více festivalů, tlačí na filmové fondy a o to brutálněji, oč nereflektovaněji, zužuje hodnotové zakotvení dokumentu. Jeden z emblematických filmů na počátku tohoto trendu je švýcarský “dokument” Petera Liechtiho The Sound of Insects: Record of a Mummy (Bzučení hmyzu: zápisky mumie) z roku 2009, který oběhnul snad všechny dokumentární festivaly či dokumentární sekce po celém světě a získal řadu cen. Film jakože umělecky rekonstruuje deník muže, který odešel do lesa zemřít hlady a den za dnem si psal poznámky, které jsou stopou jeho odcházejícího vědomí. V PR materiálech k filmu se nezastírá, že je volně inspirován románem Masahika Šimady, který se ve svém románu zase volně inspiroval vyprávěním vězňů, kteří drželi dlouhé hladovky, někteří zemřeli. Lidská zkušenost, která je tím nejpodstatnějším a společným těžištěm každého filmu - hraný film se k ní koncentruje preferencí síly prožitku, dokument garancí její autenticity - je zde rozostřena do romantické fascinace smrtí, o jejíž blízkosti, skutečných projevech v lidském vědomí, se nedozvíme zhola nic. Tento typ filmů je od začátku do konce pod kontrolou, dokáže plnit vysoké estetické nároky na kameru, dramaturgii a konzistentní styl. Tento typ “dokumentárních” filmů dokáže ve svých rozpočtech dosáhnout na hladinu nízkorozpočtových hraných filmů, čímž se stává i producentsky zajímavým. V počátcích ne-fikční kinematografie vidíme napětí mezi přístupem Roberta Flahertyho a jeho preferencí příběhu nad skutečnou situací, a přístupem Dzigy Vertova a jeho preferencí skutečné situace, která se pak dokáže složit v celek, který je možná méně organický, ale garantuje kontakt se skutečností. Oba přístupy jsou letigimní a plodné, tak jako je v divadle legitimní a plodný akcent aristotelský versus akcent brechtovský, tak jako je plodné napětí mezi klasikou a modernou. Doby temna nastupují, když jeden z těchto pólů mizí. Můžeme se pak sice těšit tím, že nic není proti ničemu, což je snem každého měštáka (i to je dnes příliš jemný a nepřesný pojem). Jestli však stojíme tváří v tvář bohatšímu prostoru tvorby, je ovšem velkou otázkou…

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #111

#111

červen 2017



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY report

Na efemérních křídlech nezávislosti / festival Sundance

O čistotě duše & kvalitě masa / Berlinale 2017

Padlé hvězdy revoluce / Osobní pohled scénáristky na Berlinale 2017

Podhoubí filmu / Osobní reportáž scenáristky z Rotterdamu 2017

Karlovy Vary jako hypertext

Bezhlavá Ji.hlava / 19. MFDF Ji.hlava

Až po uši v animaci / Anifilm ocenil Kaufmana i studenta FAMU

Berlinale 2016 / Právo na štěstí, právo na smutek


DALŠÍ Z RUBRIKY festival

Počátek obrození Uber festivalu / 70. MFF v Cannes 2017

Patnáct tipů z programu Karlových Varů

Cannes: Debut z FAMU sklízí chválu za kameru a poutavé lokace

Cannes: Film Okja ze stáje Netflixu se hrál ve špatném formátu

Na efemérních křídlech nezávislosti / festival Sundance

O čistotě duše & kvalitě masa / Berlinale 2017

Festival v Cannes přitakal Netflixu, auteur TV a virtuální realitě

Padlé hvězdy revoluce / Osobní pohled scénáristky na Berlinale 2017


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

64. MFF San Sebastián / Dostředivý festival

Bezhlavá Ji.hlava / 19. MFDF Ji.hlava

České dokumentární stopy v Amsterdamu / 27. IDFA


RUBRIKY

anketa (22) / český film (62) / český talent (32) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (117) / editorial (85) / fenomén (66) / festival (48) / fragment (18) / glosa (209) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (108) / komiks (9) / kritika (686) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (562) / objev (3) / pojem (36) / portrét (3) / profil (93) / reflexe (24) / report (91) / rozhovor (148) / scénář (4) / soundtrack (31) / téma (820) / televize (78) / tisková zpráva (1) / událost týdne (177) / video (2) / videoart (16) / videohra (49) / web (37) / zoom (146)

Cinepur #102 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #102, listopad 2015

Z obsahu tištěného čísla:

Compton: A Soundtrack by Dr. Dre / Hra na hrdiny gangsta rapu (Jiří Špičák, hudba)

Ztraceni v Mnichově / Hra na zradu (Antonín Tesař, kritika)

Cenzura jako dědictví / Archivy, demokracie a švédský filmový průmysl (Trond Lundemo, téma)

Filmy Hirokazu Koreedy / Mezi Ozuem a dokumentem (Antonín Tesař, profil)

Pomíjivost věčnosti / Mezinárodní workshop Filmové dědictví: současnost a budoucnost (Jiří Blažek, téma)

Every Thing Will Be Fine / Něco je špatně (Michal Hogenauer, zoom)

+ více...